Všechno špatné k něčemu dobrému. Chytl jsem nějakou angínu, nebo nevím co to je. Včera mi odešel hlas a energie poněkud klesla. Nicméně tím pádem je to skvělý čas na napsání článku.
Je mi opravdu líto mnoha šachistů, kteří se stále nemohou zlepšit a motají se v bludném kruhu. Rozhodl jsem se proto „natvrdo“ napsat – podle mě největší problém dnešní doby. Ačkoliv jsem o tom už docela dost psal a ještě i vydal na to DVD, napíši to ještě jednou.
Váš největší, úhlavní nepřítel je šachový stroj. Nyní promlouvám -myslím si- k drtivé většině z vás, tedy hráčů od začátečníků po elo cca 2100-2200.
Drtivá většina z vás používá šachový stroj. Analyzujete s ním partie, hledáte chyby, asi se i připravujete atd.
Ani nevíte, jaké zlo, z hlediska šachu na sebe pácháte.
V prvé řadě bych byl rád, kdybyste se nyní na chvíli „zastavili“. Zkuste si nyní položit tyto dvě otázky a hlavně zcela upřímně a čestně na něj odpovědět.
A) Jak často používáte šachový stroj, počítá se i doba, kdy vám běží vpravo dole (nebo kde je) a vy se na něj zrovna nedíváte
B) Jak často a jak dlouho a nakolik tvrdě a intenzivně řešíte taktiku (diagramy) na šachovnici (jen na šachovnici!!)
Můžete to udělat tak, že si napíšete čas, který dáváte doma šachům a napsat si kolik % máte z toho puštěný stroj a kolik % řešíte taktiku jak máte, jak jsem to popsal u bodu B.
Mnoho z vás mi napsalo, nebo řeklo, jak jsou skvělé weby/servery na taktiku. Kde člověk má dokonce i elo na taktiku (počítá se čas a úspěšnost) atd. atd. Udělá tah, tam se objeví odpověď (ne vždy) a pak vy uděláte tah atd. atd.
Co k tomu napsat…to je prostě špatně. A proč?
Protože vás to úplně nutí k povrchnosti, rychle tam něco mrsknout a pak udělat další tah. Místo toho abyste si zlepšovali vaši neuronovou síť tvrdou prací, tak toto je přesný opak. Mrsk, mrsk, další příklad. Mrsk, mrsk. Skvělé, výborné elo. A pak přijde vážná partie a…a tam to tak nejde. Tak nemůžete mrsk a mrsk. Vaše zvyklost v nehledání (nejlepších) obranných možností soupeře vás úplně zašlape do země. Pak se někdo diví, že najednou nic nevidí, není schopen něco spočítat…nic mu nevychází…vaše podvědomí si zvyklo na něco úplně jiného, na mrsk, mrsk.
Pro náruživé uživatelé šachového stroje (ale platí do určité síly, ještě si dále řekneme, že čím je hráč silnější, tím může spíše používat stroj, ale do určité síly, musí být stroj zakázán) platí stejná věc. „Nic“ nevidí, „nic“ nespočítají, dělají hrubky. Jejich propočet je velmi pomalý, jejich taktický postřeh se blíží nule. Když mají něco počítat, stojí je to extrémně mnoho sil.
Ps.: Sám jsem si tímto prošel, v době kdy jsem hodně moc používal stroje, velmi dobře vím o čem píši a samozřejmě nejenom z mojí praxe.
A proč asi? Protože stroj přesně toto způsobuje. Vaše hlava/podvědomí si zvykají (a mnohdy to vůbec nevíte/netušíte) na stroj. Doslova a do písmene vám měkne mozek. Je to asi tak, jako kdybyste ideálnímu běžci -robotovi- sedli na záda a běželi s ním a říkali si, jak skvěle běžíte. Ale když vás pak hodí na zem a máte běžet, pak je to k pláči. A když už jsme u toho běžce – robota – tak se ho ptáte na kdejakou běžeckou přesnost a extrémní věc a když vás pak pustí na zem, tak nejste schopni ani uběhnout 100 metrů. Nebo když už to uběhnete, tak tak u toho funíte a píchá vás v boku, že nějaké extrémně přesné věci ani nevzpomenete…
Měkne vám mozek, vaše podvědomí si silně zvyká na stroj. Už skoro vůbec nepočítáte, pokud přijde nějaký problém, díváte se na stroj. Jak se pak proboha chcete zlepšit, když „nic“ nevidíte?
Šachy jsou z 99% taktika. Ano, je to tak.
Jelikož jsou moje tréninky často spojeny s rozehráváním různých pozic, mám v tomto velkou praxi. A mohu vám říci, že není zdaleka výjimkou, že za dvě sekundy uvidím více (z hlediska taktiky), než někdo přemýšlí 10 minut. Jsem takový borec? Ne, jenom můj protihráč nezatěžuje v tréninku hlavu jak má. Jeho taktický postřeh je velmi špatný a počítání variant je v podstatě nemožné. Jeho přemýšlení je z 95-99% neefektivní.
Ps.: Pokud se musíte těžce nutit k počítání variant a i za delší dobu nevidíte velmi jednoduché věci, přehlížíte banální taktiku a všechno je jakoby v mlze, pak o to důležitější je pro vás správně trénovat – denně – taktiku.
A to je ten klíč, to „tajemství“.
Vy si musíte pořádně zatěžovat hlavu, tvrdě, odhodlaně a pořádně. Maximálně si namáhat hlavu. Stroj způsobuje přesný opak. Je to stroj (lépe napsáno, vaše interakce se strojem), kdo způsobuje, že si vůbec nezatěžujete hlavu a zvykáte si na „odpočinek“ či „nic nedělání“. Nedivte se, že vám pak (tak zoufale) nefunguje hlava.
A co jako s tím?
Jak jsem psal. Zmažte si stroj a slavnostně si odpřisáhněte, že ho 365 dní nesmíte zapnout/nainstalovat ať se děje co se děje. Během těchto 365 dní si pořádně namáhejte hlavu. Počítejte s tím (hlavně ti z vás, kdo stroj hodně používáte), že z kraje to bude „šok“. Vaše podvědomí je silně zvyklé na stroj a zoufale se bude snažit, abyste ho znovu zprovoznili. Vy ale vydržíte. Začnete řešit úlohy na šachovnici, pořádně, jak jsem už několikrát popisoval. Budete si sami analyzovat partie. Pokud bude jakýkoliv problém na šachovnici, budete ho řešit analýzou (vlastní hlavou). Začnete si prostě více a více zvykat pracovat vlastní hlavou. Stejně tak i příprava na soupeře, bude vedena jen vlastní hlavou a třeba přehráváním partií v chessbázi. Budete si namáhat hlavu. Budete řešit stovky a stovky nepříjemných dvojtažek jako doplněk tréninku, řešit na slepo banální úlohy atd. atd. A stejně jak někdo zažil, když šel poprvé běhat a za rok uběhl „10 km po jedné noze“ i vy to budete zažívat a budete se lepšit a lepšit. To vám garantuji. Pamatujte ale, začátky jsou a budou těžké. Musíte svoji hlavu navyknout na těžkou, tvrdou a hlavně samostatnou práci.
Ps.: A garantuji vám, že i šedesátník se může hodně v taktice zlepšit, když ji bude denně intenzivně trénovat.
Doplněk:
„Jak zjistím, že jsem udělal chybu v partii, kterou jsem odehrál, když si nepustím stroj?“
RC – zamyslete se. Opravdu je dobré hned na všechno znát odpověď a hned vědět kde jste udělal chybu? To je jedna věc. Druhá věc je, že i silný hráč (FM a výše) by měl nejdříve partii zanalyzovat a pak možná pustit stroj na rychlou kontrolu (ale pokud to bude naopak, jak často je, bude se jeho podvědomí znovu „učit“, že hlava se nenamáhá). A další věc, stroj vám nikdy nevysvětlí proč se hraje to a to. Největší problém vidím ten, že vás to svádí (podvědomí) k nepráci.
„Když používám stroj, ukáže mi kombinace, na které bych nikdy sám nepřišel“
RC – jsou kombinace, které prostě ještě se svoji silou nemůžete vidět a neměl byste je ani vidět. Šachové mistrovství jsou jako schody. Zdoláte jeden schod, pak druhý, pak třetí atd. Stroj vás ale jako letadlo přenáší sem a tam. Dělá vám v tom jen chaos. Nehledě na to, že se děje ta nejhorší věc – zvykáte si na nicnedělání. Takže třeba já tu kombinaci vidím rychle, ale také jsem před tím vyřešil tisíce a tisíce a tisíce diagramů. Běžte schod po schodu a přijde doba kdy vy podobné kombinace uvidíte.
„A vy používáte stroj? Když tak proti nim tak brojíte, tak byste je neměl používat ne?“
RC – já stroj čas od času používám. Ale jsou „chvíle“ třeba týden, kdy ho nezapnu. Velmi dobře vím, jak je stroj škodlivý, když se používá více než má. Takže kdy ho vlastně zapínám? Někdy na kontrolu přípravy. Někdy pak ohledně zahájení. Ale vždy – a to POZOR – ho používám až po zvážení situace vlastní hlavou (analýza pozice). Stejně tak i někdy když nemohu za žádnou cenu vyřešit úlohu. Pokud ji nemohu vyřešit, začnu ji analyzovat, a kolikrát v analýze objevím chybu, nebo co jsem neviděl (pak ho samozřejmě nezapínám). Pokud ani VA (vlastní analýza) neobjeví cestu, nebo není jasná, pak si pouštím na chvíli stroj (ale to přesto tak z 20% případů). Jinak řečeno, stroj velmi omezuji. Jenže si musíte uvědomit, že já jsem velmistr. Tedy moje hlava už nějak funguje. Pro slabší hráče – těžko se to škatulkuje – ale třeba do ela cca 2200 bych byl pro úplný zákaz stroje. Takovéto, že nějaké pozice s ním můžu hrát je moc chabý argument na to, jaké zlo to je a že je vždy hrozba že vás polapí. A podlehnout mu je až moc lákavé. Krásně lákavé.
PS.: Zrovna nedávno jsem si zapnul stroj. Řešil jsem ve vlaku úlohu (s angínou):
B: Kd6, Da4, Vg8, Jg4,Jh6 Č:Kg5 pěšec g6 Zadání: BNT MAT druhým tahem.
Přemýšlím a přemýšlím, velmi rychle vidím „řešení“ ale strašně mi vadí, že černý pěšec jde kupředu. Namáhám si hlavu takovým způsobem, že skoro cítím, že mi praskne mozek a vyteče ven. Moje koncentrace se blíží 100% dokonce si raději nastavuji budík, abych nepřejel Ostravu Svinov – nevnímám doslova vůbec nic, jen šachovnici. Počítám úplně všechno. V podstatě všechny tahy. Je to neuvěřitelné, ale nikde nevidím mat druhým tahem. Několikrát kontroluji, zda to mám dobře postavené (řešil jsem v chessbásce, co jsem si přepsal z knihy v pdf). Asi po 20 minutách (!!) neuvěřitelné snahy si pouštím stroj a to ještě vyloženě se skřípěním zubů. U těchto úloh to beru jako jasnou prohru, svým způsobem jako naprosté ponížení. A…eh!! Já jsem úplně zapomněl, že pěšec jde jiným směrem!!!!! Černý pěšec nemůže táhnout ? Takže i to se děje.
„A co příprava na soupeře, to přece nejde ne si neprověřit varianty? Co když tam bude hrubá chyba?“
RC – je na vaší domácí práci (knihy, vzorové partie z chessbáze atd atd.) abyste měl zahájení dopředu už připravené v chessbázi. A opět platí, že lépe je stroj nezapínat na „kontrolu“. Protože vás úplně pohltí, tak vám tu přípravu znechutí, že skoro všechno se bude jevit špatně (ať už z hlediska hry o výhodu, nebo vyrovnání). Navíc vám ukáže naprosto nelidské věci, co vám nikdo nezahraje. Další velké mínus je, že vám vůbec nevysvětlí o co v pozici jde. Ten chrchel variant co na vás vyplave vám neřekne nic, pouze to prohloubí neznalost pozice. Pak vám někdo v nějaké počítačové variantě zahraje nějaký nesmysl a vy se sesypete, protože pozici vůbec nerozumíte. Navíc si takový postup zapamatovat je mírně řečeno děsivě obtížné (nemluvím ale o velmistrech, navíc se daleko lépe pamatují varianty v pozici, které rozumíte). A samozřejmě největší škoda je ta, že nenamáháte mozek a hrozí, že za nějakou dobu tak zpohodlníte, že už vůbec nebudete přemýšlet a vlády se jednoznačně ujme stroj.
PS.: A když nějakou partii prohrajete proto, že nezvládnete zahájení, pak OK. Naučíte se to do příště. I od toho jsou prohry.