Osmiletý Jiří Bouška se postupně stal v šachu krajským přeborníkem, mistrem republiky i Evropy. Jet na světový šampionát byl podle něj i jeho maminky logický krok. „Jednou bych chtěl být velmistrem, co nejdřív,“ plánuje.
Jiří Bouška pochází z vesničky Kameničky na Chrudimsku. Obec s necelými 800 obyvateli je známá hlavně tím, že zde čtyři roky začátkem 20. století žil nejvýraznější český impresionistický malíř Antonín Slavíček. Toto kouzelné místo proslavil především obrazem U nás v Kameničkách, který byl také vystaven v Paříži. Se Slavíčkovou rodinou se přátelil syn Tomáše Garrigua Masaryka Herbert Masaryk a i on tu býval častým hostem. Malebná obec lákala také další umělce, včetně spisovatele Karla Václava Raise, jenž sem situoval román Západ. A teď tu patrně mají o dalšího slavného rodáka navíc.
V roce 2018 i 2019 se stal ve své kategorii mistrem České republiky v rapid šachu, tedy šachových partiích, které trvají jen kolem třiceti minut – více než „bleskové“, ale podstatně méně než „vážné“. Jenže porážel i mnohem starší soupeře. Například v sedmi letech v Praze vyhrál bleskový turnaj ČEZ Chess Trophy v kategorii do 16 let. V červnu 2019 se v osmi letech stal přeborníkem Pardubického kraje, ač šlo o kategorii do 12 let.
Úspěchy Jiřího Boušky
- 1. místo – Mistrovství světa v rapid šachu, kat. do 8 let – Minsk, srpen 2019
- 1. místo – Mistrovství Evropy Smart Kids – rapid, Ružomberok, červen 2019
- 1. místo – Mistrovství ČR – rapid, kat. do 8 let, Frýdek-Místek, březen 2019
- 1. místo – Mistrovství Čech – rapid, Most, listopad 2018
- 1. místo – ČEZ Chess Trophy – bleskový turnaj, kat. do 16 let, Praha, červen 2018
- 1. místo – Přeborník Pardubického kraje, kat. do 12 let, červen 2019
- laureát ceny Zlatý oříšek 2019 pro nejúspěšnější české děti
Ještě tentýž měsíc stihl v rapidu ovládnout i svou kategorii na mistrovství Evropy. A tak zatoužil po světovém šampionátu. Jenže zatímco „Evropa“ se konala ve slovenském Ružomberku, „svět“ se konal v běloruském Minsku. Jirka ale neváhal, rodiče také ne.
„Vyhrával jak republiku, tak Evropu, a tak sám chtěl zkusit světový šampionát,“ líčí Jirkova maminka Erika. Na začátku měl 170 soupeřů a dál postupoval takzvaným pavoukem. Porážel hlavně Rusy, kterých tam bylo hodně, a také vyhrál třeba nad Australanem. „No a měl nadšení a my to nadšení sdíleli s ním. Takže zase tak komplikovaná cesta k titulu mistra světa to nebyla,“ krčí rameny.
Když o Vánocích 2019 hrál tento malý talentovaný šachista mezinárodní turnaj v Litomyšli, porážel i dospělé. „Je to dobrý taktik, dokáže vymýšlet zajímavé kombinace,“ myslí si maminka.
Ostatně šachové příručky louskal ještě v době, kdy neuměl číst, protože byly plné obrázků. Ale velmi klíčových obrázků, tzv. diagramů. Ukazovaly totiž vše podstatné – jak správně partii zahájit, jak zbytečně nepřicházet o figurky, jak si chránit vlastního krále a útočit na toho soupeřova a jak mu dát mat.
„Ze začátku se mi líbily hlavně ty figurky. Proto mě to bavilo prohlížet pořád dokola. No a pak mě zaujaly ty diagramy, hlavně zahájení, to je totiž nejdůležitější,“ vypráví Jirka.
Když se zeptáte, proč si vybral právě kategorii rapid, odpovídá: „Vážné partie mě nebaví. Někdy si je taky zahraju, ale je to většinou nuda.“
Malá šachistka s kouzelným hlasem poráží děti v šachu i zpěvu. Jezdí po světě a reprezentuje Česko
Hodnocení jeho výkonnosti, tedy rating či koeficient, rychle stoupá. Když porazí silnějšího, než je on sám, získává další body. A ty stále přibývají. Šachový svaz České republiky mu zařídil tréninky s velmistrem, aby se ještě více vypracoval. „Probíhají po telefonu, protože on je z Ostravy, my od Chrudimi, tak je to trochu z ruky,“ říká Erika Boušková.
Jelikož podle ní jde Jirkovi škola sama, kromě šachu stíhal i fotbal, tenis a kytaru. Nyní své kroužky malinko pozměnil a hraje volejbal a na klavír. Baví ho také matematika, logika a biologie. Nyní se stal laureátem ceny Zlatý oříšek pro nejúspěšnější české děti roku 2019.
Svou budoucnost by ale rád viděl ve světě šachových figurek. Na pochybnost, zda se tím dá uživit, odpovídá velmi zapáleně: „To teda dá. Ale musím být velmistr. A to chci. Jeden kluk byl velmistrem už v patnácti,“ říká, ale pak skromně dodává: „Ale to už asi nestihnu.“