Quo Vadis?

Dlouho jsem byl tak na polovině cesty. Postupem Vlčnova do první ligy jsem si splnil ten největší sen a říkal jsem si, že by byl dobrý čas skončit na vrcholu a předat oddíl tam kde je dalším lidem. Říkal jsem si, možná a možná ne a stále se nemohl rozhodnout. Že šachově budu hrát už jen pro zábavu, tedy žádné turnaje a když už sednu k šachovnici, pak jen s přáteli a o tom je vlastně tento článek.

Poslední dny jsem přemýšlel co s tím. A dnes už to vím. Poslední rok pomůžu finančně Vlčnovu, s webem a s nějakou partií. Jako náhradník se ode mne moc nečeká a i já počítám, že si zahraji hodně a raději za Vlčnov C, popřípadě za Skalici, či Dubnici a necham tento rok nejak plynout.

Po skončení příští sezóny, ale čekám že se kluci postarají o oddíl, o hráče a vše co je k tomu potřeba. Webem počínaje, financemi konče. Rok, který začne bude můj poslední a přijde mi to fér. Pěkne plynule předat vše co jsem dělal já a pak mi nezbyde jen oddílu fandit. 

Cítím jak se naše cesty rozcházejí víc a víc. Proto nebudu organizovat amatéry ve Vlčnově ale v Brně a proto, když mě řeknou kluci ve Skalici a nebo v Dubnici abych za ně hrál, dám jim přednost . 

Necítím křivdu, mám radost. Přeji ostatním, ať Vlčnov udrží po všech stránkách co nejdéle tam kde je a slibuji, že poslední rok jim pomůžu. Slibuji i na druhé straně, že je to můj poslední rok ve Vlčnově a pro Vlčnov. 

Ale vždy budu mít Vlčnov v mém srdci a budu mu přát jen to nejlepší. 

Moje rada, kluci hráči se sháněji až v dubnu, peníze už teď…v dubnu už je pozdě.

Petr Koutný