Regina Fischerová byla pozoruhodná žena, a to nejen proto, že přivedla na svět šachového génia. I přes obavy z toho, že Bobby tráví nad šachovnicí až příliš času, si uvědomila, že je to jediná věc, která jejímu synovi přináší opravdovou radost, a brzy ho začala v jeho vášni povzbuzovat, jako by byla její vlastní. Vytrvale se snažila úsilí svého syna podporovat finančně, jednou dokonce napsala dopis přímo sovětskému vůdci Nikitu Chruščovovi, žádala ho, aby Bobbyho pozval na šachový festival.
Protože i já sám jsem byl jediný syn v rodině, a rovněž mne podporovala a usměrňovala zejména matka, nemohu si pomoci, ale divil bych se, kdyby Fischerovi tahle situace nevyhovovala. Ztratil jsem otce v raném věku, ale na rozdíl od Fischera jsem byl obklopen rodinou. O Fischerově otci se toho moc neví, což je mírně znepokojivé, ani v knize Koncovka (Endgame) se pořádně nevysvětlí poněkud pochybné příběhy kolující v poslední době, konkrétně to, že Hans Gerhardt Fischer, v Německu narozený vědec, vlastně vůbec nebyl Fischerův otec. Jeho jméno je sice uvedeno v rodném listě vydaném v Chicagu z roku 1943, ale on sám nikdy nenavštívil USA, poté, co se sem Regina přestěhovala z Ruska, přes Paříž, i se svojí dcerou Joan. Byl to jiný vědec jménem Paul Nemenyi, maďarský Žid vyučující v USA, který měl s Reginou blízké vztahy a který později její rodině po dlouhá léta posílal peníze. Jeho fotky až nápadně připomínají dospělého Bobbyho Fischera. Brady se nicméně touto spekulací, až na krátkou zmínku, nijak nezabývá.