Nejhorší na světě je prohrát šachovou partii
Václav Klaus *
Ředitel gymnázia a základní školy PORG. Liberál, cynik, šachista, cyklista a otec tří dětí.
A nejlepší je jí vyhrát. Nevěříte?
I ten nejkrásnější a profesně či osobně zářivý den se dokáže večerní partií (v Praze se hrají družstva ve všední den) zmrvit do noční můry, kdy po noční fritz-analýze se člověk převaluje v posteli a hlavou mu víří pohyb figurek a pocity marnosti: „proč jsem se zas vykašlal na aspoň základní přípravu zahájení“; „proč lezu do stejného schématu jako už x-krát“; „proč nehraju aspoň trochu mimo družstva, abych měl praxi“; „proč ač subjektivně mistr pěšcových koncovek – jsem si vlezl do prohrané“; „proč jsem tak zbytečně zjednodušoval a stejně tím rovnováhu nedosáhl, kdybych byl odvážnější – byla to jasná rovina“.
To by nebylo nic zvláštního, nikdo neprohrává rád. Zvláštní je na tom, že pocity prohry jsou v šachách mnohem silnější než v jiných sportech.
Mám vyplavené endorfiny, hlad, strašnou chuť na pivo a podivný pocit štěstí.
Obdivné pohledy turistů na nás s číslama, krásný drzý holky v závodních kombinézách, život je zcela OK.
Jen vy a soupeř a tisíc let stará pravidla. Oba máme stejnou šanci. Není žádná minulost. Přece nejsem hloupější než ten druhý a ELO nic neznamená (to má jen nadřený). Zahájení jalové, nějak mi to nepočítá, čas běží, vždyť už stojím jasně hůř, tohle nejde, hm …, vždycky jsem byl bojovný, tak vyhodím partii do luftu a uvidíme, ale „nějak mi to nepočítá“, chybka a teď by už každá mašinka ukazovala -+; ten pocit, kdy partie odchází, už poznám na sto honů; soucitně vyčítavé pohledy kolegů z družstva; takhle odevzdat bílé; chvíli to ještě protáhnu do časovek, aby neměl soupeřův tým 100% jistotu, a vzdám se až pak. Čistá egohrůza. Jsem životní loser, žiju divný život a ještě tomudle říkám koníček, to kdybych radši chodil do posilovny nebo fetoval, to by aspoň k něčemu bylo. …
Jdeme na pivo, neanalyzujte, stejně tomu nerozumíte. Jde-me!!! Ty Milane nejdeš? Neblázni. „Víš já jsem prohrál a jsem utahanej, nemám náladu.“ Ale proč bys neměl náladu, prosím Tě?