V prvé řadě musím upozornit čtenáře, že nejsem na tuto problematiku odborník, napíši hlavně svoje názory a pak (známých) trenérů, které jsem četl.

 
Hra na slepo
 
Nemám dar hrát dobře na slepo. Nikdy mi to moc nešlo. Hrál jsem pouze dvě partie na slepo (současně a vyhrál obě), což mi šlo celkem v klidu, ale nikdy jsem se nepokoušel o víc, nelákalo mě to a to platí do dnes. Že jsem v tomto oboru slabý jsem hodně cítil v Novém Boru, kde často spoluhráči na slepo analyzovali. Rychle si řekli jak stojí figurky a už začali analyzovat. To jsem nikdy nestíhal ?
 
Jsou hráči, kteří nemají tak velkou praktickou sílu, přitom dokáží hrát na slepo velmi dobře. Je to zřejmě nějaký dar, nebo talent. Samozřejmě se dá rozvíjet.
Zajímavé je, že není jedna metoda hry hraní na slepo. Někdy si představuje pohled ze shora (tak to mám já, jako kdybych byl orel a kroužil nad šachovnicí), jiný zase z boku a někdo si jenom představuje spojitosti na šachovnici, třeba že z pole a7 mohu na f2 střelcem atd.
 
Pojďme se nyní podívat jak může pomáhat trénování na slepo
 
Myslím si, že trénovat pomocí řešení určitých pozic na slepo je velmi dobrým doplňkem klasického tréninku. V prvé řadě si uvědomujete spojitosti na šachovnici. Často musíte „vidět“ celou šachovnici a představit si velmi dobře, jak figury spolupracují, co soupeř hrozí atd. 
Dále vidím velký přínos v propočtu variant a to sice 
a) dokážete si pak u partie na slepo představit nějakou pozici, která vynuceně vznikne (většinou jde o pozice, které se hodně změní od té původní) a rušil by vás pohled na původní pozici. Takže se stačí dívat někam bokem, nebo do stropu (či zavřít oči) a představit si takovou pozici a dále ji analyzovat
b) váš propočet se zpřesní a nebudou vám (tolik) vypadávat různá pole, nebo zapomínat, že figurka už nestojí na původním poli, ale v propočtu už šla jinde.
 
Před čím varovat
 
Jde o velmi obtížnou disciplínu. Rozhodně doporučuji postupovat velmi pozvolna a pomalu. Dále bych doporučil začít velmi lehkými věcmi. Například mám střelce na f1 a jak nejrychleji se dostane a2, nebo na která pole může jezdec z e6, nebo jednoduché jedno tahové maty atd. Z kraje opravdu postupujte velmi jednoduchými kroky. Proč? Pokud by byl trénink příliš těžký a obtížný, pak by hrozilo, že byste se jednak příliš vyšťavili a unavili a také byste mohli vyloženě shořet a obecně by vás šachový trénink znechutil.
 
Odkud čerpat
 
To je problém, který jsem asi před 3 roky řešil tím, že jsem si našel „jednoduché“ úlohy (v té době jsem udělal velkou chybu, že to právě byly docela dost těžké úlohy) a ty jsem si sepsal buď do sešitu, nebo na papír. Tedy klasicky B: Kg1, Dg3 …a pak černého a tam jsem si napsal BNT/ČNT a z druhé strany sešitu jsem si psal řešení. Když jsem to pak na slepo řešil, tak jsem si pozici v duchu stavěl a po vyřešení jsem se podíval do sešitu na řešení, zda to je OK.
Neznám literaturu, která by byla takto dělána, pokud ji znáte, budu moc rád, když ji do komentáře uvedete.
 
Závěrem
 
Doporučuji jako doplněk klasického tréninku. Ale raději s mírou a začít opravdu od jednoduchých úloh. Obzvláště vhodné pro ty, kdo mají čas a chuť trénovat, ale nemohou v tu dobu trénovat na šachovnici. Pak je super mít do předu zpracovaný sešit, nebo papír s úlohy a řešit je.