Otázka: Kdy jste vlastně poprvé poznal Bobbyho?

Odpověď: Hm. To už je tak dávno. Připadá mi to jako sen. Bobby vyrůstal v Brooklynu. Pamatuji si ,ale mám to celé v mlze, že jsem občas k němu zašel, bočními schody, železnými, tak typickými pro chudé čtvrti. Svítilo mi slunko do očí, když jsem funěl po těch nepříjemných, železných, schodech.

Otázka: Jaký byl mladý Bobby?

Odpověď: Už jako malý kluk byl Bobby maniakální šachista. A to doslovně. Byl ochoten kdykoliv a s kýmkoliv hrát. Hlavně bleskovky.

Otázka: A hráli jste spolu?

Odpověď: Ne

Otázka: Říká se, že Bobby byl levý na školu. A o škole neměl dobré mínění.

Odpověď: To je těžké. Bobby žil šachem. Škola ho nezajímala. Navíc chodil do školy, kde se něco naučit bylo problém, jelikož Bobby chápal daleko rychleji než jeho spolužáci. Je však naprostý mýtus, že by Bobby byl nějaký nevzdělaný hlupák. Nemysl. Naopak byl velmi vzdělaný. To dosvědčil i R. Byrne a jeho bratr Donald (oba velmi vzdělaní). Bobby patřil mezi ty lidi, kteří se samovzdělávají a škola jim moc nedá. Mimochodem si myslím, že většina geniálních lidí se učila doma, třeba Einstein.

Otázka: Četl jsem o Bobbym, že měl rád jen komiksy, Tarzana a nikdy nic kloudného nečetl

Odpověď: (Smích). Nesmysl. Jako malý kluk samozřejmě Bobby četl komiksy a Tarzana rovněž. Mimochodem, vy jste Tarzana nečetl? (Četl, také komiksy a i teď se rád podívám na dobrý komiks). Vidíte. Bobby četl mnoho klasické literatury. Ty pomluvy o hlupákovi Fischerovi roznesli jednak Sověti a pak lidé co mu záviděli.

Otázka: Vraťme se k šachům. Bobby byl typický agresivním šachistou hrajícím vždy 1.e4, myslíte, že ta agresivita již od prvního tahu byla typická pro jeho povahu?

Odpověď: (Chvíli přemýšlí)…Ano, dalo by se říci, že agresivní styl hry byl pro Bobbyho typický. Málo se však ví, že Bobby měl nesmírně rád královskoindické výstavby a hrával často 1.Jf3 ze začátku své šachové kariéry, chtěl prostě hrát královskou indickou bílými. Což je docela sranda, když si vezmete, že později Bobby prohlásil, že 1.Jf3 je zoufale pasivní.

Králku hrál Bobby až do konce své kariéry velmi rád (i se Spasskym v roce 1992) a to i takzvanou králku v útoku. Tedy na carocan či francozkou nebo sicilskou s e6 výstavbu s d3,g3,Jbd2,Sg2,00,De2 atd.

Otázka: Co si myslíte o Bobbyho oblibě tahu 6.Sc4 v sicilské hře?

Odpověď: Myslím, že Bobby ten tah někde vyšťoural a velmi se mu zalíbil. Byl to prostě typický fischerovský tah. Bobby rád dělal dlouhé aktivní a nebo sběrné tahy (jako Dxb2). Tah Se2 by byl prostě příliš pasivní pro jeho šachovou náturu. Je zajímavé že s velkým úspěchem použil i h3 v sicislké-najdorfovi, myslím, že to bylo v partiích s Reshevskym, Bolbochanem a Najdorfem, všechny je vyhrál. Vidíte, dnes je h3 velmi populární.

Otázka: A královská indická? To nevypadá moc aktivně.

Odpověď: Bobby šachově vyrůstal v době, kdy se rodila králka. Velmi ji zpopularizovali velmistři Bronštejn, Geller, Boleslavski, Tal a jiní. Myslím, že Bobby byl přímo uchvácen hrou mladého Tala a králka mu šachově velmi vyhovovala. Rychlý vývin a pak ostrá bitva. Vůbec si všimněte, že Ficher byl klasickým šachistou, který hraje rychle na vývin a buší do soupeře již od počátku. Navíc je tu ještě jedna věc, Bobby nesnášel remízy a proto šahal po ostrých zahájeních, kde černý hraje riskatně o výhodu, ne o vyrovnání klidnou hrou.

Otázka: V roce 1992 hrál Bobby se Spasskym i přijatý dámský gambit.

Odpověď: Ano. Doba se změnila a navíc Spassky je hráč, se kterým občas remízovat není špatné (smích).

Otázka: Kdysi Tal přirovnal Bobbyho šachy k anglickému fotbalu, zatímco svoje šachy k brazilskému. Co tomu říkáte?

Odpověď: Co k tomu dodat. Je to velmi výstižné. Bobby se vrhal na soupeře hlava nehlava, hlavně pak v mladých letech. Později hrál s větší rozvahou a pak v 70tých letech připomínal jaho styl Capablanku.

Otázka: Jak to myslíte? To jakože sušil soupeře?

Odpověď: No, Bobby nebyl ten sušič, co 2x zopakuje pozici a pak něco zahraje a jen tak poskakuje figurkami a čeká na chybu. Vemte si jak 4x po sobě porazil Petrojana v roce 1971. To nebylo půlroční obléhání hradu, ale systematický tlak, který soupeř nevydržel. A jaký soupeř! Zarážející je, že šlo o klidné pozice. Bobby byl prostě příliš silný i na samotného Petrosjana. Jeho styl se změnil, už tolik neriskoval a spoléhal se na techniku.

Capablanka také nebyl žádný sušič. Bobby o něm později napsal, že Capablanka získal výhodu, někdy rozhodující, ve střední hře, kterou v koncovce proměnil v bod. A rovné koncovky vyhrával prostě proto, že věděl co a jak dělat, zatímco soupeři ne.

Bobby s Capablankou měli společné strojovitě přesnou hru, volbu správného plánu a jeho realizaci a hlavně pak techniku, nechuť k teoretickým sporům a zbytečnému riskování. Navíc se moc neví, že jak Capablanka tak i Fischer hráli velmi rychle. Capablanka v mladém věku pak „hazardně rychle”. Jeho známé metodické výhry v koncovkách dosahoval po pár minutách přemýšlení. Myslím těch pár minut na celou koncovku, někdy i 30ti tahovou. Hrál prostě bleskově a skvěle. V pozdějším věku ale zase hrál pomalu a byl známý časovkář.

Otázka: To je fantastické. To jsem vůbec netušil, že Capablanka hrál tak rychle. Četl jsem, že Fischer jako mladík jel do SSSR hrát bleskovky a porážel kdo koho.

Odpověď: Ano, jenom si teď nepamatuji jestli to bylo v roce 1957 či 1958. Bylo to hlavně díky jeho matce, která udržovala se Sověty styky. Bobby se uhnízdil v šachovém klubu a hrál celý den i noc bleskovky. Porážel jednoho za druhým. Pak však povolali těžký kalibr v podobě skvělých blicařů jako Petrosjan a Bobby dostal nakládačku. Ještě o Capablankovi. Taky byl v mladém věku v Rusku (tehdy ještě nebyl SSSR) a drtil ruské mistry s minutou proti pěti.

Otázka: Četl jsem, že Petrosian s Talem byli vynikající blicaři. Byl Bobby lepší než oni, někdy v pozdějším věku?

Odpověď: V roce 1970 v Jugoslávii se pořádalo mistrovství světa v bleskovkách, které Bobby zcela suvereně vyhrál, s náskokem 5,5 bodu. Prohrál jedinou partii s Korčným. Hrál prostě neuvěřitelně, skoro vůbec nedělal chyby a bleskovky hrál jako vážné partie.

Je zajímavé, že v 60tých letech nebyl tak dobrý blicař. Samozřejmně výborný, ale Petrosjana nebo Tala bych dal v té době výše. Ale v roce 1970 se už s Fischerem nedalo blicat.

V roce 1971 hrál s jedným silným mezinárodním mistrem v USA volné bleskovky a vyhrál 20:0. Ale jak! Já jsem ten zápas bohužel neviděl, ale dle vyprávění neměl jeho soupeř, jinak velmi dobrý blicař, žádnou šanci.