Král dál žije, ať žije král! Zvlášť ve spojení se šachy je podobné zvolání na místě. Magnus Carlsen uhájil v den svých 26. narozenin titul světového šampiona a potvrdil, že je i přes své mládí výjimečnou postavou dějin královské hry. „Patří mezi nejlepší v historii,“ říká Viktor Novotný z Šachového svazu České republiky.
Byl to důstojný vrchol bitvy. Fanoušci v New Yorku zaplatili sto dolarů, aby mohli sledovat své idoly. Což není přehánění. „Magnus je můj hrdina. Riskuje, je to vzrušující,“ citovala agentura AP devítiletou Pippu Milstoneovou.
Norská hvězda Magnus Carlsen obhájil titul mistra světa poté, co zvládl tie-break proti ruskému vyzývateli Sergeji Karjakinovi. Do té doby výsledkově vyrovnané klání rozhodly až partie v rapid šachu. Carlsen trůn udržel.
„Po sportovní stránce to byl velmi zajímavý, velmi vyrovnaný zápas,“ říká Viktor Novotný, předseda výkonného výboru šachového svazu. „Karjakin nebyl považován za favorita, nečekaně se ujal vedení. Překvapil schopností obrany. Carlsen měl tlak, v uvozovkách více ze hry – ale Karjakin všechno ustál.“
Téměř až do poslední chvíle. Carlsen se nadřel, rozhodně víc než při prvním mistrovském titul proti Indovi Višvánáthánovi Ánandovi v roce 2013.
Ale co na tom: vládne dál, to je hlavní. Výjimečně nadaný norský mladík už za kariéru slyšel různé přezdívky, třeba „šachový Mozart“. Média i fanoušci zdůrazňují jeho mládí, zálibu ve sportu či v rockové hudbě, dobrý vzhled.
Je to něco, co šachy potřebují? „Určitě. My jako šachisté máme spoustu vysokoškolsky vzdělaných lidí a manažerů, ale co se týče špičkových hráčů, je pravda, že jsou někdy mezi nimi tací, co na první pohled působí jako podivíni,“ říká Novotný, „To napomáhá veřejnému smyšlení o šachistech jako o podivných brejlounech, co jen sedí a koukají do šachovnice. Jsem velmi rád, že Carlsen trošku pomáhá tohle klišé bourat. On je bourák.“
Magnus Carlsen a jeho maximální soustředění v jedné z partií se Sergejem Karjakinem.
A slovo „bourák“ na něj pasuje i co do jeho šachových kvalit. Odmala bylo jasné, že je výjimečný. I legendární Garri Kasparov jeho rodičům ve chvíli, kdy bylo Carlsenovi 13 let, rázně doporučoval cestu většího drilu a disciplíny. Dokonce pronesl: „Jablko jeho talentu už začíná být shnilé.“
Ale Carlsenovi teenagera Magnuse svázat nechtěli. A tak došel ve středu za druhým titulem mistra světa svým ryze specifickým stylem; nejeden šachový expert vzývá jeho mimořádnou intuici, cit pro hru.
Což Novotný vysvětluje tím, že si i v počítačové době zachoval originalitu.
„Všichni velmistři si pomáhají počítačem a hledají překvapení. Klidně ve 20. tahu – do té doby hrají to, co už se někdy hrálo,“ přibližuje. „Carlsen rezignuje na to, že by se extra soustředil na zahájení. Většina šachistů se s bílými figurami snaží usilovat ze zahájení o výhodu, získání pozice. On má jiný cíl.“
Jaký? „Nevymlátí to do remízy. Díky své velmi vysoké kvalitě hry postupně může získat výhodu a přetlačit soupeře ne ze zahájení a z přípravy s počítačem, ale vlastní hlavou. Tam je velmi silný. Nejsilnější na světě. Neustále klade před soupeře nějaké problémy, ten pak dost často uklouzne. Nebo mu dochází čas a v tísní udělá nějakou chybu.“
Karjakin podobnému uklouznutí dlouho odolával, ale v důsledku neodolal. Carlsen jako by s trochou patosu znázorňoval slastnou naději lidstva: i ve věku strojů se dokáže prosadit mozek člověka.
„Magnus rozhodně patří mezi nejlepší šachisty světové historie,“ říká Novotný. „Zařadil bych ho po bok Bobbyho Fischera, který byl ve své době naprosto fenomenální, totéž Aljechin. A Magnus je naprosto fenomenální dnes.“
Král královské hry. Ten správný.
