Jak si naklonit šachovou štěstěnu?

 

 

 

 

 

 

 

Možná to znáte. Máte vyhranou pozici, ale soupeř stále hraje a přemýšlí. Myslíte si, že zbytečně zdržuje a bylo by slušné se vzdát. Jeden známý šachový citát však  říká, že nikdo nevyhrál partii rezignací (vzdáním).
No one ever won a game by resigning.  –  Savielly Tartakower

Pak ale přehlédnete nějakou hrozbu a naděje se zhroutí a bojujete o remízu vy. Jsou hráči, kteří mívají častěji smůlu a jiní zase mívají často štěstí. Je zajímavé, jak často je těžké vyhrát jasně vyhranou pozici.  Psychologicky je to asi způsobeno jistou ztrátou koncentrace a usnutí na vavřínech „že pozice by se měla vyhrát sama“. V záchraně špatných pozic vynikal legendární mistr světa Emanuel Lasker. Ossip Bernstein to prý nazýval zákonem „Vyrovnávání nespravedlnosti“. Chápu ho tak, že ten kdo měl štěstí na to, že mu soupeř spáchal hrubou chybu a daroval mu šanci vyhrát, bude to mít zase s výhrou trochu těžší a štěstí začne přát soupeři. I pozice s drtivou převahou může obsahovat léčky a pasti, které po zahrání samozřejmého tahu zaklapnou a zvrátí výsledek. Kladení různých nástrah a vymýšlení triků může mít v sobě půvab a nikdo není neomylný. Chyba může nastat kdykoli.

Moje čerstvá zkušenost z nedávné partie, ve které jsem byl pod útokem na mého krále v trochu horší pozici. Soupeř zřejmě viděl mat, který jsem se chystal pokrýt ústupem jezdce na poslední řadu. Soupeř obětoval celou věž, pohrozil matem a já ho pokryl. Tedy měl jsem téměř věž navíc za pěšce. Pak však se mi nějak zatemnil mozek a já ne a ne ho dorazit.  Stále jsem viděl nějaké hrozby, šachy, dvojí údery z jeho strany. Nejhorší bylo, že jsem stále čekal, že se vzdá a to mě zbytečně rozptylovalo. Nakonec jsem vyhrál, ale vytrpěl jsem si to.   Při řešení taktických úloh jsem narazil na jednu psychologickou zákonitost myšlení, kterou je možné využít v některých zoufale beznadějných pozicích.
Ta primitivní psychologická léčka spočívá v tom, že hráč s drtivou převahou má sklon k podceňování soupeřových možností a naprogramuje si „vynucené“ pokračování a přehlíží nástrahy. Hráč bránící objektivně ztracenou pozici může odhadnout hlavní variantu soupeřova útoku a pokusit se zahrát takový tah, který brání přesně tomu hlavnímu pokračování. Může to být i blundr, protože pozice je tak jako tak ztracená a jedná se o risk. Šance spočívá v tom, že útočník je tak zaslepen, že přehlédne nástrahu a zahraje předem připravený tah a spadne do pasti. Na vzdání partie je vždycky času dost a partie končí podle pravidel matem nebo patem. Princip triku je v tom, že se soupeři znepříjemňuje život a hraje se proti jeho očekávání. Jeho setrvačnost myšlení a zaslepenost jasnou výhrou ho může vytrestat. Pokud naši léčku prohlédne, tak prohrajeme tak jako tak.

To, jak mít štěstí v šachu je široké téma a zabývá se jím jedna knížka How to be lucky in Chess? od Davida LeMoira.
Z obsahu:
Typické chyby na straně s převahou
Důvody mít radost
Vybojování se z potíží


Potupa!


Proč hrát spekulativní oběti?
Proč obránci chybuj? Neumí analyzovat, nebude analyzovat.
Motivy pro spekulativní oběti
Způsoby a prostředky
Kdy spekulativní oběť není spekulativní?
Závěry: Jak nemít smůlu v šachu

Poslední kapitola je zajímavé shrnutí různých zásad a doporučení pro praktickou hru.

Závěry: Jak nemít smůlu v šachu
Stává se opravdu „vyrovnávání nespravedlnosti“ jak říkal Ossip Bernstein? Podle mé zkušenosti  se  tomu určitě můžeme vyhnout.
Lasker měl zřídka smůlu. Říkalo se že někdy sice ztratil partii ale nikdy neztratil hlavu.
Tal měl smůlu v době kdy měl špatné zdraví, které mu bránilo v dosažení lepších úspěchů, a někdy ho unavilo a způsobilo hrubé chyby na šachovnici. Avšak u šachovnice štěstí snadno převažilo smůlu.
       Kasparov a Fischer zřídka dělali hrubé chyby, než jejich soupeři proti nim. Co se týká mě (autor knihy) je můj styl méně odvážný než za mlada, zjišťuji přesto, že často zachráním ztracené pozice a zřídka zahodím výhru nebo prohraji pro spekulativní oběti.


Proč někteří hráči mají stále štěstí?
Štěstí přeje statečným. To je asi pravda. Statečná hra vytváří komplikace, které jsou příznivé teritorium pro statečné hráče, ale zdroj strachu a stresu pro bázlivé.
Štěstí pomáhá silnému.
Štěstí přeje připravené mysli.
Buďte šťastní!
Měli bychom se snažit velmi silně být šťastní. Jestli si vytvoříme pochopení důvodů proč hráči dělají v kritických pozicích chyby, potom můžeme to využít k našemu štěstí, a můžeme být vyzbrojeni proti vlastním chybám.


Buďte fit
Když byl al nemocen, štěstí se mu změnilo na smůlu. Alespoň část náchylnosti Karpova k zásadním chybám proti Kasparovi se staly více než jeho mladšímu a fyzicky silnějšímu soupeři. Hodně ze štěstí Fischera ke konci dlouhých turnajů pocházel z toho, že zůstal fit a ve střehu proti unaveným soupeřům. Mnoho hrubých chyb, blundrů, pochází z únavy. Fitness dává sílu a omezuje chyby.


Pamatujte že materiální výhoda nezaručuje výhru.
Existuje remizové pásmo,, které znamená že malá materiální výhoda nevyhrává – a potřebuje to dobrou koncentraci a techniku pro úspěch je-li možná výhra.


Výhra se musí zasloužit – neměli bychom relaxovat když máme výhodu.  Dokonce špatné pozice mají své výhody a příležitosti, a tak bychom měli dávat pozor na důvody soupeře být veselý. Jestli naše bdělost upadne na okamžik, může se naše výhra změnit na remízu nebo prohru.


Berte v úvahu typické remízové mechanismy
Nestejnobarevní střelci často umožní slabší straně přežít, a je mnoho jiných typických záchraných podmínek, kdy slabší strana může uplatnit ve hře. Měli bychom si jich být vědomi a pokusit se jim vyhnout.


Stále pracujte
Říká se že materiální výhoda je důležitější jak se počet figur zmenšuje (nepočítaje pěšce). Ne vždy. Mnoho hráčů volí snadnou možnost, mění figury než aby analyzovali varianty, a potom zjistí že zjednodušená pozice už není pro ně dobrá. Je často účinnější udržet niciativu než pečovat o malou materiální výhodu do koncovky. Iniciativa vede k větším ziskům, a tak ošidná koncovka nemusí být nezbytná. Krátce, výhra vyžaduje práci. Dejte pozor na poučky, mohou být zavádějící.


Pamatujte na soupeře.
Mnoho hráčů s vyhrávající výhodou ignorují soupeře, zvláště pod vlivu sebeuspokojení (Kotova „závrať z úspěchu“). Vnitřní dialog začíná a končí … Já já já… Dokonce jestli soupeř hraje špatně  a dá nám vyhranou pozici, není záruka že bude pokračovat v dělání chyb. Může náhle začít přemýšlet lépe a můžeme být překvapeni. Musíme dobře dívat na jeho možnosti a vyhnout se léčkám.


Dejte pozor na zmatky
Někdy se stávám nervozní ve vyhrané pozici, nebo když náš soupeř nás frustruje  nečekaným silným odporem. To je těžké napravit. Avšak pamatujte, že zmatek je nepřítel klidné analýzy. Jestliže nemůžeme analyzovat, asi prohrajeme, a koncentrace na analýzu může nám pomoci zapomenout na naše nervy…


Není nic špatného na rychlé výhře
Jestli je příležitost k rychlejší výhře, malé úsilí ušetří velkou námahu a frustraci později. Vyplatí se urychlit výhru, protože dlouhá hra může dát soupeři šanci využít našich chyb.


Provádějte konečnou kontrolu a vyhněte se hrubým chybám.
Zapisovat tah předem je proti pravidlům, ale chvilka kontroly a nezaujatého pohledu na plánovaný tah se vyplatí.


Očekávejte boj.
Hráč který má výhodu může chtít vyhrát bez problémů. Mohl by se snažit přetransformovat pozici, možná obětí pěšce. Je-li jeho pozice zoufalá, potom jsou jeho prostředky zoufalejší. Oběti nejsou jednoduše házení kostkou, ale oprávněné pokusy prolomit trend hry. Měli bychom je brát vážně a vyvinout úsilí a pochopit co se snaží dosáhnout. Nadevšechno neměli bychom se bát komplikací. Čím více se na ně zvykneme, tím lépe budeme schopni vyhrát v dobrých pozicích, a tím šťastnější budeme ve špatných.
Jestli se náš soupeř brání pasivně, musíme zůstat bdělí – může čekat na šanci využít výhody jeho pozice, nebo může hledat léčku.


Měli bychom se snažit ignorovat řeč těla soupeře. Jestli dělá že rezignuje, měli bychom být na pozoru. Jestli chce vzdát, tak vzdá. Jestli vypadá depresivně, měli bychom hledat léčku. Jestli vypadá nepatřičně sebevědomě, měli bychom kontrolovat jeho důvody, ale nemusíme mu věřit.
Když máme výhodu, měli bychom hrát proti pozici a ne proti člověku. Když jsme v horší pozici – je čas hrát proti člověku.


Vyhněte se časovým tísním.
Největší blundry se dělají v časové tísni. Jestli si umíme vyvinout disciplinu udržet hodně času v ruce, potom pouze zřídka nebudeme mít dost času na analýzu a zdravý úsudek když se dostaneme do problémů.


Ovšem vyhnutí časové tísni se snadno řekne než udělá. Četl jsem a skutečně nějaký čas to dělal, podle rady aby hráč označil na partiáři aby mu to ukázalo kolik tahů zbývá do časové kontroly. Například jestliže je časová kontrola na 40. tahu, potom označí tah 11, jako 30, 12, jako 29. Jiná rada nám říká označit na partiáři čas po každém tahu, takže můžeme vidět kde jsme spotřebovali v partii nejvíc času. To může být zvláště užitečné pro hráče kteří mají trenéra a pomůže jim rozebrat proč spotřebují příliš mnoho času v určitých situacích.


Taková metoda může pomoci, ovšem, ale může také bránit nám příliš si uvědomovat potřebu spěchat. To nás může znervóznit, a může nás přimět zacházet časem ještě hůře. Mohli bychom začít spěchat s přemýšlením ve špatný čas, nebo si dělat starosti že strávíme čas obavami a ne analýzou.


Všímal jsem si že když jsem byl s časem napřed před soupeřem, dělal jsem chyby a dostal se do špatných pozic občas, ale jakmile byl on v časové tísni a já nebyl, můj soupeř by byl ten co dělá chyby. Nyní mohu tuto radu těžko následovat, ale osvědčila se mi a funguje dobře.


Myslím že hlavně přijde na praxi, abychom si vytvořili vhodný rytmus pro naše myšlení. Měli bychom občas hrát partie se zkrácenou časovou kontrolou. Pětiminutové bleskovky jsou dobrá praxe. . Stojí za to hrát nevážné partie v rapid tempu, asi 30 minut na partii pro hráče. Jak si zvykneme na nový rytmus, mělo by být možné zlepšit kvalitu našeho myšlení v rychlejším tempu. Jak se staneme zběhlými, má cenu hrát normální hry jako bychom hráli rapid, a vidět účinek na naše soupeře. Soupeř tahající rychle a nedělající zřejmé chyby působí na hráče nepříznivě, zvláště když mnoho lidí rádi myslí během času soupeře.


Rozhodujte se rychle pro přijetí nebo odmítnutí remízy.
Jsme-li nerozhodní, přijměme remízu, nebo pokud je naše pozice špatná. Není dobré strávit čas na rozhodnutí zda přijmout či odmítnout a proplýtvat čas místo poctivé analýzy.


Respektujte spekulativní oběti… ale nikoli příliš!
Mnoho partií se vyhrají spekulativními oběťmi, ale normálně pouze protože obránce potom udělal alespoň jednu vážnou chybu.


Analyzujte, analyzujte, analyzujte
Jednu věc si můžeme být jisti: jestli náš soupeř zahraje spekulativní oběť, musíme tvrdě pracovat. Práce se vyplatí – jestli udržíme koncentraci a budeme analyzovat dobře, potom můžeme dobře vyhrát. Mnoho lidí zjistí že oběť zmate jejich mozek. Když se to stane, měli bychom se donutit relaxovat a myslet jasně.


Ptejte se otázkami
Proč to udělal? Co se snaží dosáhnout? Musím se bát o krále stísněného v prostoru, nebo je lepší aby šel do prostoru? Musím bránit se do hloubky, nebo bych měl pravidelně kontrolovat příležitost pro protiútok?  Jsou nějaké mé figury nekryty? Které obranné principy jsou tady užitečné?