Ve dnech 5. až 13. listopadu se v srbském Novém Sadu konal Evropský klubový pohár. Tato soutěž je jakousi obdobou fotbalové Ligy mistrů. Já jsem již popáté nastoupil za Nový Bor, tedy za téměř domácí družstvo. Již poněkolikáté za družstvo nastoupili indičtí velmistři Harikrishna a Sasikiran, polští přeborníci Wojtaszek a Bartel, jakož i česká dvojka a jednička, konkrétně Viktor Láznička a já. Lotyšský velmistr Širov za nás na Poháru nastoupil poprvé, nicméně v naší lize za družstvo hraje již řadu let. Novou posilou byl čínský velmistr Wang Hao. Kuriozitou je, že jsme všechna kola odehráli s hráči pěti národností! Na internetu se v souvislosti s naší sestavou objevily různé komentáře týkající se nízkého počtu domácích hráčů. Tady se ovšem, na rozdíl od šachových olympiád či mistrovství Evropy družstev, jednalo o klubovou soutěž, v níž státní příslušnost hraje jen podružnou roli. (Ostatně oproti oběma vítězným družstvům byl u nás národní element zastoupen velmi silně. :-)) Jsem rád, že šachisté mohou během sezóny startovat v několika ligových soutěžích. Člověk se potká s více lidmi a nezůstane uzavřen v jedné zemi. V našem družstvu vládla výborná atmosféra, kterou by nám mnohé národnostně jednolité celky mohly závidět.
V družstvu nás bylo osm, v každém zápase tedy dva naši hráči střídali. Naše soupiska byla seřazena následovně: Harikrishna, Wojtaszek, Navara, Širov, Wang, Láznička, Sasikiran, Bartel.
Evropský klubový pohár se hraje na 7 kol. Na takto krátké vzdálenosti se nestihnou mezi sebou utkat zdaleka všechny nejsilnější týmy. Význam každého zápasu roste. Také štěstí či smůla při rozlosování někdy mohou hrát určitou roli, v tomto ohledu ale poskytovala mnohem názornější příklady letošní šachová olympiáda.
Moje cesta do Srbska proběhla bez problémů. Perličkou bylo, že jsem do cestovního pasu dostal srbské razítko na stejnou stránku jako kosovské, nad nímž bylo ještě jedno srbské. Jsem rád, že mi politika nebrání ve svobodném cestování.
V úvodních dvou kolech jsme hráli s podstatně slabšími soupeři a podařilo se nám dvakrát vyhrát 5,5:0,5. Na úvod jsem sehrál pěknou kombinační partii. Ve druhém kole jsem úspěšně použil holandskou obranu proti Nizozemci.
Následujícího dne jsem na zápas se družstvem Žiguli dostal volno. Okolo poledne jsme s kapitánem Petrem Boleslavem a hlavním sponzorem Romanem Mužíkem navštívili proslulou Petrovaradinskou pevnost. Když jsem odpoledne přišel před začátkem zápasu do hracího sálu, několik lidí mi popřálo hodně štěstí. Já svým spoluhráčům také. Pak jsem se vydal pěšky do centra města. Zaujala mne tam honosná budova, na níž bylo napsáno Srpsko narodno pozorište. Bylo to místní národní divadlo, ale mne pobavila podobnost s ruským slovem позорище. Позор znamená hanba a mám pocit přípona -ище zde má podobný význam jako české -isko ve slovech chlapisko či psisko. (Tedy zvětšující přípona pro vytváření zhrubělých slov. Snad.) Pomyslel jsem si, že se místní rozhodli pobavit turisty ze spřáteleného Ruska.
Po návratu jsem si sedl k online přenosu a setrval jsem u něj dvě a půl hodiny, tedy až do večeře. Zpočátku zápas vypadal nadějně, když Wang Hao rychle získal velkou převahu. Postupně se ale situace začala obracet. Všichni vůdcové černých kamenů se po dobře rozehraném zahájení dostali do problémů. Wang Hao ještě zvětšil svou převahu, pak ale polevil a vynalézavý soupeř se nakonec zachránil. Mezitím soupeři bílými kameny vytěžili všechny tři body a rozhodli o výsledku utkání. Na 2:4 výhrou snížil Radek Wojtaszek.
Večer po zápasem Petr Boleslav na týmové schůzce rozdával instrukce:
1. Forget.
2. Prepare.
3. Do not lose (games, control, concentration).
{Gramatickou formu jsem mírně pozměnil, původně tam byly spíše oznamovací věty.}
Já jsem bezprostředně po týmové schůzce přišel s upravenou verzí:
1. Forget.
2. Prepare.
3. Don’t forget what you prepared.
Oba soubory rad mi připadají velmi vhodné. Dokonce jsem je víceméně dodržel, ale se čtyřmi remízami ve druhé polovině soutěže spokojen nejsem, stály mne mnoho ratingových bodů. Všechno začalo v zápase proti Brémám. Připravoval jsem se na Vlastimila Babulu, ten ale proti svému týmu nenastoupil, takže jsem se musel chystat nanovo. Hrál jsem s mladým mezinárodním mistrem Thorbenem Koopem. Ze zahájení jsem nic nezískal a když jsem se dvakrát přepočítal, musel jsem se stáhnout do obrany. S touto nutností jsem se nesmířil, obětoval jsem pěšce a pokusil se o protiútok. Ten ale byl ještě zoufalejší, než jsem si myslel. Přišel jsem o dva pěšce. Naštěstí se mi ale pak podařilo soupeře v zápletkách zmást a hru opět vyrovnat. Můj následný pokus chytit soupeřova jezdce byl velmi riskantní, partie ale nakonec skončila dělbou bodu. Družstvo vyhrálo 5:1.
V následujícím kole Nový Bor vyhrál 5,5:0,5. Já jsem po korektním průběhu zremizoval s GM Levente Vajdou, zatímco na ostatních šachovnicích se postupně projevoval výkonnostní rozdíl ve prospěch našich hráčů. Pikantní je, že Wang Hao nastoupil proti svému rumunskému družstvu, za něž nyní hraje ligu.
V šestém kole jsme se utkali s domácím družstvem Sveti Nikolaj Srpski. První tři šachovnice domácího celku hájili velmistři Mamedjarov, Rapport a Morozevič, známí svou originální a nevyrovnanou hrou. Zápas se nám příliš nevydařil a prohráli jsme 2,5:3,5. Já jsem s velmistrem Morozevičem získal ze zahájení výhodu, ale soupeř se bránil vynalézavě a nakonec udržel remízu. V jeden moment jsem mohl vynuceně vyhrát (37.g4! s dalším postupem volného pěšce), ale místo toho jsem rychle zahrál „samozřejmý“ tah, který soupeři umožnil zůstat ve hře. Těsná prohra nás odsunula z boje o přední příčky.
V závěrečném utkání jsme hráli s papírově slabším domácím klubem. První šachovnici hájil mladý velmistr Zajic (nebo Zajić), který ovšem na poslední dvě kola nenastoupil. Žertovali jsme, že možná někomu sekunduje v zápase o mistra světa. Když jsem se dozvěděl sestavu soupeřů, poznamenal jsem, že Zajíc utekl. Ještě jsem si před zápasem neodpustil jednu slovní hříčku, týkající se podobnosti výrazů „weak team“ a „victim“. Vážím si soupeřů, ale tu poznámku jsem si nedokázal odepřít. Každý máme své slabosti. Za dané situace asi nepřekvapí, že zápas skončil 5,5:0,5, přičemž já jsem jako jediný zremizoval. Soupeře jsem přehrál, ale v jeho časové tísni jsem ztratil mnoho času a ve své jsem výhodu následně ztratil.
Nebyl to jediný případ, kdy podobné prohlášení bylo (po zásluze?) potrestáno. Po loňském vítězství kapitán nebo sponzor sibiřského celku konstatoval, že jejich výhra byla samozřejmá, protože měli v družstvu přeborníky nejrůznějších elitních. Nepopírám sílu sibiřského družstva, ale vůči soupeřům mi to nepřipadalo vhodné, konkurence v této soutěži je velká. O tom se ostatně favorité přesvědčili, když v letošní sezóně v ruské lize obsadili třetí místo a v Evropském klubovém poháru dokonce šesté. Pravda, při výhře bílého v partii Korobov – Yu Yangyi mohlo být vše jinak, ale ve vyrovnaných soutěžích rozhodují maličkosti. Čínský velmistr zachránil prohranou pozici a tím pomohl svému týmu Alkaloid Skopje k prvnímu místu. Makedonské družstvo mělo velmi silnou základní sestavu, v níž odehrálo všechny klíčové zápasy. V těch zbývajících domácí hráči svou účastí umožnili zahraničním hvězdám oddechnout si a načerpat síly do dalších utkání. Druhé a třetí místo obsadily Petrohrad a Moskva. Za zmínku stojí ještě výkon velmistra Ivančuka, který proti silným soupeřům uhrál 5,5/7 na první šachovnici.
Před slavnostním zakončením jsme pořídili klubovou fotografii za nevyužívaným recepčním pultíkem. Ta se dostala dokonce na indické stránky Chessbase:
Jeden ruský velmistr na slavnostním zakončení přebral dvě medaile za své kolegy. Ti možná také přebrali.
V Novém Boru se dařilo prvním dvěma šachovnicím (Harikrishna, Wojtaszek) a zejména GM Sasikiranovi, který se ziskem 5,5/6 získal zlatou medaili na své šachovnici. Já se svým výsledkem nemohu být spokojen, udělal jsem příliš mnoho chyb. Přiště snad bude lépe. Viktor Láznička uhrál dva body ze tří partií.
V soutěži žen suverénně vyhrálo favorizované Monte Carlo, za něž nastoupily mimo jiné mistryně světa Hou Yifan a sestry Muzyčukovy. Monte Carlo vyhrálo všechny zápasy. Mohlo se opřít zejména o skvělé výkony Hou Yifan (6/6) a Marii Muzyčuk. Druhý skončil gruzínský klub NONA Batumi, třetí ruská Jugra.
S výsledkem nejsme spokojeni, ale přijali jsme ho rozumně. Nechystají se popravy neúspěšných členů družstva ani jiné tresty. Roman Mužík uvažoval o tom, že by příští rok postavil ženské družstvo, které by ve své soutěži skončilo výše než to mužské v hlavním turnaji. V uvolněné atmosféře někdo žertem navrhl, že by mohl koupit vítězný klub z Monte Carla. Viktor Láznička následně přišel s názvem Monte Nový Bor, já jsem doplnil AVE Karlo. Myšlenka slučování klubů mne zaujala. S rakouským celkem Maria Saal bychom mohli vytvořit družstvo s duchovním názvem AVE Maria Saal.
A to mi připomíná klubovou hymnu. Nemyslím tu svou opakující se melodii, ale verzi z roku 2015: http://www.nss.cz/klubova-hymna-
Před půl rokem jsem panu Surovovi z chess-news.ru neprozřetelně slíbil, že pokud skončíme na medaili, zazpívám hymnu na kameru. Původní refrén mi ale mimo prostředí Novoborského šachového serveru připadal zcela nevhodný, posuďte sami:
Novy Bor, visit our store,
our website is better than it looks,
Novy Bor, AVE Novy Bor,
a million and one good chess books.
Proto jsem přišel s novým (Borem):
Nový Bor is gonna score,
we have silver, bronze and even gold,
Nový Bor, AVE Nový Bor,
is a strong team as you were just told.
Velmi jsem se připravoval (téměř výhradně šachově) a věřil jsem, že na zpěv dojde, ale tentokrát to nevyšlo. A to nejen proto, že pan Surov nepřijel. Možná příště. We will forget. We will prepare!