4000 odběratelů na Youtube a myšlenky na poslední video

Robert natočil video. Takové poděkování ke 4 000 odběratelům. Poděkování k číslu, které je pohledu českých šachových videíi úžasným číslem. Dnes v tomto článku chci napsat pár vzpomínek a myšlenky, které mi v hlavě zůstavají. Na otázku, kdy skončíme a nebo kdy já skončím začínám hledat odpovědi. 

Tak Robert má přednost, tady jsou jeho slova! ( video ještě není aktivní a tak  odkaz asi ráno opravím)

 

Vše začalo nenápadně. Cílem bylo pro kamarády ve Vlčnově natáčet pár videí o tom jak se zlepšovat v šachách. Nikdy jsem neměl ambice točit pro sto lidí a víc. Nikdy bych tomu nevěřil, že se kanál dostane tam – kde dnes je. Jako kluk co po večerech natáčí videa, který jede na Ostravský Koník a zatímco ostatní jdou na pivko, já sedím v malé místnosti a točím videa. Vzpomínám si, jak jsem jel služebně do Finska autem a došel mi email, že mám 50 odběratelů! Já jsem zastavil auto. Byla noc a jen tak jsem se díval na oblohu a říkal si, že to není možné! 

 

Určitě bod zlomu byl Robert. Jednou sem se ho zeptal, jestli by nechtěl točit videa pro lidi. Zadarmo a prostě jen tak. Oslovil jsem několik IM a GM hráčů a spíš lidi, které jsem považoval za kamarády. Odpověď byla většinou stejná. Zadarmo – ne. Nezajímá mě to. Nemáš šanci. Nedělej to. Věřím na první reakce. Věřím na instinkt. Robert během vteřiny řekl: Jasně! Ano! Jdeme na to! V té době byl pro mě Robert velmistr, kterého jsem znal, ale znal. Asi tak že on věděl o mě jako o stovce dalších lidí a já věděl, že jsme se s Robertem někdy bavili. Vzpomínám si, že to byl tenkrát pro mne spíš pan Robert Cvek a Velmistr. Dnes je to jako rodinný přítel a člověk, kterého považuji za člověka, který je součástí mého života. Těch lidí je tam opravdu málo. Pro tyto lidi bych umřel. Robert je mezi nimi. Robertovo první video a tady někde začíná jízda tohoto kanálu.

 

 

Pak to šlo poměrně rychle. 1000 odběratelů, 2000 odběratelů. 3000 a dnes 4000 odběratelů. Na našem kanále natáčí nejlepší velmistři. Děláme přímé komentované přenosy, natáčíme stále videa a bavíme se touto cestou. Blížíme se k 2 000 000 zhlédnutí na youtube. Cestou jsme potkali  a poznali jak chutná úspěch, závist, krize, zrada, ale i kamarádství a podpora a radost a pohoda. Cestou kterou jdeme s Vámi! 

 

Vše by nemělo smyls, kdyby to bylo jen o nás a bez Vás! 

 

V hlavě mám myšlenky o konci. Říkám si, že ještě tisíc odběratelů a končíme? Nebo ještě milion zhlédnutí a končíme? Ale vždy když vidíme tu dávku energie. Tu vlnu reakcí, emailů, zhlédnutí. Když vidíme jak nám odpouštíte naše chyby a stále jste s námi. Já některé jména znám z komentářů přes pět let!! Pamatuji si je. Stárneme spolu, dospíváme spolu a stále nás to baví. 

 

Když si vzpomenu kolikrát Robert žehlil mojí zbrklost, když jsem zbrkle něco komentoval na Facebooku. Kolikrát rozvahou a klidem mi chladil mojí bouřlivou krev. Kolikrát jsme byli pod takovým tlakem, že by to člověka zlomilo. Kolikrát jsme si už říkali, že toto nedáme! Kolikrát nám chodily výhružné a vulgární SMS v noci, kolikrát jsme se ani nechtěli podívat co se o nás píše na internetu. Kolikrát jsem si blokoval šachové stránky abych to vše nemusel číst. Kolikrát jsem slíbil Robertovi, že nebudu nic komentovat a že se nenechám vyprovokovat a kolikrát to Robert žehlil. Můžu se nad tím dnes pousmát, ale ta cesta je normálního kluka z malé vesničky, který když něco napsal na internet, byl bit jak žito. Dlouho jsem nerozuměl a i dnes nerozumím ( proto radši nic nekomentuji veřejně a když tak už málo) proč moje komentáře jsou tak sledované. V jednu dobu stačilo napsat cokoliv na internet a byla to lavina, která nešla zastavit. Bylo to pro mě nepochopitelné, proč tolik lidí co mě ani nezná, mě tak řeší a tak nenávidí. Dnes s tím umím žít, tenkrát to bylo opravdu těžké. I tady nebýt Roberta, dávno bychom skončili…

 

Už dávno pro nás není důležitý počet lajků. Netrápíme se když video lidi nezaujme tak, jak si myslíme že zaujme a neslavíme ohňostrojem video, které bourá rekordy sledovanosti. Nebolí nás dislike. Neusínáme s počty, kolik máme nových odběratelů. Nemáme nos nahoře a nechodíme nafoukaní tímto světěm. Jsme stále dva normální kluci. Jeden je velmistr a profík a druhý je ten do počtu. Ale stále jdeme tou cestou s pokorou, s radostí a s energií se s vámi bavit. Chceme si užívat každý den s vámi. Vše je konečné, každý jsme smrtelný, vše jednou skončí. Možná nás to jednou dožene. Jedno víme určitě, nejde nás rozdělit. Kdyby jeden z nás dvou skončil, končí celý projekt. Robert nebo já můžeme kdykoliv říct – už nemůžu, nemám sílu, nemám energii – končím a pak končíme oba dva. 

 

Získali jsme 4000 přátel a to mě těší. Dali jsme lidem radost a to nás nabíjí. Máme v týmu RaP lidi, kteří to táhnou s námi! Pomáhají nám a dnes bych sem si bez nich neuměl snad RaP představit. 

 

Ale stejně vše začíná a končí u Vás! Toto číslo – 4 000 fanoušků to není naše pýcha! To je náš dík vám!!! 

 

Jednou skončíme, ale vy zůstanete navždy v našich vzpomínkách!! 

 

Děkujeme!!

 

 

Jaké mám ještě sny s tímto projektem? Jednou bych RaP předal fanouškům a nebo dalším dvoum lidem, aby tu naší káru táhly dál. Možná udělat z toho otevřený prostor, kde by si lidi pro sebe natáčeli videa. Kde by lidi točili o svých akcích a svých partiích. To by bylo moc fajn. Jednou i k tomuto dojdeme, dnes vím….že stále ještě zbývá pár slov a videí, kde máme co říct a ukázat! 

 

PS: Dnes nekončíme:) 

 

PS: Roberte díky, bez tebe by toto nikdy nebylo!