Kolik je k dnešnímu dni velmistrů?
Přes tisíc. Titul ztratil na významu. Kdysi jsem navrhl zavést pro hráče s ELO vyšším než 2700 nový titul třeba „Supervelmistr“. No a takových bychom tu měli kolem padesátky.
Byla Vaše myšlenka špatně přijata?
Šachisté reagovali citlivě. Říkali: „on sám má už dlouho 2700, jemu na tom nesejde …“ ……………………………
Stal jste se velmistrem ve věku 12 let a 7 měsíců a byl zařazen do Guinessovy knihy rekordů. Jak k tomu došlo?
Poslední normu jsem splnil v roce 2002 v Sudaku. (letovisko na Krymu pozn. překl.) Hned poté jsem poslal na Výbor dopis se všemi podklady. Odpověď zněla, že věc bude podrobena zkoumání, abych počkal. Krátce potom jsem dostal poštou potvrzující certifikát a rekord byl oficiální.
Do dnešního dne Vás nikdo nepředstihl, že ano?
Ano. Když tento titul získal Carlsen, byl o sedm měsíců starší.
Půl roku předtím jste se senzačně stal jedním ze sekundantů Ponomarjova v zápase o Mistra světa. Objektivně: mohl jste mu tehdy pomoci?
Ponomarjov mě učinil zodpovědným za taktiku a Francouzskou obranu. Velice jsem se snažil, ale nebylo to všehovšudy potřeba. A když Ponomarjov vyhrál, dostal jsem za to laptop.
Nový?
Ne, jeho, ale v zachovalém stavu. Byl jsem šťastný, neboť pořídit si tehdy něco takového bych si nemohl dovolit. Ještě tři roky mi přístroj věrně sloužil.
Je dnes někdo 12 letý, kdo by Vám nabídl služby jako sekundant?
Ne, zatím ne. Ale pokud by takový byl, neřekl bych hned ne. Trochu bychom si zablicali a pak bych se rozhodl. Mě si Ponomarjov všiml, protože jsem nejdříve porazil jeho trenéra a pak i jeho.
V zásadě je třeba říct, že šach se mnohem omladil. Mladý talent se může vynořit z ničeho nic. Kupříkladu Fabiano Caruana. Ital, který vyrostl v USA. Jeho otec je fanatik, který připomíná otce Kamského. Život toho kluka sestává jen ze šachu, hraje všude. Nevím, jak to stihne. Caruana hraje ratingové partie celý rok skoro každý druhý den, kolem 150 partií. To je pro mozek sebevražda.
I o Vás se říká, že hrajete hodně.
Ale ne v tak velkém měřítku. Za rok sehraji tak 80 partií. A zajímám se i o jiné věci, chodím do kina, hraji kulečník, kuželky…ale Caruana je světu odcizen, zcela do sebe ponořen. Šachisté si rádi po turnaji vyměňují názory, poklábosí. On se kontaktu brání, je uzavřený.
Chodí mlčenlivě okolo?
Tak nějak. První den pozdraví.
A poslední den se rozloučí?
Přesně tak.
Mezinárodně se domlouváte anglicky?
Ano, nemám problém s mluvením, měl jsem rok privátní výuky.
Existují mezi šachisty polygloti?
Ivančuk. Kromě ruštiny a ukrajinštiny umí ještě anglicky, španělsky, italsky a turecky. Nakonec to zkoušel i s čínštinou. Vyprávěl mi, že během měsíce si vryl znakové písmo, ale pak mu chyběla praxe, začal zapomínat.
Jaké bylo nejdelší období, během něhož jste nemyslel na šachy?
Tři dny. To bylo v lednu, po turnaji ve Wijku aan Zee. Pak se jelo na tréninkový tábor, který skončil až dnes.
Vy nemíváte dovolenou?
Nikdy jsem neměl. V r. 2007 jsem byl šachem přesycen a jel jsem s tátou na Krym rybařit. Nebyl tam ani počítač ani telefonní síť. Pár dní procházek a u vody s rybářským prutem mi stačilo.
A co líbánky? S šachovnicí pod paží?
O událostech jsem se dozvídal z internetu, důležité turnaje jsem sledoval.
Vaší manželkou je WIM Kateryna Dolzhikova, ukrajinská mistryně?
Už není mojí manželkou. Rozešli jsme se. Nechtěl jsem to moc roztrubovat, ale teď už to není tajemství.
Co Vaše manželství rozbilo?
Povahově jsme se k sobě nehodili. Jsme zcela jiní, já spíše klidný, ona je výbušná, jiná…
Což jste předtím nevěděli?
Ale ano. Než jsme se vzali, byli jsme spolu dva roky, pak po svatbě rok a půl. Doufal jsem, že se to přizpůsobí, ale nestalo se tak.
Šachová manželství se zdají málokdy funkční. Ztroskotala manželství Ivančuk – Galjamová, Širov – Cmilyte…
Ale existují také opačné příklady, nejznámější jsou Grišuk – Žuková, ti jsou šťastní. A já jsem také znovu se šachistkou – pracuje v Moskevské šachové federaci a na Sociologické univerzitě, kde já pátým rokem studuji. Tam jsme se také poznali.
Před třemi lety jste vyměnil státní občanství a stěhoval se do Ruska. Byla Ukrajina méně perspektivní?
Nenašel jsem trenéra a nezískal jsem podporu. Za výhru na olympiádě 2004 platila Federace 2000 dolarů. Jakápak perspektiva?…
Vaše matka se také stěhovala do Ruska?
Někdy je zde, jindy v Simferopolu.
Byli to tehdy rodiče, kdo rozpoznal Váš talent?
To jsem poznal já sám. Capablankův otec nevěděl, že syn hraje – naučil se to pozorováním. Kasparov pomohl rodičům s komplexním úkolem. U mne to bylo mnohem jednodušší. Při večeři běžela v televizi reklama se slovy: „I sedlák se může stát dámou…“ Bylo mi pět let a vzbudilo to můj zájem. Otec vytáhl zaprášenou šachovnici a později mne vzal do agrárního družstva. V té době jsem hrával s prababičkou dámu.
Kolik jí bylo?
Okolo devadesátky a měla zálibu v dámě. Šachy jsem hrával jen sám se sebou. Nikomu jsem to neříkal, jen když jsem prohrál, tekly mi slzy. Bláznivé, samozřejmě.
Dospělého hráče jste viděl plakat?
Na turnaji v Číně v partii se mnou ztratil Ivančuk remízu. Jednoduše nastavil. Zaslechl jsem bolestivý výkřik, podíval se na něj a tekly mu slzy.
Jak dlouho jste neplakal?
Určitě 15 let.
S Ponomarjovem Vás nepojí přátelství?
Proč? Máme dobré vztahy. I když jsem ho v posledním kole v Taškentu porazil, při vyhlašování vítězů jsme se srdečně bavili. Ale mým nejlepším přítelem mezi šachisty je Vugar Gašimov. Bohužel je nemocen, má epilepsii. V Německu se podrobil několika operacím.
Trochu v řeči zadrháváte. To máte odkdy?
Jako desetiletého mne cosi vyděsilo. Nerad bych se k tomu blíže vyjadřoval.
GM Sergej Karjakin
300 tisíc euro
Mluvme teď o Carlsenovi. Působí jako autista.
V žádném případě! Je to zcela normální kluk, jenom děsný fanda Realu Madrid. Proslýchá se, že by i ve vyhrané pozici nabídl remízu, aby nezmeškal začátek sportovního přenosu. A sám také hraje. Na webu jsou jeho fotografie, jak hraje fotbal ve volném čase.
Jednou po turnaji v Moskvě jsme spolu šli hrát kuželky a hráli jsme celou noc. V šest hodin ráno ho pojednou napadlo nasednout do moskevského metra. Na zastávce k nám přistoupila horda agresívně naladěných lidí. Lekli jsme se, že nás chtějí oloupit. Ale pak se ukázalo, že poznali Carlsena a nenechali nás odejít, dokud každý z nich s ním neměl společnou fotku.
Proslýchá se, že pracuje s fenomenálním počítačem v hodnotě 50.000 Eur.
To je pravda. Má ho speciálně sestaven a pokud chcete, abych ho popsal, je to hromada procesorů v jednom obalu. Propočítává velice do hloubky. Navrhuje unikátní varianty dlouhé několik milionů tahů.
Vyhynou šachy brzy na tento prudký technický pokrok?
Jednoho dne počítače všechno propočítají a vyhraje ten, který bude mít lepší paměť. To bude znamenat pro hru konec.
Jaký počítač máte Vy?
Mám taky exkluzívní, ale za 5500 euro.
Viděl jste někdy Carlsenův počítač?
Ne. Jen se o něm mluví, ale Magnus ho nikomu neukáže. Chápejte, jeho sponzoruje nejen Norsko, ale celý Západ. Odhalili jeho neuvěřitelný talent a investují. Napomohl i Kasparov. V šachovém světě se pohybují odhady, kolik měl stát jako poradce…
Kolik?
300.000 euro. To za pět či sedm schůzek, některé proběhly snad jen přes Skype. Aby člověk mohl pracovat s Kasparovem, potřebuje bohatého investora. Zaplatit to z vlastní kapsy, z cen, je utopické. Jejich spolupráce trvala asi šest měsíců. Pak Magnus vše pro sebe důležité odkoukal a spolupráci ukončil.
Carlsen je milionář?
Už dlouho. Na mnoha turnajích existuje systém – kromě cen se dává i startovné pro ty největší.
A pro Vás?
Mnohem méně než pro Carlsena. Jeho zvou na světově známá talkshow, prezentují ho jako génia. Pořádá simultánky pro americké politiky. Brzy bude v Norsku turnaj s první osmičkou světové extratřídy. Vítěz bude bohatší o 100.000 eur.
Carlsen je podporován mnoha velkými společnostmi a nemusí si dělat starosti s výdaji. Jak je tomu u Vás?
Můj přítel a manažer Kirill Sangalis asi před půl rokem přesvědčil velkou společnost Forex Trading Alpari, aby se stala mým sponzorem. Zalíbila se jim idea návratu šachové koruny do Ruska. Smlouva je zatím na rok, ale je již jasné, že se protáhne po několik cyklů Mistrovství světa. Stává se v Rusku prvním šachovým sponzorem, který poskytne podporu zcela svobodně, bez tlaku shora.
Co je Carlsenovou silnou stránkou?
Nemá v šachovém vzdělání mezery. Umí si fantastickým způsobem udržet koncentraci. Pokud člověk jenom na sekundu během sedmi hodin ztratí soustředění je ihned potrestán. Přejete si příklad?
Velmi rád.
Dva nejlepší velmistři ze 4 etap Grand Prix se kvalifikovali pro Turnaj kandidátů Mistrovství světa. Hrál jsem v prosinci v Taškentu a dvě kola před koncem jsem vedl. Krátce před zahájením partie proti Mamedyarovi mě postihly žaludeční problémy – někteří je tam měli…během partie mi bylo řádně špatně a od 15. tahu jsem začal chybovat, sledoval jsem chybnou myšlenku. Pak se mne zmocnila ctižádost a vyburcoval jsem se. V tíživé situaci jsem nalezl nejlepší obranu a vyrovnal jsem. Po asi 5 hodinách boje jsem na okamžik, přemožen únavou ztratil koncentraci a celá obrana se sesypala. Druhý den jsem musel zvítězit nad Ponomarjovem, zatímco moji konkurenti nesměli vyhrát.
Nastoupil jste do tohoto kola již uzdravený?
Ne zcela. Hráli jsme 7 hodin velmi těžkou partii. Vedle běželo vše optimálně. Morozevich nevyhrál, Mamedyarov neudržel remízu proti Wang Haovi. Ve 40. tahu, při časové kontrole nechal Ponomarjov stát pěšce a krátce na to ještě jednoho. Měl jsem v tu dobu již velkou výhodu. V tu chvíli našel Pono neuvěřitelný způsob kterým by snad udržel remízu a já současně zahrál poněkud nepřesně. Podíval jsem se na postavení a viděl, že varianta je remízová. Viděl jsem to před sebou – můj sen se rozplynul, a z prvního místa bude páté. Ponomarjov ale stále přemýšlel. Víte co bylo pro mne v tu chvíli nejdůležitější?
Co?
Musel jsem udržet pokerovou tvář. Všechno ve mně vřelo, s nervy jsem byl na dně. Ale nesměl jsem nic ukázat navenek, jen sebejistě pohlížet na šachovnici. Ponomarjov sáhl po dámě, tah s ní jistil remízu a… postavil ji na špatné pole!
Dotáhl jste to do konce?
Ano. Tato partie trvala 6 hodin a 50 minut a onen okamžik, kdy sáhl po dámě, byl nejdramatičtějším v mé kariéře.
Mladíček
Kasparov se připravoval na zápas s Karpovem tak, že denně běhal 15 kilometrů po pláži. Pod jakou vzdálenost byste se podepsal Vy?
Dříve jsem také rád běhával, od té doby raději chodím. Jednou jsme s přáteli vandrovali a za 4 hodiny zvládli 25 kilometrů. Pokud je člověk ochablý nezvládne 7 hodin za šachovnicí. Kdysi mi vyprávěli, jak těžké to má Kramnik. Je vysoký a klouby začnou bolet. Na rozdíl od toho si všímejte formy Aronjana, Carlsena, Léka! Vždy čerství, fit, tělesně na výši.
Kdo by vyhrál turnaj v páce?
Alexej Drejev. Kdysi to dělal profesionálně, je fyzicky velmi silný. Bez námahy zvedne židli za přední nohu, zatímco sedák zůstává v horizontální poloze.
To je těžké?
Zkuste to. Zkoušel jsem to. Bez šance.
Nepostupoval jste podle rady Ruslany Pysankové? (ukrajinská herečka)
Aha, vzpomínám si. Když mi bylo asi 14 let, setkali jsme se na nějaké ceremonii. Ona v nádherných šatech a s hlubokým dekoltem mne vzala za ruku a řekla: „Mladíčku, neměl bys jen hrát šachy, taky každý den sportovat. Tak jako já.“ Pak mi ukázala nějaké cviky, postavila se za mě, zhluboka se nadechla svým bujným poprsím – málem jsem rozpaky omdlel.
Pochopitelně.
Ve skutečnosti se věnuji sportu, denně dvě hodiny hraji tenis, hodně plavu. I když, jak zdůrazňují psychologové, tenis má pro šachistu větší smysl než plavání.
Pročpak?
Protože při plavání mohou v hlavě probíhat šachové varianty. Při tenisu je člověk soustředěn na míček – mozek si odpočine. Ve Wijku jsem hodně těžil z fyzické přípravy. Zmeškal jsem skoro každou partii.
Zaspal?
Nikoliv. Byl jsem zaneprázdněn přípravou a zapomněl na čas ztracený v myšlenkách. Pak jsem se podíval na hodiny a bylo mi jasné, že chůzí z hotelu to nestihnu. Musel jsem pořádně klusat po zasněžené, kluzké ulici. Se mnou běžel ještě další šachista, taky přišel pozdě.
Kdo?
Jeden ze skupiny B. Stihl jsem to jen tak tak na začátek a uchránil se před kontumací. Ve Wijku jsou na toto přísní, jen na malém počtu prestižních turnajů dokáží přimhouřit oko, když se jeden opozdí.
Konec 1. části
Rozhovor byl původně publikován 22.02.2013 ve Sport-Express: www.sport-express.ru