Citovská tříkrálová rošáda, aneb vše mohlo být jinak

Po roce jsem se vydal opět do Citova a obhájil jsem první místo. Dalo by se říct, že to vzhledem k nasazení jako druhý papírově nejlepší hráč není žádná hitparáda, ale když se podíváte na výsledky, tak uvidíte spoustu výsledků, které dopadly jinak než doopravdy měly a proto pokaždé když vyhrajete jakýkoliv turnaj a lidi jako my jich v životě zas tolik nevyhrají, pak to považuji za úspěch a jsem rád, že Citov jsem po roce opět vyhrál.

Info o hráči

Kritických okamžiků jsem si žil až až. Ve třetím kole vyhraji remízovou věžovku, ve čtvrtém kole mám kvalitu víc a nastavím zadarmo věž, nakonec se zachráním náhodným věčným šachem. S Romanem Závurkou hraji až do pozice král věž a král věž a prostě jsem tuto partii nevyhrál a možná by jste si řekli, že taktická remíza. S Martinem Dvořákem zase dohrajeme pozici do pozice dáma a král proti dáma a král a opět remíza, i když jsem chtěl víc, než mi pozice dovolovala. Jak říkám, pohledem na výsledky to vypadá jako pohodový turnaj, s konkurencí taktické remízy a pak pohodové výhry, ale vše bylo naopak. S Vítou Valentou to je vždy těžká partie a prostě jsem byl v partii rychlejší a o to bylo jako by jste jeli do Prahy “ Kačenou“ a nebo “ Pendolínem“  a vyhrávám a bonbónek na závěr. V případě vyhry jsem na 90% na prvním místě a soupeř na papíře vypadá hratelně do posledního kola. Ani neumím popsat jak se mi motali oči a jak jsem vykrýval každý tah, abych neprohrál hned v zahájení. Snad nejtěžší partie turnaje, možná pod tlakem první místo a nebo nic a opravdu to bylo ukrutné utrpení se dívat na mojí partii a ještě větší jí za mě hrát. Nakonec dávám mat a když pomůže ještě pomocné hodnocení, jsem opět po roce první. 

Bylo to štěstí? Určitě ne, prostě to vyšlo a příště to vyjde někomu jinému, prostě aby jste vyhráli jakýkoliv turnaj, musí se dařit a tentokrát se mi dařilo v Citově. 

Konečné pořadí po 9 kolech