Po maratonu 48 partií mezi hráči tehdejšího Sovětského svazu byl zápas ukončen kvůli vyčerpání soupeřů. Především pak Karpova, který se však za to vztekal.

Aspoň před kamerami. Kdo ví, zda ve skutečnosti necítil úlevu. Vždyť subtilní Karpov shodil v průběhu utkání 18 kilo! Vedl v zápase 5:3 a jen jedno vítězství ho dělilo od obhajoby titulu. Bylo však zjevné, že už nemůže.

Možná od té doby říká rodák z uralského Zlatoustu, že šachy jsou mimo jiné i namáhavou fyzickou dřinou. Hlavně se však od té doby traduje ohromná rivalita s Kasparovem.

Ale nenávist je možná přesnější slovo. Pokud chcete slyšet snůšku zlých slov a zášti, ptejte se Karpova na Kasparova. Nebo naopak.

I ten, kdo neumí táhnout ani pěšcem, se musí bavit při sledování věčných půtek těch dvou. Ostatně, šachy jejich antipatie pouze odstartovaly. Nyní se už spory dostaly dávno do osobní roviny.

S gustem například nedávno mluvil Karpov o Kasparovově myšlence stát se ruským prezidentem: „Jeho kandidatura by byla směšná. Putin není tak špatný prezident a on by proti němu neměl žádnou šanci.“

Kasparov naopak poslední volby označil za frašku a předem vyzval lidi v Rusku k jejich bojkotu. Sám se označuje za demokrata a o Karpovovi říká s despektem: „Ten komunista…“

Pravdou je, že se Karpov svým komunistickým přesvědčením netají.

Byl prominentem někdejšího režimu, vzájemně se ctili s kremelským vládcem Brežněvem a Karpov měl i díky tomu poměrně velkou moc, rozhodně to nebyl řadový občan.

Jak by také mohl. Vždyť to byl on, kdo Sovětům vrátil v roce 1975 šachový trůn, který jim tři roky předtím potupně uzmul americký „imperialista“ Bobby Fischer.

Pravda, Karpovovi spadl titul do klína, protože Fischer nesmyslně stupňoval své požadavky, a když mu v nich nebylo vyhověno, odmítl hrát.

Avšak síla mladého Rusa byla v době očekávaného zápasu tak velká, že si na Fischera právem věřil.

V dalších letech ostatně Karpov dokázal, že je plnohodnotným šampionem: do roku 1978 hrál na 14 velkých turnajích a 12 jich vyhrál. Za tu dobu sehrál 167 partií a podlehl jen v 6 z nich.

Jeho vítězný styl nikdy nebral dech erupcemi útočných ohňostrojů. Karpovovou doménou byla až strojově přesná poziční hra, v níž mikroskopickými kroky postupně získával výhodu. Jako by soupeře sevřel do svěráku a pomaloučku, takřka neznatelně ho utahoval až k zadušení.

Pro fajnšmekry měl tento styl boje nepopiratelné kouzlo.

V prvním zápase s Kasparovem, který zůstal nedohrán, Karpov titul uhájil. Ale ještě v tom samém roce 1985 o něj definitivně přišel.

Od té doby už uplynulo 20 let.