Historie šachu v Čechách začíná kronikářem Kosmasem v XI. století, který líčí ve svých verších utrpení sv. biskupa Vojtěcha a zmiňuje se jak tento světec po mši „nehodoval a nesnažil se někoho překonati v daremném a malicherném šachu“ což byla asi narážka na tehdejší kněží, kteří nedbali zbožného rozjímání.
Český král Vratislav poskytl roku 1081 císaři Jindřichovi IV. 3000 oděnců na jeho vojenskou výpravu do Itálie jehož taky doprovázel hrabě Viprecht Grojský. Po návratu poskytl Vratislav Viprechtovi za prokázané služby dary, mezi nimiž byla i nádherná šachovnice s figurkami ze slonové kosti, ozdobených broušeným křištálem. Podle zdrojů se Češi v té době dosti stýkali s Italmi hledajíce kulturní a cirkevní styky.
Podle kroniky Dalimilově ve XIV. století Vršovci strojíce úklady proti Jaromírovi, měli naději, že po jeho záhubě budou v Čechách hospodařit po své libovůli a knížata budou řídit jako figurky:
“ Dohubim‘ kniežěcí plod,
tiem činem bude náš slovúten rod.
Budem s kniežaty jako v šachy hráti
a ot každého budem dary bráti. „
Prvním česky psaným dílem o šachu jsou ve XIV. století spis Tomáše ze Štítného “ Kniežky o šašiech a co hra šachová ukazuje a učí“, které zachycují tehdejší znalosti o dějinách šachu a vysvětlují tahy jednotlivých figur a jejich symboliku. Ve XIV. století byla hra v šachy v Čechách značně oblíbena a to ve všech stavech, protože Tomáš ze Štítného řekl:
„Aj, když v šachy hrají, již zdvihna šach dlůho myslí, kde by ho bezpečně posadil.“
Hraní šachu kritizoval také Petr Chelčický, který dovedl poživačné rytíře okřiknouti:
“ Neslušie na vás, páni, ta lenost, celý den prázdniti, seděti, tůlati se v šachy neb v karty hráti.“
Tyto výtky nebyly, ani na hru samotnou, ale že z ní udělali hru hazardní o peníze. Hra v šachy se dostala mezi hříchy XV. století:“ Kostkaři, karty, šachy ,kule , stínání kohoutů, vrchcáby, jako ďáblem samým vymyšlené hry.“
Ze začátku se hra v šachy nezdála tak škodlivá jako hra v kostky, ale později se tak rozšířila, že i Jan Hus se ve svých kázáních proti ní horlil:
„Pročeš bídně a ohavně hřeší, kterýž opustíce díla tělesná, obžerstvím, opilstvím, kolbou, šachováním, frejováním, tancováním a jinými pracemi se tohoto světa zaneprázdní.“
Jinde Hus horlí: „Neb kostečníci, šachovníci, vrchcábníci, tanečníci nehledí na dílo boží.“ .
Za vše hovoří církevní usnesení z XV. století:
“ nebudou připuštěni ke stolu Páně ti, kteří vedle hříchů jiných, prohřeší se i tím, že hrají v šachy. „
V letech 1813 se scházívali v kavárně „U Komárků“ na Starém městě v Ungeltě čeští vlastenci a hráli šachy. Pravidelně zde hrál Palacký, Kolár, Čelakovský, Mácha, Tyl a jiní. V roce 1867 se ustavil „U české koruny“ v Ovocné ulici první pražský šachový klub v počtu padesáti čechů a němců. V roce 1869 čítal šachový odbor akademické čítárny sto členů. Roku 1872 byl uspořádán první sjezd šachistů a roku 1884 založen „Český spolek šachovní“. Roku 1905 založena „Ústřední jednota českých šachistů“.