Akorát jsem před chvíli přiběhl z lesa (po ubohých 6,5 km, jelikož dost pršelo) a hned jsem se rozhodl svůj nápad napsat, dokud mám onu psací slinu.
Pokaždé když běhám, tak nejenom sleduji (nádhernou) ježnickou přírodu, ale rovněž přemýšlím o všem možném, třeba i o šachu (samozřejmě o šachu přemýšlím vždy, když běhám).
Dneska asi v půli cesty mě napadla myšlenka (naneštěstí ne divočák, zatím jsem viděl jen tři, nevadilo by mi si zpestřit běhání) typu: „co byste mi poradil, abych se šachově zlepšil, mám kolem 2100,2200,2300 elo”.
A tak jsem začal přemýšlet a přemýšlet, co poradit. Samozřejmě je nutno denně (!!) řešit tzv. diagramy, zapisovat si do notesu řešení a kontrolovat. Bez taktické zručnosti a dobrého propočtu to nejde (vřele doporučuji na toto téma 5tý díl série od Dvoreckého a Jusupova budoucí šampióni). Dále je nutno hrát, hrát a hrát. Praxe je nutná.
Ale co dále?
Napadlo mě ala Capa – makat koncovky, ale… „do nich se dostanu tak jednou z pěti partii” slyším odpověď. Ok, takže tudy cesta nevede. Přemýšlím dále (prší ještě usilovněji), jak to podat co nejlépe a hlavně – a to je důležité – jak to časově udělat, aby se třeba při 90minutách odtrénovalo co nejlépe (nejefektivněji). Vím, že je hodně různých knížek co a jak a co a jak ne. Ok, hlavně je třeba zabrat na strategii, takže nějaká učebnice (a to je pak témat), či vybrané partie, typové pozice?
A pak mě to napadlo, vrátil jsem se k původí myšlence (to je málokdy), tedy rady Capy. Ano, to je klíč. Dělat koncovky. I za cenu, že se nikdy do žádné koncovky nedostanete. Je to divné? Nikoliv.
V prvé řádě nemám na mysli teoretické koncovky (ale ty jsou důležité, později naučit), ale myslím klasické koncovky ala Strategia Endšpíla od Šereševského.
Abychom mohli stavět strategické hradby, musíme nejdříve vystavět (mohutné) základy a právě studium těchto koncovek nám v tom výborně pomůže. Jelikož tam se naučíte profylaktickému myšlení (velmi důležité), aktivitě a souhře figur (druhý zákon koncovek), plánu (v koncovce extrémně důležité), manévrování, vyčkávání i rozhodné akce (pěšcovky)a samozřejmě i citu pro pozici obecně a důležitému myšlení co já chci a co chce soupeř. A samozřejmě i technice hry, jak uplatňovat převahu a naučit se trpělivosti.
Pokud si někdo pořádně prostuduje již zmíněnou knihu + něco k tomu, nepochybuji, že se stane mistrem, samozřejmě za předpokladu, že bude trénovat denně taktiku. Mimochodem zjistíte, jak je někdy těžký propočet variant v koncovkách, myšleno nejenom do hloubky, ale i do šířky (hodnocení pozice). Koncovky vás naučí ostražitosti…
Mimochodem si všimněte, že téměř vždy o dost silnější hráč porazí slabšího v koncovce. Jednak to bývá proto, že silnější hráč přejde do (už) vyhrané koncovky, o čemž ten slabší vůbec neví a taky proto, že tam se většinou ukáže (elový) rozdíl.
Musím dodat, že tato rada neplatí ve 100%, můžou být hráči, kteří mají velký cit pro koncovky a bezpečně remízovou koncovku uhájí i proti silnějším hráčům, a ty slabší přehrajou, ale takových šachistů je málo…
A pak, až dostudujete ony koncovky, čeká várka klasiků a učebnic střední hry. Je pořád co dělat (studovat). Nemusíte mít obavy.
Závěrem: představte si, že máte před sebou nějakou pozici. Jak postupujete? Asi se nejdříve zamyslíte nad materiálem, pak nad postavení králů, figur a pěšců (útok, slabiny). A co dále? Jak pak dále přemýšlíte? A právě tu se ukáže tvrdé studium koncovek, protože silný hráč začne automaticky přemýšlet o..