Můj známý, vynikající ruský trenér Mark Dvoreckij, mi zaslal mail s článkem, který má v brzké době vyjít. Pracovně ho nazval „Side lines“ a je o zajímavých nápadech, které se mohly objevit v bočních variantách různých partií.
Často takové idey nejsou publikovány, zůstávají skryty širší šachové obci – a to je škoda!
Právě jsem pracoval na výběru ukázek do 144.dílu pořadu „V šachu“, které téměř výhradně pocházely z hlavního „A“ pardubického turnaje. Jako vždy, když se připravuji do pořadu „V šachu“, vznikl nějaký „odpad“ – ukázky partií, které jsou sice pěkné, ale z časových důvodů není šance je v televizi ukázat. Těch 12 minut, které jsou většinou vyhrazeny na analýzu, stačí tak na 4 partie…vyberu jich vždy o něco více a pak následují muka – co vyřadit? Právě článek Marka Dvoreckého ovedlejších variantách mě inspiroval k tomu, že bych mohl i já občas tyto vyřazené fragmenty vytáhnout na světlo boží…
Zkusme to alespoň u posledního dílu a vraťme se na chvíli do Pardubic…Vhodného materiálu je na tomto festivalu takřka neomezeně. Pokud by byly šachy populární jako fotbal, a večer po každém kole pardubického turnaje by se vysílal speciál „V šachu“, i tak by bylo ukázek dostatek.
Je na každém jednotlivém komentátorovi, jaké ukázky zvolí. Podle mých představ se do tohoto pořadu hodí jednodušší, poučné příklady, srozumitelné široké šachové veřejnosti. Ne vždy se to úplně povede, ale záměr je jasný. Nisipeanu vyhrál turnaj, je slušnost pokusit se najít něco zajímavého v jeho pardubické tvorbě a seznámit s tím diváky. Po nějaké době objevuji tři obstojné ukázky – Nisipeanu – Krensing, Michalík – Nisipeanu a Nisipeanu – Mozharov. Ta nakonec vítězí a objevuje se ve 144. dílu pořadu „V šachu“. A co ty zbylé dvě? Nisipeanu – Krensing:
Zde mě zaujalo, že černý lákal tahem 29…Je6 bílého, aby vzal věží na e5. Představoval si to jistě tak, že po 30. Vxe5 Dd1+ 31. Kh2 Jxc7 nelze 32. Vxe8+, protože po 32…Jxe8 pokryje citlivý bod g7. Ale Nisipeanu počítal lépe a po 30.Vxe5 Dd1+ 31.Kh2 Jxc7
vložil dvojí úder 32.Ve1! (vyhrává ovšem i 32.Vd5!) s matovou hrozbou na g7 a napadením dámy. Po tomto tahu se černý vzdal.
Zápletka milá, jednoduchá, přesně taková, jakou potřebuji, leč odrazovalo to, že v úvodní pozici je bílý vyhraný i bez tahu 30.Vxe5, může například zkonzumovat druhého pěšce 30.Vxa7 nebo 30.Sxe5. Černému nyní nevychází 30…f6 pro 31.Sxf6! Jxf6 32.Vxe6! s výhrou.
Lze bez nadsázky říci, že o vítězi turnaje rozhodla partie 8.kola Michalík – Nisipeanu. Slovenský velmistr, který šel v posledních měsících výkonnostně rapidně nahoru, se přepočítal, nastavil materiál a okamžitě prohrál. Může být právě toto vhodná ukázka do pořadu „V šachu“?
Bílý nečeká, až zahraje černý h5-h4 a dále stísní bílou pozici, a tahem 31.d6 míří do rovné koncovky, v níž se pomění pěšci e4 a d6. Černý hraje 31…V5e6. Nyní k hromadným výměnám a okamžité remíze vede 32.d7 Jxd7 33. Sxe4, lze i 32.Sxe4. Těžko říct, co zde hledal Peter za štěstí. Zvolil 32. Jxe4, a po 32…Sxe4 pak 33.Vxe4? (asi nějaká halucinace, stále remizovalo 33.d7 nebo 33. Sxe4)
Po 33…Jxe4 34.d7 si černý nemusí nechat sebrat věž, může s ní jednoduše uhnout 34…Vd8 a po 35. Sxe4 Vxd7 36.Sd5 Vxe2 37.Dxe2 Kf8 zůstala černému kvalita více a technicky vyhraná pozice.
Partie byla veledůležitá, pochybení Michalíka mělo vážné důsledky, ale rozhodl jsem se tuto ukázku nezařadit, za prvé je trochu nezáživná a za druhé v ní vítěz turnaje v podstatě nic nepředvedl, pouze inkasoval materiál, který mu soupeř sám nabídl. A tak se do vysílání dostala již zmíněná partie Nisipeanu – Mozharov…
Dále by se měla jistě objevit partie nejúspěšnějšího českého hráče, Martina Petra. Je pikantní, že právě on je zároveň (stále ještě) novopečeným redaktorem pořadu „V šachu“… Sám Martin Petr mě upozorňuje na zajímavou momentku ze své partie s Pagerkou (7.kolo):
„Bílý (Pagerka) zde zahrál 26.Sxd7+. Černý může vzít střelce čtyřmi způsoby, jak to je správně?“ ptal se mě. Správné je efektní 26…Kxd7! (škoda, že nevyhrává 26…Kb8, to by bylo něco! opáčil jsem…)
Černý chce udržet tlak po g sloupci, proto braní králem. 26…Dxd7 vázne na 27.Vxf4, a po 26…Vdxd7 může hrát bílý 27.Vf3 (lze i 27.De8+) a černý nemá zdvojení (Vdg8) po géčku. Bílý v partii hned chyboval, když reagoval 27.d4? Správné bylo 27.Vf3 Vdg8 28.d4! a přes nespornou iniciativu černého ještě není věc zdaleka jasná. Bílý může získat určitou protihru. V partii černý rychle vyhrál po 27…Vxg3+ 28.Kf2 cxd4 (28…Dc6! bylo ještě silnější). Braní králem je jistě hezké, ale určité nejasnosti ve variantě 27.Vf3 Vdg8 28.d4 mě přiměli k tomu, že jsem dal přednost jiné partii Martina Petra, pozičnímu výkonu proti dalšímu slovenskému hráči Mazurovi.
Pro klid duše jsem se podíval i na partie spoluvítěze, ukrajinského velmistra Oleksienka. Turnaj zakončil sérií šesti výher v řadě, ale nejlepší partií, která by si zasloužila publikaci v našem pořadu, byla jeho jediná prohra (Rojíček – Oleksienko 1:0, 3.kolo)! Podívejte se, jaký pěkný útok se povedl Vojtovi Rojíčkovi:
Rojíček se nyní pustil do útoku tahem 16.Ve3. Hrozí typická oběť na h7. Černý ji mohl razantně zlikvidovat tahem 16…g6, ale ne každému se chce dělat takový tah! Místo toho se ale nabízí 16…Vfd8 (nebo 16…Vad8), což by mohlo vést k remíze věčným šachem po 17.Sxh7+ Kxh7 18.Dh5+ Kg8 19.Vh3 f5 20.Dh8+ Kf7 21.Dh5+ Kg8 (21…Ke7? 22.Sg5+! a bílý vyhraje). Oleksienko ovšem nedocenil sílu bílého útoku a zahrál 16…Jxe5?. Další tahy jsou forsírované: Vojta Rojíček zaútočil na Achillovu patu černé pozice, bod g7:
17.Sxh7+ Kxh7 18.Dh5+ Kg8 19.Vh3 f6 ( Po 19…f5 je velmi nepříjemné 20.Sb2! s tichou hrozbou 21.Ve1) 20.Dh7+ Kf7 21.Vg3 Vg8 22.Sh6
Co Oleksienko při 16…Jxe5 přehlédl? Možná si nevšiml, že nyní nelze 22…Kf8 pro 23.Sxg7+ Vxg7 24. Dh8+ s výhrou. Pokud ale nepokryje bod g7, jeho král padne…Zkusil ještě 22…Ke7 23.Sxg7 Jf7, bílý ale pokračoval jedině správně a energicky 24.Sxf6+! Kxf6 25. Vf3+
a partii zakončil lahůdkovým elegantním tahem 26.Dd3!, po kterém se černý pochopitelně vzdal, protože matovou hrozbu 27.Ve1 nemůže pokrýt.
Nemám pochyb o tom, že právě tato ukázka by se v našem pořadu velmi dobře vyjímala, ale nebyl na ní prostě čas. Skončila tak na prvním náhradnickém místě…
Líbily se mi i dvě partie Honzy Krejčího:
V partii 2. kola Krejčí – Stanetzek stojí bílý jasně lépe, otázka je, může-li zahrát tah 21.e4, po kterém bude s černým zle nedobře. Ano, může! Černý má zdánlivě silnou odpověď 21…Jxf4 (?), Honza ale počítal dále: 22.De3! Jxg2 23.Dxa7. Popravdě řečeno, zde skončit propočet nestačilo. Jinak by černý mohl zahrát 23…Dxe4 s určitou kompenzací. Bílý si musel všimnout, že černý Jg2 je v pasti a je ztracen! Po 23…Jh4 následuje 24.Sg5, po již zmiňovaném 23…Dxe4 nebo 23…Dd6 (stalo se v partii) jednoduše 24. Df2 a jezdec nemá úniku. 1-0
V další napínavé ukázce z předposledního kola svého soupeře dokonale ošálil (Krejčí – Rzayev). Oba soupeři sázeli na své trumfy – bílý po zřejmém 26.Sb3 na vazbu černého jezdce, černý po 26…Jf4 na protiútok na bílého krále, především na citlivé pole g2. Následovalo 27. Dc2 Kh7 28. Vbc1 Dd5 29.Je4. Nyní černého napadlo odejít svázanou dámou 29…Df5. Jezdec na c4 je přeci tabu, po 30.Sxc4 Vxc4 31. Dxe4 má černý 31…Dxe4 s nekrytelným matem na g2.
Krejčí ale počítal lépe: po 30.Sxc4 Vxc4
překvapil soupeře vtipnou vložkou 31.Jf6+!, po které černá dáma nedosáhne na diagonálu a8-h1 a ztrácí materiál. Partie pokračovala 31…Dxf6 (31…Vxf6 32. Dxf5 Vxf5 33. Vxc4) 32. Dxc4 a bílý uplatnil materiální převahu. Doplňme ještě , že před rozhodující chybou 29…Df5 byla pozice v dynamické rovnováze, černý mohl pokračovat například 29…Sd2 30.Vcd1 Se3 s komplikovanou hrou.
I další ukázka by byla ozdobou pořadu „V šachu“, pokud by tedy byl prostor. Marek Vokáč zvítězil milou obětí dvou jezdců v partii 1.kola s Formentem.
Bílý nyní trochu podcenil situaci a zahrál 38.Jc5? Podcenil skrytý potenciál černých jezdců a především to, že jeho krále nyní brání jen Jf3…Několik tahů drželo přibližnou rovnováhu, mezi nimi i 38.Vh1.
Vokáč pokračoval energicky 38…Jbxd4! 39.Jxd4 Dh4! a bílý se ocitl v neřešitelných problémech. Černý vítězí ve všech variantách. Bílý se bránil 40.Jf3 Dxg4+ 41.Kf2 Vh3 42.De2,
zde ale rozhodla další oběť 42…Jd4! Bílý ještě sebral 43.Jxd4, ale po 43…Dg3+ se tah před matem vzdal (44.Kf1 Vh1 mat).
Nelze zapomenout ani na nejkratší rezultativní partii turnaje – i tato ukázka by se v televizi dobře vyjímala. Jarda Bureš v ní pouhých 13 tazích zdolal velmi talentovaného slovenského žáka Jerguše Pecháče.
Někdy se holt taková katastrofa v zahájení přihodí, budiž to pro Pecháče ponaučení.
V pozici na diagramu zahrál černý neopatrně 10…Sd7? (nebylo námitek proti 10…Jge7), což Jarda Bureš okamžitě potrestal: 11. Jxc6! Sxc6 12. Sd4. Černý „hoří“ na g7! Kdyby se zde lépe koncentroval, mohl nyní odpovědět 12…h5!- v konečném důsledku přijde jen o pěšce – a ještě klást odpor. Následovala ovšem další nepřesnost 12…Jh6?, a po 13.Dxg7 je hotovo. Černý se vzdal, ztrácí další materiál.
A dalo by se ještě pokračovat, byly i další momentky (Galego – Kaňovský a spol.). Jak vidíte, bylo skutečně z čeho vybírat. Za těch několik let, co běží pořad „V šachu“ a mám tu čest příležitostně v něm komentovat, se mi nashromáždilo docela obstojné množství podobných „pomníčků“ – ukázek, které jsou pěkné, potěší, ale do éteru se nedostanou. Jsem rád, že jsem vás mohl seznámit alespoň s těmi z letošních Pardubic.
P.S. článek Dvoreckého o bočních variantách je podařený. Doufám, že i vám se některé ukázky z vyřazených partií líbily!
autor: IM Michal Konopka