Dnešní článek je úplně v něčem nový, ještě nikdy jsem se veřejně nepouštěl do „názorového souboje“ a navíc ještě s tak vynikajícím trenérem a šachovým znalcem jakým je Jáno Markoš.

V prvé řadě musím čtenáře ujistit, že Jána si vysoce považuji, nejenom jako šachisty, ale také jako člověka. Jáno je velkým propagátorem šachu. Napsal vynikající knihu pod hladinou, která také vyjde v angličtině ve vydavatelství www.qualitychess.co.uk – což je obrovský úspěch, protože se jedná asi o nejprestižnější vydavatele šachových knih.

Jáno dále často přispívá na šachový portál – www.sachovetreningy.sk  Kde nejenom natáčí videa, ale také píše blog či vlog. Nemusím jistě zmiňovat, že s velkým zájmem si čtu jeho články.

A právě poslední článek, který je zde: http://sachovetreningy.sk/pat-rad-ako-prezit-otvorenie/?utm_source=facebook&utm_medium=reklama&utm_content=patradako  se mnou trochu zahýbal. Upřímně psáno, moje šachová filozofie je jiná, respektive, cítím to jinak.

Berte to prosím jako „hašteření“ dobrých přátel, věřím, že i Jáno to takto bude brát. Můj názor je můj názor a rozhodně si nemyslím, že pouze on je správný. 

O co vlastně jde. Jáno v citovaném článku píše (já bych něco zkopíroval, ale nevím, zda to mohu udělat a nerad bych porušoval nějaké autorské práva apod.  sice bych mohl napsat autorům – které velmi dobře znám – ale to bych pak musel čekat a ztratil bych chuť na psaní), že nemá rád šachové zahájení a nevidí velký smysl se je učit z knih či databází. Stejně tak analyzování se strojem. Autor dále píše, že jaký to má pak smysl? Lépe je se obecně naučit šachy a ne testovat paměť. Jako řešení navrhuje pak tzv. Fischerovy šachy. Rozhodně doporučuji si celý článek přečíst. Autor pak dává 5 rad/bodů jak na to – mimochodem velmi užitečných.

Proč se vlastně do toho článku pouštím?

a) jednak abych ukázal jinou cestu a „filozofii“ než Jáno

b) a také proto, přiznám se, abych napsal i něco jiného, než se stalo doposud.

Moje šachová (a nejenom ona) filozofie je založena na práci. Můžu napsat na tvrdé práci, ale také částečně na zábavě, není to jen a pouze o tvrdém tréninku, ale právě on musí být osou. Musíte ale samozřejmě mít radost z činnosti, z šachu.

V dnešní době, ale nejenom v ní, je nutno – pokud se chcete v něčem zlepšit – dělat věci, které vás nebaví, které prostě „bolí“ a nejinak tomu je v šachu. Ať už chceme nebo ne, je paměť v šachu důležitá. Nicméně paměť je velmi široký pojem. Každý má paměť na něco jiného. Někdo si dobře pamatuje jména, někdo zase tváře. Někdo vám celkem přesně odvykládá knihu kterou přečetl a někdo zase řekne pět telefonních čísel.

Myslím si, že podobně je to i v šachu. Jedna věc si je pamatovat strohé varianty – jde spíše o konkrétní přípravu na soupeře a druhá věc je porozumění variant (porozumění pozice). Je třeba zajímavé, že exmistr světa Karpov měl obecně špatnou paměť (traduje se, že měl sako a v něm notýsek, kde si občas na záchodě zalistoval, když si nepamatoval varianty), přesto zahájení hrál mistrně a sehrál plnou řadu vzorových partií na zahájení. Měl prostě jinou paměť než Garry Kasparov.

Já samozřejmě plně chápu každého, kterému se protiví se učit „tuny“ variant. Plně chápu Jána, ostatně tak to mám i já. Nikdy jsem nebyl přívržencem chobotnic variant. 

Nicméně…je to prostě nutné. Stejně tak jako Jaromír Jágr nesnáší posilování, musí ho provádět, aby byl co nejlepší hokejista. Stejně hudebník asi není nadšený, že musí hodiny a hodiny opakovat stále to stejné, ale je to nutné a tak bych mohl pokračovat. Pamatuji si, jak jsem na písemku z matematické analýzy musel stále dokola počítat stejné příklady, aby se mi to v hlavě „uhnízdilo“.

Je pak na mě (Cvek,R) abych volil tak zahájení a případné varianty, aby:

a) mě bavily/líbily se mi – a hlavně abych pochopil, že to je nutné k mému zlepšení

b) si je dobře zapamatoval podle vzorových partií/motivů a jiných „triků“

c) měl takovou psychiku, aby mi umožnila se do těch variant bez bázně a hany pustit

Chcete být lepší? Ano? Skutečně? Pak to musí „bolet“, musíte prostě opustit zónu svého pohodlí. Je to jen a pouze na vás, kolik hodin týdně dáte do zahájení. Jak mu porozumíte, co budete dělat a do jaké hloubky. Nakolik pestré si zahájení uděláte. Kolik investujete do vašeho zlepšení, ať už jde o tréninky s trenérem, knihy, DVD atd.

Takže já to vidím jinak než Jáno. Je tam hodně teorie? Skutečně? Super, naučím se to. Je to pro mě výzva. Pokud chci být lepší, tak se to prostě musím naučit a vím, že učení se zahájení není zdaleka jenom o paměti /je tam daleko více invence než by jeden čekal, ano i v dnešní době, nebo spíše v dnešní době/. Takže já jsem rád, že je takový stav jaký je. Protože to je podle mě správná věc, že se toho musím/musíte hodně naučit. A nejenom vědět teoretické koncovky, strategii, ale také zahájení. Přehraje mě amatér v zahájení? OK, musím více na tom pracovat, to je jasný signál. Šachy jsou koncovky, střední hra, ale také zahájení. 

Navíc jsem velmi rád, že je tato doba. Ano, vadím mi, že stroje jsou daleko lepší než lidi, ale díky strojům se ukazuje obrovská zahrada možností v zahájení. Dá se hrát úplně všechno. Můžete se sami stát průzkumníky této obrovské zahrady. Stačí si vybrat nějaký polozapomenutý tah/systém (v nějakém zahájení) a ten rozpracovat. Je to jen a pouze na vás, kolik do toho dáte práce a energie. 

Mějte rádi zahájení, učte se ho, makejte. Vaše práce, vědomosti a také paměť vám pak přinesou sladké plody vašeho úsilí.