Pohled na polofinále juniorů MČR

Ve dnech 13.-20. 11. jsem se již počtvrté účastnil šachového Polofinále MČR juniorů. Po účastech, kdy jsem získával zkušenosti, to již chtělo mít vyšší cíle. Bohužel jsem navíc loni přišel o svou poslední šanci startovat v kategorii do 18 let, jelikož bylo tehdy Polofinále z covidových důvodů zrušeno. Na nejvyšší příčky zaručující postup na MČR jsem tak musel útočit jako dvacítkář, tedy z těžší pozice.

Souhrn mých výsledků si můžete prohlédnout níže:

Kolo	Šach.	St.č.		Jméno	Rtg	FED	Klub/Místo	Body	Výsl.
1	16	58		Blažek Matěj	1801	CZE	TJ Desko Liberec	3,0	1
2	14	53		Vrzal Filip	1821	CZE	Sokol Postoupky	4,0	0
3	18	56		Pressler Tobias	1807	CZE	Klub šachistů Říčany 1925	4,0	1
4	11	39		Janouš Marek	1928	CZE	ŠK 64 Plzeň	5,5	½
5	13	34		Hrabal Matěj	1977	CZE	Oddíl šachů Sportovního klubu Prostějov	5,0	½
6	12	31		Bouška Jiří	2027	CZE	2222 ŠK Polabiny, z.s.	5,0	1
7	5	3		Gnojek Petr	2275	CZE	Beskydská šachová škola z.s.	6,0	1
8	4	9		Lajbl Jan	2203	CZE	Šachový klub Jičín z.s.	6,5	0
9	7	5		Babula Vlastimil	2228	CZE	ŠK Staré Město	6,0	0

 

Do turnaje jsem vstoupil povinnou, i když ne bezchybnou výhrou v miniaturce.

Poté však následovala nešťastná partie s Filipem Vrzalem. Ve skvělé pozici černými ze zahájení jsem nevyužil celkem snadnou možnost k velké výhodě a jak partie pokračovala, převahu jsem ztrácel, až jsem v časovce několik tahů po odmítnutí remízy sám udělal zbytečnou hrubku, po které už prohru nešlo odvrátit.

Ve 3. kole se mi v zahájení povedlo soupeře dostat do pro něj neznámé pozice, důkazem byla jeho strategicky nevhodná rozhodnutí. Následně jsem dostal možnost aktivitu přetavit v materiální zisk. Při správné hře by to byla minimálně kvalita, soupeř mi však umožnil ještě více a zaknihoval jsem druhou výhru.

Další den přišlo jediné dvojkolo v turnaji. Ráno jsem černými po zahájení získal pozici s dvojicí střelců, z mírného uspokojení mě ovšem probralo zjištění, že vlastně bude těžké hrát na výhru. Naopak soupeř byl tím, kdo se snažil něco vytvořit. Naštěstí nebylo tak jednoduché vymyslet jednoznačný plán a soupeři se to navzdory jeho časové výhodě nepodařilo. Iniciativu jsem převzal já, jenže ani po časové kontrole jsem ve slibně vypadající pozici nedokázal najít cestu k výhodě, a tak partie skončila po krátké taktické šarvátce opakováním tahů.

Odpoledne v 5. kole se mi nepovedlo zahájení, kde jsem propásl možnost k výhodě, kterou mi soupeř, můj loňský oddílový kolega, dal nepřesným pořadím tahů. Pozice se začala zjednodušovat a pod dojmem z předchozího průběhu partie jsem raději zatáhl za záchrannou brzdu v podobě nabídky remízy v pozici s nestejnými střelci, která byla přijata. Stručně řečeno, zahozená výhoda bílých figur.

V posledních čtyřech kolech mě čekal nelehký úkol. Pokud jsem chtěl pomýšlet na postup, nemohl jsem si dovolit již žádnou ztrátu kvůli svému špatnému pomocnému hodnocení. Navíc jsem do 6. kola dostal talentovaného Jiřího Boušku. Mít 10 let a rating přes 2000, to tedy všechna čest. Los ke mně byl přívětivý alespoň v tom, že jsem dostal znovu bílé. A tuto šanci jsem si ujít nenechal…

V 7. kole jsem za soupeře dostal teprve prvního papírově silnějšího hráče, a to 3. nasazeného Petra Gnojka. V zahájení se mi černými povedlo protivníka překvapit a získat pohodlnou hru. Poté jsem se rozhodl zastavit jakoukoliv potenciální aktivitu bílého na královském křídle, i když za cenu mírně horší pozice. Dostali jsme se do časovky, kde soupeř nakonec v rovné pozici přepjal strunu a dovolil mi přejít do vyhrané koncovky, kterou jsem si pohlídal.

Jako bych si ovšem všechny světlé momenty v turnaji vybral. V předposledním kole mě soupeř překvapil v zahájení a začal jsem brzy ztrácet čas. K mému štěstí jsem dostal možnost vyklouznout do rovné pozice, jenže jsem v ní dlouho nevydržel, jelikož jsem vyrobil obrovskou strategickou chybu. Po zbytek partie jsem se musel bránit, navíc v časovce. Právě špatné hospodaření s časem bylo snad prohrávající chybou v této partii. Sedm tahů před časovou kontrolou jsem měl příležitost k dosažení rovné pozice, místo toho jsem zahrál hrubku a za chvíli jsem se musel vzdát.

V posledním kole to bylo jako přes kopírák, až na to, že zahájení vyšlo dobře. Když jsem mohl získat velkou výhodu, nedokázal jsem se dopočítat a přecenil jsem soupeřovu kompenzaci. Poté stačilo jedno další špatné rozhodnutí, díky kterému se soupeři rozehrály figury a v časovce jsem již nezvládl těžkou obranu.

Co říci k výkonům závěrem? Sice to nebyl propadák, ale 5/9 se soupeři, s jakými jsem hrál, není zrovna výsledek, který bych mohl považovat za úspěch. Jsem rád za výhry v 6. a 7. kole, ale za dvě nebo tři povedené partie se velký výsledek většinou neudělá. Alespoň doufám, že si z turnaje časem vezmu nějaké ponaučení.

Kryštof Mikuláš Trávníček