Píše se rok 1959. Na mezinárodním turnaji v Bělehradě usedají k šachovnici dva muži. K bílým figurkám usedl Američan maďarského původu Pal Benkö, k černým 23letý mladík Tal.

„Ten člověk má ďábelský pohled. Určitě mě při hře hypnotizuje,“ nechal se Benkö slyšet po předchozích prohrách v Bledu a Záhřebu. A tentokrát se na soupeře přichystal. Nasadil si sluneční brýle, aby tak prý lépe odolal magickému pohledu černookého Lotyše.

Jenže ani mezi šachisty se nic neutají. Tal o tomto „protitahu“ soupeře věděl dopředu a od kolegy Tigrana Petrosiana si obstaral obří černé brýle s obroučkami zakrývajícími téměř celou tvář. 

Když se s nimi nad šachovnicí vytasil, nastalo boží dopuštění. Do hurónského smíchu se dalo nejen přítomné publikum, ostatní hráči, rozhodčí ale po chvíli také sám Benkö. Ale na rozdíl od Tala ty své nesundal až do dvacátého tahu, kdy už byla jeho pozice neudržitelná.

Remíza s bílými figurami je zločin

Tal byl typickým představitelem útočné hry. „Hrát na remízu s bílými figurami je zločin proti šachu,“ říkal. Hrával pragmaticky, své agresivní taktice dokázal obětovat materiální převahu a nutil soupeře odpovídat na své hrozby.

Jeho intuitivní oběti vedly k tak složitým situacím na šachovnici, že soupeři je v časovém presu dokázali jen málokdy vyřešit. A až doma při zpětné analýze si trhali vlasy, když v Talově hře objevili chyby, které nedokázali při „ostré“ hře odhalit.

Vždyť také velmistr Vjačeslav Ragozin říkal: „Tal nedělá tahy rukou, on používá kouzelnou hůlku“.

Přestože Lotyšův herní styl označil exmistr světa Vasilij Smyslov za „pouhé triky“, je jméno Michaila Tala synonymem útočného šachu. Navíc existují jen dva šachisté, kteří s ním mají pozitivní bilanci. Mezi vyvolené patří Viktor Korčnoj a Paul Keres.

Mladičká hvězda a zimní král

Budoucí šampion začal hrát šachy v rodné Rize v osmi letech a v patnácti už hrál na lotyšském šampionátu. O dva roky později jej dokonce vyhrál a získat titul kandidáta.

Rokem 1956 se datuje Talův nástup na velkou šachovou scénu. Začínal na úrovni Sovětského Svazu, když se ve dvaceti letech stal nejmladším šampionem země.

Sice neabsolvoval tolik mezinárodních turnajů, ale Mezinárodní šachová federace (FIDE) mu umožnila přeskočit běžná pravidla a za zisk titulu ceněného sovětského mistra byl jmenován šachovým velmistrem.

Talovy ambice však mířily mnohem výš. V roce 1959 ovládl Turnaj kandidátů. Z možných 28 bodů získal plných 20 a o rok později se jako vyzyvatel postavil tváří v tvář Michailu Botvinnikovi.

Proti jeho relativně rozvážné a strategické hře nasadil svoji leckdy až nepředvídatelnou živelnost a ve 23 letech se stal nejmladším mistrem světa šachové historie. Jeho výkon překonal až o pětadvacet let později 22letý Gary Kasparov.

Z šachové koruny se však lotyšský hráč s židovskými kořeny neradoval dlouho. Botvinnik se na dlouhé týdny zavřel do své pracovny, aby zanalyzoval Talův herní styl a už v roce 1961 se na trůn vrátil.

K porážce přispěly i Lotyšovy problémy s ledvinou. I tak se stačil zapsat spolu s Vasilijem Smyslovem do historie jako „zimní králové“, kteří dokázali aspoň na čas zastavit Botvinnikovo dlouhé kralování.

K vítězství díky brandy z hotelové baru

Tal se přes stále se zhoršující zdravotní stav nevzdal a ještě v roce 1980 hrál kandidátský turnaj. V tomto roce dosáhl také nejvyššího koeficientu ELO, 2705 bodů. Nejvyšší rating historie měl v červenci 1999 Kasparov, který se dostal na 2851 bodů.

Vedle zisku titulu mistra světa patří k Talovým největším úspěchům společné první místo na Turnaji hvězd v Montrealu. Tam se v roce 1979 dělil o vítězství s Anatolijem Karpovem.

Na rozdíl od mnohých velmistrů nepohrdal ani bleskovým šachem a v 52 letech se stal světovým šampionem.

Tal se neřadil mezi šachové „hodné hochy“. Denně vykouřil krabičku cigaret a cizí mu nebyla ani sklenka tvrdého alkoholu. Například v roce 1973 na turnaji v britském Hastingsu vypil veškeré zásoby brandy v hotelovém baru. Přesto si odvezl prvenství.

Rižský rodák dokázal šachy nejen dobře hrát, ale taky o nich poutavě psal. Jeho biografie sice není obsáhlá, ale kniha o vítězném souboji s Botvinnikem je odborníky řazena mezi nejlepší šachovou literaturu všech dob.

Životní pouť „Kouzelníka z Rigy“ se uzavřela 28. června 1992 v moskevské nemocnici. Oficiálně zemřel na selhání ledvin, podle jeho blízkých však přestaly fungovat naráz prakticky všechny orgány.

Michail Tal odehrál na turnajích téměř 3000 zápasů, z nichž plných 65% vyhrál. Na šachové olympiádě okusil hořkost porážky z 93 utkání jen dvakrát.