Boris Spasskij – Vlastimil Chládek simultánka Karlovy Vary

Už odpoledne, kdy jsme uháněl zasněženými pláněmi z Brna do Karlových Varů, jsem zažíval nádherné pocity, kdy člověk je jen sám sebou, ale vše se mu zdá jasné a pohodové a kdy ho prostupuje pocit bezdůvodného štěstí, pocit, že stojí za to žít. Jsem hráč, který neustále zápolí s elo body někde okolo dvou tisíc, ale simultánky se mi daří, respektive se mi daří hrát a spolupodílet se na vzniku zajímavých partií. Splnit přání a okomentovat šachovými poznámkami partii s Borisem Spasským se mi nechce, necítím se k tomu povolaný a opravdu si myslím, že jsem ji nehrál úplně sám. Snad tedy jen jaksi pocitově. 

1. e4 Jc6 2. d4 d5 3. Jc3 dxe4 4. d5 Je5 5. Sf4 Jg6 6. Sg3 a6 7. f3 e5 8. fxe4 Jf6 9. Sd3 Sc5 10 Jf3 Jh5 11. Sf2 Sxf2 12. Kxf2

 12…. De7. Tah De7 mě velmi uspokojoval. Zapojení dámy do hry, její kontrola obou černých diagonál a možnost výpadu po nich, její mateřský dohled nad lehkými figurami a i možnost obou rošád, to všechno bylo velmi příjemné.

13, Dd2 Jhf4 14. Vhe1 Sg4 15. g3 Jh3+ 16. Kg2 h5 17. Jg1 ? H4

Kdysi dávno jsem přehrával partii Larsen – Spasskij ze zápasu Rusko – Svět. Její průběh na mne tehdy zapůsobil, jako by to bla partie z jiného světa ,z jiné dimenze. Nyní jsem cítil, že jsem někde blízko této hranice, že se mi odkrývá možnost něčeho, co už třeba nikdy neuvidím. Byl jsem si jistý, že i Spasskij vzpomíná na onen příběh, a tušil jsem že oběť střlce na g4 nemusím moc počátat. Můj soupeř nemohl necht žít pěšce h a připustit byť nepatrnou možnost takové blamáže, jaou on tehdy způsobil Bentu Larsenovi

18. Se2 hxg3 19. hxg3 Nepomáhalo ani 19. Sxg4 Jf2 20. hxg3 Jxg4

19…. Jgf4+! 20. Kf1 Dc5  a bílý se vzdal.

Pocit štěstí byl dokonalý. Boris Spasskij mi na následujícím večírku svoji společností a svým chováním dopřál pocit, že jsme šachoví partneři. Byl velkorysý, jak dokážou být velkorysí jen velcí a mimořádní lidé.

Brzy jsem se rozloučil a uháněl zpět k Moravskému krasu. Zase jsem byl sám, jen já, bílá silnice a hvězdy na nebi. Brzy jsem pochopil, že všechno je jinak. Tím pravým vítězem jsem nebyl já, ale Caissa. Ten den mi darovala nepřekonatelnou partii. Ještě chvíli se mnou setrval, pohladila mě po tváři a zmizela. Možná zpátky za Borisem. Za legendárním mistrem světa.