Šachové kameny z mrožích klů zakopané neznámým kupcem na ostrově Lewis jsou pýchou Britského muzea
Chladný vítr, věčné mrholení a podmáčená půda, která se vám houpe po nohama. Konec světa, kde ještě v devatenáctém století žili lidé v kamenoblátivých chýších bez oken a bez komína. Ostrov Lewis a další menší ostrůvky na severozápadní výspě Skotska bývaly zcela odříznuté od civilizace a po staletí porobovány vikinskými piráty.
Ani dnes o ostrově Lewis moc lidí neví, natož že by tam směřovali na výlet. A přesto právě z tohoto ostrova jsou předměty, které patří mezi 10 nejzajímavějších a nejvyhledávanějších exponátů nejen skotského Národního muzea v Edinburghu, ale i slavného Britského muzea.
Šachové figurky vyřezané z mrožích klů, které v roce 1831 přivezl obchodník Roderick Ririe z městečka Stornoway z ostrova Lewis do Edinburghu na setkání Společnosti skotských starožitníků, vzbudily již tehdy velkou senzaci. Figurky jsou prokazatelně z dvanáctého století a vyřezávané patrně v Norsku a jsou jich ne zcela kompletní čtyři sady. Jak se dostaly na ostrov Lewis, není dodnes objasněné, pravděpodobně si je tam uložil nějaký obchodník, který se pro ně již nezvládl vrátit.
Dlouhou dobu byly ukryté v písku pod přízemním objektem, možná sloužícím jako skladiště, po sedmi staletích je někdo neznámý nalezl a v roce 1831 je koupil již zmíněný Roderick Ririe a odvezl do Edinburghu. Celkem to bylo 79 šachových figurek ze 4 různých sad (chyběli někteří pěšci a věže) a 14 kamenů, které se používají pro dámu. Všechny vyřezávané z mrožoviny ve stejném stylu o velikosti 8 až 10 centimetrů a zobrazující tehdejší společenskou elitu, s velmi detailně propracovanými tvářemi.
Králové a dámy se liší založením rukou, jinak vypadají podobně (mají mužské rysy), střelci jsou biskupové v mitře, jezdci jsou rytíři na koních a věže jsou šílení válečníci berserkové (někdy kousající do svého štítu). Pěšci jsou jednodušší, ale přesto zdobené kameny.
Naprostou většinu z nich (82 kusů) koupilo již roku 1831 Britské muzeum a zbylých jedenáct skončilo v tehdejším muzeu Společnosti skotských starožitníků, odkud se dostaly do Národního muzea Skotska. Již jen kvůli nim by šachista měl zvážit výlet do Londýna a Edinburghu a romantičtěji založené nátury i na ostrov Lewis.
Atmosféra tohoto nehostinného místa je nádherně vylíčena v románu Petera Maye Šachové figurky, který před několika lety vyšel i v českém překladu. Jak je zřejmé už z titulu, šachové figury z ostrova Lewis sehrají v románu důležitou roli:
„Střed pozornosti tvořil kostel. Právě tady byly figurky za přísných bezpečnostních opatření vystavené ve skleněných vitrínách. Dva šachoví mistři se zrovna utkávali v souboji mozků s dvaatřiceti originály. Kolem kostela se tísnily zástupy lidí, dovnitř a ven proudilo nepřetržité procesí, které se jako had vinulo od pláže dole.
Středobodem celé té podívané byla obří šachovnice s políčky šedesát krát šedesát centimetrů. Na ní byly rozestaveny Piskořovy figurky. Hrdí vikinští válečníci manévrovali po svém černobílém bitevním poli v souladu s partií v kostele. Každý tah byl pomocí vysílačky sdělován dobrovolníkům, kteří figurkami posunovali.
Piskoř by byl pyšný, kdyby svou řezbářskou práci viděl takhle ožít, napadlo Fina. Rozepře kolem jejich objednání se musely nějak vyjasnit. Ale jestli Piskoř nedostal zaplaceno, teď už mu nikdo zaplatit nemůže.“
http://www.sachypozlovice.cz/2018/09/figury-z-ostrova-piratu/
