V Londýně se v roce 1866 konal zvláštní turnaj: jeho organizátoři si přáli, aby mistři hráli zcela samostatně, a ne podle knih, a proto těsně před začátkem turnaje vyměnili postavení střelce a jezdce.
V partii Chajes-Grünfeld (Karlovy Vary 1923) vznikla po 94. tahu velmi složitá situace. Na šachovnici chyběl totiž pouze jediný pěšec.
V Moskvě se konal v roce 1937 velmi zajímavý zápas na 5 partií mezi hudebním skladatelem Prokofjevem a houslovým virtuosem Oistrachem. Vyhrál Oistrach těsným poměrem 3 :2.
Když bylo velmistru Tarraschovi 6 let, popsal ve škole celou tabuli, aby dokázal, že umí psát. „To je velice pěkné,“ řekl učitel, „ale cos to vlastně napsal?“ „To je základní varianta španělské hry z Bilguera,“ odpověděl žáček.
Mistr Fox získal v roce 1911 zlatou medaili za 28tahovou kombinaci, jíž rozhodl partii ve svůj prospěch. Později se zjistilo, že Fox mohl vyhrát daleko jednodušeji, již prvním tahem.
Jugoslávský mistr A. Fuderer začal v roce 1947 mistrovství Jugoslávie ne právě šťastně pěti prohrami. To mu však nezabránilo v tom, aby dalších 13 partií nevyhrál a bez jediné remízy obsadil druhé místo.
První mistr světa W. Steinitz vyhrál na dvoukolovém turnaji ve Vídni v roce 1873 16 partií za sebou.
Paul Morphy prohrál v životě jen jedinou partii naslepo.
Jedna z cen, kterou získal vítěz zápasu Tarrasch-Mieses byla půl kilogramu másla. Vzhledem k tomu, že se zápas konal v roce 1916, kdy bylo máslo v Německu velmi vzácné, nepochodil vítěz špatně.
V Praze se konal v roce 1874 první turnaj naslepo za účasti 15 hráčů
Steinitz byl kdysi zatčen, protože byl podezřelý ze špionáže. Hrál tehdy korespondenční partii s Čigorinem a policie se domnívala, že šachová notace jsou šifry.
Savelij Grigorjevič Tartakower(1887-1956) byl silný velmistr, ale též vtipný komentátor. Uvádím několik jeho aforismů:
Celá šachová hra je jeden zamaskovaný tah jezdcem.
Od bílého pěšce na a2 hrozí větší nebezpečí přeměny v dámu, než je-li na a7.
Kombinace je možná nemožnost. Je to božská jiskra, která existuje nezávisle na ostatních zákonech, a která jako meteor osvětluje šachovou partii.
Velmi často bývá jedinou chybou v partii otazník, který připíše za některý tah komentátor.
Kdyby sedmá řada neexistovala, museli bychom si ji vymyslit.
Nejlepší způsob vyvrácení Evansova gambitu je hrát španělskou hru.
Sergej Prokofjev(1891-1953) hrál v roce 1909 v simultánce s Laskerem a v roce 1914 s Capablancou. Proti oběma vyhrál.
Největší simultánka všech dob se hrála v roce 1966 v Havaně. Velmistři hráli celkem proti 6 840 soupeřům.
Velmistři se připravují na turnaje různým způsobem. Smyslov boxoval se sparring-partnerem, Gligorič a Spasskij hrají tenis a Botvinik již 6 měsíců před začátkem zápasu s Petrosjanem přesídlil do chaty u Moskvy a denně chodil za každého počasí 12 kilometrů. Při procházkách se mu ovšem varianty v hlavě jen honily.
V zápase s Petrosjanem v roce 1966 přibral Spasskij na váze 5,5 kilogramu, kdežto Petrosjan naopak ztratil 6 kilogramů. Ale titul neztratil.
Velmistr Blackburne měl sice při jedné partii zavázané oči, ale ohlásil mat 16. tahem.
Moskevský dům pionýrů se stává velice horkou půdou pro hostující velmistry. Jedné neděle v roce 1966 jsem doprovázel(řeč je o Dimitrijovi Bjelicovi, autora Šachové čítanky, ze které jsou tyto kuriozity opsány) Tala k simultánní produkci s hodinami na Leninských horách. „Tal bude s desíti kluky jistě brzy hotov a ještě stihneme fotbal,“ říkal jsem si. Pionýři nám však udělali čáru přes rozpočet.
Produkce trvala 3,5 hodiny a ještě se musel Tal ve třech partiích spokojit s remízou. Ale vedoucí šachového kroužku mi řekl, že Tal hrál výborně, protože Smyslov, Petrosjan a Botvinik vždy aspoň jednu partii prohráli. V pionýrských domech mají talentovaní mladí šachisté všechny možnosti pro zdárný vývoj a rychle dosahují úrovně kandidáta mistra. Novozélandský přeborník Wade zde vytvořil v simultánce negativní rekord: za 12 hodin hry 20 partií prohrál a 10 remizoval. I Alexandr Kotov vzpomíná na svou zdejší produkci: „V roce 1939 jsem se stal velmistrem a nastoupil jsem k simultánce na 30 šachovnicích proti soupeřům od 6 do 12 let. Pamatuji se zejména na čtyři copaté holčičky. Po dvou hodinách hry jsem myslel, že nevyhraju ani jednu partii. Na ten katastrofální výsledek jsem nezapomněl dodnes: 4 výhry, 15 remíz a 11 proher. Mezi mými soupeři byl tehdy i Spasskij.
http://lukas-knapek.wz.cz/index.php?strana=sachy-kuriozity