Tento článek má tu výhodu, že Robert Vám dá možnosti dle toho jaký hráč jste a poradí, co by Vám mohlo sedět, tedy jaké zahájení by se Vám mohlo hodit. Pamatujte , že zahájení je tou nejjednodušší části šachové hry a naučit se nějakou dobrou variantu, je otázka jednoho víkendu! Potom naučit se pořádně strategii je otázkou jednoho života a pro mnohé z nás už v tomto životě není čas se naučit pořádně koncovky:). Tak se usaďte, protože rady co tady na Vás čekají, Vám můžou změnit pohled na Vaší hru!
Hodně záleží jaký jste hráč, jaká hra vám vyhovuje. Pokuste se zamyslet nad těmito body:
a) hrajete rád solidní, pevné pozice a hlavně chcete vyrovnat a pak se pokusit soupeře přehrát (pokud chcete vyhrát), nemusíte moc riziko a nechcete hrát příliš moc konkrétních variant
b) hrajete rád také solidní pevné pozice, ale nevadí vám, když se to občas zostří a nevadí vám, že občas musíte toho více vědět (z hlediska variant)
c) usilujete především o protihru, rozhodně nechcete pozici vyrovnávat, chcete mít dynamickou pozici, ale nechcete se učit příliš hodně vynucených variant
d) podobně jako u c) ale nevadí vám, že se budete muset toho hodně naučit
e) usilujete o komplikace a chcete soupeře především překvapit nebo mu vnutit styl co mu není blízký, volíte „druhořadé“ tahy, ale pozice se vám líbí a věříte, že soupeř to nezná, nebo pozici nebude cítit
Samozřejmě toto rozdělení není přesné, dalo by se ještě to různě promíchat, ale dejme tomu, že toto je takový základ. Nyní postupně budu bod po bodu doporučovat zahájení
Ti co zvolili a): Určitě bych vám doporučil na 1.e4 hrát 1…e5! Je to velmi solidní zahájení. V dnešní době nejpopulárnější. Pokud máte strach z různých gambitů, tak se jej naučte, podívejte se, že to žádná hrůza není a za několik tréninků zjistíte, že černý je OK (strach = neznalost!). Volte potom to zahájení co je pevné, a kde není tolik variant. Zde bych doporučil i ruskou obranu, tedy na 1.e4 e5 2.Jf3 Jf6! Tím i eliminujete dost gambitů.
Ti co zvolili b): Zde bych znovu doporučil 1.e4 e5! A pak více rozvinout hlavní systémy, tedy španělskou a pak italskou. Je věcí vkusu co hrát na 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 zda 3…Sc5 nebo 3…Jf6. Myslím si, že oba tahy jsou zhruba v rovnováze, ale mírně preferuji tah 3…Sc5 (ale to je můj osobní vkus, protože mi systémy s 3…Jf6 4.Jg5! zas tak dobré za černého nepřijdou). Na španělskou máte hodně moc možností. V tom je velká výhoda 1…e5! – je flexibilní. Na druhou stranu má bílý docela dost remízových zbraní, například hra 4 jezdců atd. Dále bych v této kategorii doporučil Caro-Kan, byť CK je i dynamické zahájení. A potom bych zde doporučil sicilskou a to sice urychleného draka (zkratka UD). UD je podle mě velmi dobré zahájení, z našich hráčů takto hrají například Vojtové Plát a Zwardoň a dále pak David Kaňovský. Černý má relativně jednoduchý plán a hlavě rychlý vývin figur (+ boj o centrum). Kritická je možnost se Sc4 a pak samozřejmě tzv. Maroczyho výstavba, kde asi černý může myslet pouze na vyrovnání. To si myslím je malinké mínus UD.
Ti co zvolili c): Zde bych jednoznačně dal francii (=F) a pak sicilskou s …e6 (=S6). Obrovská výhoda F je ta, že je velmi flexibilní. Můžete hrát hodně systémů na 3 základní možnosti, tedy na 3.Jc3 3.Jd2 a 3.e5. Můžete lavírovat od jednoho k druhému systému jako úhoř a soupeř to bude mít těžké s přípravou, navíc je velká výhoda, že se můžete v klidu pracovny už dopředu dobře naučit a připravit „různé zajímavé možnosti“. Zde bych vřele doporučil výborné knihy od mága GM Moskalenka. S6 (sicilská s e6) je také relativně flexibilní. Zde můžete volit mezi klasickou výstavbou s …Jc6 a …Dc7 (Tajmanov) nebo pak s …a6 (Kan). A dále pak v těch výstavbách máte spoustu možností jak reagovat. Musíte se samozřejmě dost naučit, ale ne tolik jako u:
Ti co zvolili d): Najdrofa! Najdorf je skvělé zahájení, ale je tam toho opravdu hodně moc. I tam samozřejmě máte flexibilní volbu, ale musíte varianty opravdu dobře znát (samozřejmě záleží na jaké jste úrovni). Ne nadarmo hráli Najdorfa největší hráči co kdy šachy hráli, Bobby Fischer a Garry Kasparov. Dále velmi ostrá dračí varianta v sicilské obraně, to je přímo extrém na znalosti variant. Protože tam když se něco splete a zapomene, tak můžete hned skončit.
Ti co zvolili e): Zde patří zahájení jako pircova, aljechinka, moderní obrana a skandinávská. POZOR! To samozřejmě vůbec nejsou druhořadá zahájení (je třeba až zarážející, jak Viktoru Lázničkovi slouží skandinávská!). Nicméně je zde riziko větší, protože když něco zapomenete, nebo přehodíte tahy, většinou to končí katastrofou. Navíc je zde i strategické riziko v tom, že pouštíte soupeřovi střed a pokud nenajdete nějakou náhradu, můžete stát ve stísněné pozici hůře. Ale doporučoval bych každému šachistovi, aby měl v brašně něco z možnosti e) není na škodu soupeře mile překvapit ?
Poznámka: Zjistil jsem (i ze své praxe), že v dnešní době není třeba hledat nejlepší systémy (podle knih nejkorektnější), ale takové, kde soupeře překvapíte a hrajete na „svém území“. V tomto je právě velmi zlý počítač. Protože vám třeba ukáže, že tento systém (když to zahraje bílý dobře) je 0,7 a opíráte se o dvaceti tahový rozbor…ale uvědomte si, že člověk z masa a kostí vám odbočí už v druhém tahu… Spousta knížek o zahájení je „vadná“ protože mají pravdu, ale opřenou o mnoha a mnoha počítačové rozbory, což je zcela nelidské a pro praktika vhodné nasměřovat takovou knihu do koše. Učte se spíše z „lidských“ knih, kde jsou dobře vysvětleny myšlenky a plány. Kde tomu porozumíte, kde vás to osloví. A také kde budete mít větší výběr z variant (flexibilitu).