Šachy se dají hrát opravdu v každém věku. Důkazem je i nevšední partie, která byla na začátku února k vidění v rámci Okresního přeboru Olomouce. K soutěžnímu boji zasedli soupeři, jejichž věkový součet činí neuvěřitelných 175 let.
V utkání domácího ŠK Olomouc C a hostujícího ŠK Šternberk B se nad šachovnicí utkali šternberský Konrád Kryst, který za pár dnů oslaví 83. narozeniny, a Ladislav Slepička, jehož čeká letos završení 92. roku života.
V zápase na pěti šachovnicích vedli hosté ze Šternberka po napínavém průběhu 2,5:1,5 a o osudu musela rozhodnout právě čtvrtá šachovnice, kde vřel duel obou matadorů.
Bílými hrající Kryst dlouho v partii tahal za kratší konec a pořád to vypadalo na ztrátu pěšce. Slepička ale chyboval a do koncovky se šlo se vzájemně vyrovnanou pozicí. Oba hráči vypadali, že hrají snad o život. Zejména Slepička bojoval se svou obvyklou a nesmlouvavou urputností.
Už jsem táhnul?
Hráči postupně vyměnili poslední pár věží, nakonec i jezdcové duo a na šachovnici byla k vidění pěšcová koncovka. Kryst ostražitě hlídal opozici svého krále a počítal tempa, Slepička se stále hnal za vidinou vítězství a tahal králem až na hranici rizika.
Starší Ladislav Slepička bude mít neuvěřitelných 92 let.
Místy se u obou projevil věk.
Kryst v jednom okamžiku oprávněně nabídnul remízu. Slepička vůbec nereagoval a o chvíli později potáhnul. Na otázku po partii, zda nabídku neslyšel, odpověděl: „Ale slyšel. Ale proč bych měl brát remízu? Prostě jsem si myslel, že ho nakonec přece jen dostanu,“ odvětil mi udiveně. Měl divoce rozcuchané bílé vlasy, jeho rty se během přemýšlení neustále pohybovaly v němé samomluvě a tahy zapisoval s lupou v ruce, protože jinak by už na zápis neviděl. Hrál však tvrdě.
Smířlivější Kryst se pro změnu ošíval na židli a neustále měnil polohu těla, což je u něj neklamný znak nervozity. Brýle mu v takovém případě sklouznou až na samotnou špičku nosu, a on to ani nevnímá. A Kryst byl právě na tahu, když jej vyrušila iracionální Slepičkova otázka: „Už jsem táhnul?“ Ujistili jsme staršího z obou úctyhodných pánů, že ano, a ukázali kam.
Nakonec Slepička posouvá krále až do týlu nepřítele a Kryst okamžitě předsouvá jednoho z pěšců. Po výměně má svého krále k pěšcům blíže a opticky stojí na výhru, ale Slepička každým další tahem může tempo dorovnat. Hrálo se až téměř do holých králů a konečná „plichta“ byla spravedlivá.
Mladší ze soupeřů Konrád Kryst za pár dnů slaví 83 let.
Občasný úsměv na tvářích diváků při pozorování oné koncovky a obou seniorů byl veskrze chápavý, nikoliv znevažující. My měli své partie dávno ukončené a před našima očima hráli tu nejdelší a nejbojovnější ze všech dva kmeti, jejichž vrstevníci v tom horším případě už nejsou mezi námi, v tom lepším si užívají zasloužený klid a odpočívají.
Šach bez hranic
Kolik z nich je schopno a ochotno zasednout k závodní partii, která je – hlavně psychicky – tak náročná i pro mnohem mladší ročníky? Kdo z nás a jak často v sobě má nezlomnou vůli, trpělivost a hráčskou odpovědnost Krysta, kterému jde na devátý křížek? Kolik šachistů s čistým svědomím může říci, že disponuje za všech okolností tak bojovným duchem a bez ohledu na riziko neutuchající vášní zvítězit jako Slepička, který míří k jednomu století života?
Ladislav Slepička už bez lupy tah nenapíše, stále ovšem hraje tvrdě.
Šternberk nakonec v utkání zvítězil 3:2 a dostal se na druhou příčku v tabulce. Výsledek je ale vlastně vedlejší, partie všech ostatních ve srovnání s tou mezi Krystem a Slepičkou ztratily na svém lesku. Ten den a ten zápas byl o jednom krátkém příběhu, o boji dvou hráčů, kteří ukázali, že šach opravdu nemá hranice a je v něm možné cokoliv.