V knize, která má vyjít ve II. pololetí 2024, je celá kapitola, i jiné části, věnovány euforii, případně letargii družstva nebo celého klubu. Většina sezóny 2023/24 družstev Vlčnova „A“ i „B“, hlavně její druhá část, jsou dokladem platnosti mé teorie, vycházející ze zkušeností mé šachové kariéry, ověřené prakticky ve všech klubech, kde jsem více jak 50 let působil.
V zápase posledního kola KP ZK jelo družstvo Vlčnov „B“ pro záchranu, kterou dávalo vítězství s posledním celkem TJ Valašské Meziříčí, dosud s jediným bodem. Jela skoro nejsilnější sestava v sezóně. Domácí nastoupili jako vždy kompletní, takže některé úvahy, že raději upřednostní společný bleskový turnaj apod., byly liché.
Při mé první obhlídce partií se chýlila k remízovému konci partie na třetí desce Tomčík Libor – Buráň Jaroslav, což se i vzápětí stalo. Vlastimil Oharek získal brzy černými pěšce a při aktivních figurách jsem věřil v průběh obdobný utkání v Boršicích. Taky Josef Knotek měl pěšce více, soupeř však umně kombinoval tlaky na slabé pěšce s nejasným výhledem dalšího průběhu. S mým soupeřem Jakubem Ryšánkem jsme do 17. tahu vyměnili všechny lehké figury, bylo třeba otevřít sloupce pro těžké figury. Vedle hrající Pavel Dubina od zahájení na soupeře tlačil, otevřel sloupec g a vnikl věží na g7. Černý se urputně bránil. Honza Moštěk prováděl klasickou strategii boje s izolovaným pěšcem d5; jeho znehybnění a postupnou redukci materiálu. Větší výhodu to zatím nedalo. Trochu proti pokynu kapitána o zodpovědném výkonu mi připadaly další dvě partie bílými. Jiří Kolouch měl v desátém tahu centrálního pěšce méně a obtížně za něj tvořil kompenzaci. Znepokojoval mne Robert Zálešák, jehož král již v zahájení čelil útoku po volném sloupci h. Pion záhy skončil až na h2, těsně před králem a náš hráč přijal nabízenou remízu, i když to byl vůbec první bodový zisk Jakuba Kunce, který se šachem teprve začíná, ELO, ani národní nemá. Pro družstvo se zde spíše čekal plný bodový zisk. I na šesté šachovnici musel Kolouch souhlasit s dělbou bodů s dorostencem Pavlem Kučerou v pozici spíše trochu horší.
Zábavný konec měla partie Knotka. Soupeř, jediný osmdesátník zápasu, neunavitelný vedoucí ŠO Josef Novák, na reklamaci překročení času říkal „mám sice praporek dole, ale čas jsem nepřekročil, protože mé hodiny šly rychleji minimálně o 15 minut, jak jsem spočítal!“ Domácí rozhodčí vše vícekrát dlouho přepočítával, součty všeho ale byly v pořádku a Novák skutečně překročil čas. Knotek měl v koncovce pěšce více, výhra by ještě snadná nebyla.
V mé partii vnikla nejprve koncovka 4 věží, která vynuceně přešla do jednověžovky, kde nešlo zabránit výměně všech pěšců dámského křídla.
Ryšánek Jakub – Babula Milan šach. 1. /diagram po 30. TB/
Klasickou koncovku 4:3 jsem pokazil neuváženým 30…g5? Toto pokračování je dobré proti vytvoření nejvhodnějšího obranného řetězce Pf2-g3-h4. Zde se vůbec nehodí vzhledem k bílé věži na 4 řadě! Po 31.Vxa4 Vxb2 32.h4! h6 33.hxg5 hxg5 má bílý značně ulehčenou obranu v koncovce 3:2 pěšcům oproti původní 4:3, která končí až v polovině případů výhrou. Přes veškeré úsilí jsem postavení zesílit nedokázal a vše skončilo remízou v 86. tazích v „holých králech“. Stav byl 3-2 pro Vlčnov.
Moštěk, za mírné pomoci protivníka Cyrila Martiňáka, dovedl děj do koncovky lehkých figur, později J:S s pěšcem více. Dobře spočítal přechod do pěšcovky, kterou vyhrál. Tedy 4-2 a k záchraně schází jediná půlka.
Až mne u srdce bodlo při tahu Dubiny Pf5. Tím vytvořil soupeři silného volného pěšce e5 a sobě naopak pěšce slabého, o kterého i přišel. Průběh partie se zcela zvrátil, volný e pěšec nakonec stál bílého figuru, útoky na sedmé řadě soupeř pozorně vykryl. O touze vlčnovských po záchraně v KP vypovídá kolektivní halucinace více hráčů, včetně mně.
Dubina Pavel – Bobalík Petr šach. 2.
Před evidentním 1…Vxg7 jsme se na chodbě ujišťovali o záchraně, neboť Pavel má k dispozici efektní 2.Db8+ Kxb8 pat!? Skutečně jeho pěšci nemají tah a král rovněž ne. Až ovšem na 3.Kxh4! Černý střelec z c8 totiž nekryje Ph4, kterého lze brát, což je jediný tah zabraňující patu! Typické „přání otcem myšlenky!“ To se doma zjistilo ihned při postavení kamenů na šachovnici. Pavel, kterého jsme po partii možným patem asi dost postrašili, vzal Dxg7 a vzápětí vzdal.
Postavení Vlastíka se mezitím tah po tahu zhoršovalo. Volní pěšci e, d, stáli desítky tahů bez pohybu, figury se stahovaly pasivně do obrany, až se pozice černého stala beznadějnou. Jan Kostrhůn tak Vlčnovu vzal poslední stéblo naděje, protože stav upravil na konečných 4-4. Vzhledem k výhře Valašské Bystřice to pro nás znamená se 7b sestup z KP.
Aby neměl v příští sezóně Vlčnov tři družstva v jednom hracím termínu (2. ligu a KS), mohlo ovlivnit družstvo Vlčnov „A“ v 1. lize svou záchranou. K ní bylo nutné na závěr porazit silnou Porubu „B“. Podruhé v sezóně byla sestava Vlčnova tvořena hráči základní devítky. I tak byla papírová převaha většinou na straně hostů, až na poslední dvě šachovnice.
Na tyto se hráči Vlčnova hodně zaměřili. Po dvou hodinách skončily smírně duely na deskách 6 a 5. V partii Jan Navrátilík – Josef Mudrák po docela kombinačním průběhu vznikla zcela symetrická koncovka 4 věží, vedle sedící Kryštof Trávníček nepustil k ničemu Lukáše Klímu. Obdobně úplně vpředu Adam Gabriel udržel na uzdě silného Radoslawa Borského (Polsko) a domácí „začali věřit“. Na sedmičce v partii Martin Dvořák – Václav Žídek předvedl náš hráč skvělý výkon. Od zahájení soupeře k větší aktivitě nepustil, oslaboval jeho postavení, zesiloval tlak. Nejprve získal pěšce, pak i při redukovaném materiálu matový útok ústící v zisk dalšího materiálu. V závěru pozice černého vypadal jako dobře ohlodaná kost!
Na 3-2 z pohledu domácích upravil Jan Sosna remízou v mírně lepší koncovce střelců s dalším polákem Walterem Szymonem. V partii Radomír Caletka – Igor Lintner tentokrát vlčnovský hráč od počátku „tahal za kratší konec“. Byl stísněný s problémy při krytí svých pěšcových slabin. Soupeř získal silnou dvojici střelců v otevřené pozici, pak i pěšce více. Přes tuhý odpor musel Igor v 59. tahu před matem kapitulovat. Skoro současně v konci páté hodiny hry skončil i duel na osmičce. Bílým hrající Martin Václavík působil značně váhavě, spíše se soustředil na obranu a krytí hrozeb. Náš Kristián Růček měl trvale iniciativu, která se však v dlouhé oboustranné časové tísni rozmělnila a po 40. tahu přešla partie do rovné koncovky S:J. Tu soupeř poměrně rychle zcela pokazil, ztratil, či nekorektně obětoval dva pěšce, v 69. tahu prohrál. Vlčnov za stavu 4-3 byl velmi blízko záchraně, kterou dávala pouze zápasová výhra.
Niedbala Bartlomiej – Zpěvák Pavel šach. 2 /diagram po 71. TB/
Vše rozhodla partie na druhé šachovnici. Její průběh byl po celých 89 tahů napínavý, pro obě strany zejména v závěru stresující. Velmi dlouho se hrálo skoro s plným materiálem. Pavel již záhy po 20. tahu měl nedostatek času, bránil se však zkušeně. Před časovou kontrolou polský soupeř zkusil riskantní oběť kvality za pěšce. Vznikla nejasná pozice, kde však náš hráč nestál zřejmě hůře. Po časové kontrole Pavel postavení vylepšoval, kolem 50. tahu stál na výhru. Pokud by zahrál 50…cxb4, měl by nejen silného krytého volného pěšce na b4, zejména volný sloupec c pro své věže. Ty by mohly duel brzy rozhodnout v Pavlův prospěch. To se nestalo, ale z pohledu celého zápasu ještě nešlo o nic tragického. Kritickou pozici vidím až v 71. tahu na diagramu. Oba hráli trvale „na minutě“. O to víc mne udivuje, že tentokrát Pavel nezahrál pragmatické 71…Vxg2+ 72.Kf3 (72.Kh4?! Vde2 73.Kxh5 Vxe6 74.fxe6 g6+ 75.Kh4 g5+) 73…Vh2. Např. po 74.Vh4 Kg8 75.Vxh5 Vd3+ by černý určitě prohrát neměl. V partii se stalo 71…g5?? 72.Vf2! Vxf2 73.Sxf2 s vyhranou pozicí bílého díky dvojici spojených volných pěšců, kterou Pavel „pomohl“ vybudovat.
Zápasová remíza 4-4 stačila Porubě s lepším skóre k záchraně. Vlčnov se shodným počtem 11 bodů sestupuje a jeho funkcionáře čeká obtížné rozhodování s družstvy „A“, „B“, „C“ ve stejném hracím termínu!
Zmiňovaná klubová letargie se začala objevovat již v minulé sezóně, plně se projevila až nyní. Někteří hráči odešli, jiní přestávali hrát, nebo hráli s malou chutí a elánem. Zcela se u obou družstev vytratil bojový duch a kolektivní pojetí. O soudržném kolektivu, při permanentně odlišných sestavách, lze skutečně obtížně hovořit. Nejen „kdysi dávno“, ještě před 4 lety hrálo „Áčko“ více sezón vždy skoro ve stabilní sestavě, všichni měli stejný cíl, „táhli za jeden provaz“. Proto se podařilo za 5 let 3x postoupit z KS až do 1. ligy! U družstva „B“ se často do posledních hodin nevědělo, v jaké sestavě nastoupí. Během třeba čtyř dnů se sestava 4x změnila, neboť právě tolik hráčů „Áčka“ se omlouvalo a museli za ně zaskočit náhradníci z „B“ soupisky. Že to nebyla často náhrada výkonnostně adekvátní, je zcela jasné. Tolik můj pohled na skončenou sezónu prvních družstev Vlčnova, který si asi mohu dovolit. Nejen z pozice kmeta ŠO, ale i díky mé šachové minulosti. Třeba v letech 1962-1976 jsem nevynechal jediné utkání družstva, obdobně ale i třeba v 80. – 90. létech, i když jsem měl rodinu a malé děti. Že je jiná doba, říkáte? Nemyslím, že to je rozhodující. Hráč se vždy může rozhodnout, co je pro něj v šachu prioritní!
IM Milan Babula, člen ŠO TJ Vlčnov.