Ve sboru, kde roku 1732 zpívá i malý Francouz François André Danican Philidore (1726–1795), panují přísná pravidla. Nikdo nesmí šidit zkoušky a o přestávkách mezi nacvičováním jednotlivých skladeb je povolená jediná zábava: účastníci smějí hrát šachy. Malý chlapec brzy podlehne kouzlu hry a rodiče jeho nový zájem neřeší. „Jen ať si hraje, když se mu to líbí.Hlavně, že dobře zpívá a skládá hudbu, to je důležité,“ mávne velkoryse rukou jeho táta. Když jeho syn složí v pouhých jedenácti letech žalm pro celý sbor, nafukuje se otcovskou pýchou. Jenže François nakonec dosáhne v šachu větších úspěchů než jako hudební skladatel.