Nová tradice špičkového šachu v ČR? IM Milan Babula

 

 

 

Rovněž turnaje A či B byly uzavřené pro 10 startujících, C pak byl Open velmistrovské úrovně. Pro mnohé bylo lákadlem slíbený postup do vyššího turnaje v příštím ročníku, tedy pro vítěze Béčka do TA, obdobně pak pro vítěze TC do turnaje B. V důstojných prostorách velkého sálu ve 2. poschodí hotelu se hrály všechny uzavřené turnaje a prvních 26 partií Openu C. Ostatní partie Openu se trochu tísnily ve dvou místnostech v 1. poschodí, je však celá řada turnajů, kde jsou hráči stlačeni daleko více. Oba zúčastnění vozíčkáři měli trvale vyhrazená místa s dobrým příjezdem. Neboť rovněž patřím do kategorie TP, trochu mne překvapila informace ředitele turnaje, že větší účast hráčů na vozíku by zřejmě narazila na ubytovací problémy, neboť mezi více jak 400 pokoji hotelu se 4 hvězdičkami jsou snad jen 4 plně uzpůsobené vozíčkářům! Jinak pro další rozvoj turnajů festivalu jsou v hotelu podmínky dostačující, neboť je v něm kolem 30 zasedacích sálů, sálků i menších jednacích místností s celkovou kapacitou přes 2000 míst.

V přízemí poblíž recepce byla místnost pro komentované rozbory probíhajících, příp. skončených partií z 2. poschodí, které prováděli renomovaní velmistři, např. Vlastimil Hort, Vlastimil Jansa, Ján Plachetka, Igor Štohl a další, za spolupráce a případného tlumočení u cizinců Pavla Šimáčka.

Kromě hotelu Don Giovanni část hráčů bydlela v 1,5 km vzdáleném hotelu Iris stejné kategorie. Plně atmosféru festivalu šlo ale vychutnat pouze při stálém pobytu v hotelu Don Giovanni, kde špičkové hráče bylo možno třeba potkávat při snídani a dalších příležitostech. Navíc byly hrací doby a dokonce i dny částečně dělené, což myslím bylo ku prospěchu. Turnaje A, B začínaly hru již v 15,00, ostatní turnaje až v 16,00 hod, takže bylo možné sledovat světové špičky v úvodech partií bez nutnosti odbíhání od partie vlastní. Dva nejdůležitější turnaje – Masters a Challengers – začaly již 6.3., měly tak při zahájení ostatních turnajů již odehrána 3 kola. Ostatní turnaje startovaly v So 9.3. s dvojkolem následujícího dne. I když se vesměs hrálo 9. kol, ukončení turnajů bylo diferencované. Nejprve, již 14.3., skončil Challengers. Masters jej, díky volnému dnu po 5.kole, následoval o den později. V So 16.9. pak skončily ostatní turnaje. Toto řešení se mi osobně líbí, zamezuje se zdlouhavému zakončování hodně turnajů najednou, které mnohé účastníky až tak nezajímají. Podmínky pro šachové turnaje jsou v hotelu Don Giovanni určitě příznivé, včetně WIFI připojení. Jistě, někteří by chtěli na pokojích to či ono, ale běžný šachista, jako tvor nenáročný zahleděný do tajů šachové hry, je spokojený. I když?! Osobně jsem přijel do hotelu brzy, znaje praktiky v jiných turnajích, kde zpravidla již mezi 11-12 hodinou byl člověk na pokoji a mohl si třeba zdřímnout před kolem. Zde musí hosta ubytovat určitě v 15,00, ale pochopitelně se budou snažit, aby to bylo dřív. Takto postupně všichni čekající z haly u recepce mizeli na svých pokojích, já z čekajících až jako poslední po 14,30. Objasnili mi, že až na třetí pokus se povedlo můj pokoj převzít ubytovací složkou od složky zajišťující úklid a údržbu. Ten den se mi podařilo stihnout pouze zahájení, kolo a spánek, neboť nedospání při vstávání kolem 2,30 bylo znát. V dalších dnech zkušené oko stavebního technika postupně objevovalo možné příčiny prodlev s přebíráním pokoje č. 702. Nepříjemné bylo, že jednotný systém teplovzdušného vytápění a klimatizace nešlo zcela uvést do klidu. I při vypnutí ventilátoru a dalších systémů, z výustky samotížně neustále proudil mírný vánek, což je příjemné na louce, méně již sedíce u stolu. Při silných nárazových větrech panujících v prvních třech dnech i milimetrové nedoléhání křídla plastového okna ve vyšších patrech budovy o 13. NP způsobovalo vánek z opačné strany, který i docela vlnil záclonou. Zde pomáhalo pouze zatažení hustých okenních závěsů, v noci pak i kvalitní přikrývka přetažená přes hlavu. Toto pomáhalo i při problikávání jediného stropního svítidla, umístěného v předsíni, zřejmě od probíjející fáze. A docela trvalo objevení příčiny zhaslého počítače s úplně vybitými bateriemi. Přece byl celou dobu zapnutý přes adaptér v zásuvce! Všech 5 zásuvek umístěných v obkladech stěny za postelemi bylo totiž o něco hlubších a pouze třeba o mm kratší kolíky zástrčky adaptéru počítače, nebo i mobilu, prostě na sepnutí okruhu v zásuvce nedosáhly. Naštěstí v dalších 6 zásuvkách v pokoji to již fungovalo bez potíží. A že se 2x za týdenní pobyt nešlo pomocí zasunovacích čipových karet dostat na pokoj a bylo nutno zajet do recepce pro nově nabité karty, nebylo prý nic mimořádného.

Jistě by se takto našlo více maličkostí, ale pojďme již raději k šachovému dění. Spíše tedy v obecné rovině, neboť se neodvažuji posuzovat kvalitu jednotlivých partií a jejich hloubku, stejně jako jejich autorů hlavně u TOP hráčů světové špičky. To bude jistě v nějaké míře postupně předmětem práce fundovanějších analytiků a komentátorů.

Masters turnaj, resp. i jeho obsazení, bylo pro pořadatele z 1. Novoborského ŠK velmi prestižní záležitostí. Záměr, uspořádat nejsilnější turnaj v ČR za více desetiletí, se podařil. Nemyslím si, že by se někdy dříve v ČR uskutečnila šachová akce s průměrem osobních koeficientů hráčů 2715 bodů. I když s rozšiřující se základnou pyramidy světových hráčů postupně roste i její vrchol, turnajů obdobné síly proběhne každoročně na světě pouze několik. Pořadatelé měli značně usnadněnou úlohu díky supersilnému kádru extraligového 1. Novoborský ŠK, kde se každý rok soupiska hemží hráči světové TOP 30, příp. TOP 50. Ze stávajícího kádru v turnaji Masters startovalo hned šest hráčů, takže s trochou nadsázky lze turnaj nazvat „otevřeným přeborem klubu průměru nad 2700“! Takový přebor si tak zahrát, že? Rozdíl mezi prvním a osmým nasazeným byl méně než malý, přesně 28 bodů, mezi prvním a posledním pouze 84 bodů. Při takové vyrovnanosti startujících mohl turnaj vyhrát opravdu každý. Kromě šestice v A turnaji, hráli další tři novoborští v turnaji B a Tadeáš Kriebel v C, takže si v domácím prostředí naprostá většina extraligového kádru „ladila formu“ na finiš Extraligy.

Vyhrát partii na úrovni těchto hráčů je ovšem úkol nadmíru nesnadný. Díky značnému risku vyšel skvěle start Janu-Krzysztofu Dudovi (POL), který měl 3(4) bez remízy. A protože střední část turnaje proběhla klidně, v 5. i 6. kole skončily všechny duely smírně, zdálo se, že má Duda šance na celkové vítězství. S tím však nebyl srozuměný Rus Nikita Vitiugov, mající +1. V klíčovém utkání 7. k. využil bílé kameny a Dudu porazil. Převzal tak od něj palmu prvenství a po plně remízovém osmém kole byl jednou nohou vítězem turnaje. V závěrečném kole jej reálně mohli ohrozit pouze oba Poláci, kteří měli o půl bodu méně, hráli ovšem spolu. Proto Vitiugov bílými zremizoval s Richardem Rapportem (HUN) a turnaj Masters vyhrál s 5,5 b. Poláci doufali, že společně zaujmou zbývající příčky stupně vítězů, což se ale nestalo, neboť při shodném počtu 5 bodů je těsně za sebe odsunul Vidit Santosh Gujrathi (IND).

České příznivce určitě nejvíce zajímalo vystoupení dvou českých zástupců, Viktora Lázničky a Davida Navary. Láznička tentokrát „nepřekročil svůj stín“, byl jedním ze dvou hráčů s Ratingem pod 2700 a skončil s odstupem bodu poslední, když jediný nepoznal radost z výhry. Druhý z těchto hráčů Boris Gelfand (ISR) se naopak vítězstvím v posledním kole dotáhl na 5 bodů a na závěr první poloviny tabulky. Již od jeho dorosteneckých let jsem fandou tehdy „Davídka“ Navary, proto jsem jeho vystoupení, dokonce zde jako turnajové jedničky, sledoval i v Praze. I když pouze mimo rámec své hry v Openu, kde jsem většinou trávil při partiích kolem 4 hodin. Navara pragmaticky vsadil na bílé figury, které mu příznivý los přiřadil 5x. Obdobně vrcholnému korespondenčnímu šachu i v současné hře TOP špiček podstatně více rozhodnutých partií bývá bílými kameny. To jasně dokumentoval i pražský Masters, poměrem výher 11:3 pro bílé. Davidovy záměry však dostaly trhliny nedotažením výhod v partiích bílými v 1., resp. 5. kole s Gelfandem a Polákem Radoslawem Wojtaszkem a zejména prohrou s Dudou ve 4. kole. Tam v časové tísni neudržel nepohodlnou pozici s horším S proti aktivnějšímu J při těžkých figurách a dostal se na -1. Zpět na 50% jej vrátila výhra v českém derby 7. kola. Snaze dostat se do plusu a tím k dělbě druhého místa v závěrečné partii s Viditem vystavila STOP hrubá chyba v celkem rovné pozici. To jej srazilo až na dělené 8.-9. místo, vítěze naopak katapultovalo na stříbrný stupeň před oba Poláky. Neoznačím Navarovo umístění za nějaký velký neúspěch, prostě tak tomu ve vyrovnaných turnajích špiček bývá. Bojovnost a nasazení bylo, ale odpovídající umístění ne, což jistě více mrzí v domácím prostředí.

I B turnaj byl vesměs velmistrovskou záležitostí s velmi vysokým (zejména pro B turnaj) průměrem 2592 Elo bodů. Rozpětí mezi prvním a desátým podle nasazení sice bylo trochu větší než v T Masters, 135 bodů, což ale nijak výrazně nesnižovalo šance na celkové vítězství v turnaji žádnému hráči. Snad se čtyři čeští účastníci nebudou cítit dotčeni, ale pro šachové fanoušky byly největšími „taháky“ úřadující mistryně světa žen Ju Wenjun (Čína) a teprve 13-ti letý indický talent Praggnanandhaa R., teoreticky Elově nejslabší v turnaji. Turnaj byl velmi bojovný, většina partií měla rozhodnutý konec, což je pro diváky zpravidla atraktivnější. Z celkem 25 rozhodnutých partií byla převaha bílých nepatrná 14:11. Plně remízové kolo bylo pouze jediné, čtvrté.

Skvělý start měla Ju 3(4), i velký český talent 17-ti letý Nguyen Thai Dai Van 2,5(4). Oba pak výrazně zvolnili. Zatímco Ju po pádu na 50% v 7. kole si vzápětí spravila chuť na Jirkovi Štočkovi a zachránila pro sebe bronzový stupínek s 5 body, Nguyen dvě porážky již kompenzovat nedokázal a skončil s -1 na sedmém místě, jako nejhorší z našich účastníků. Vítěz turnaje Anton Guijarro David (ESP) začal nenápadně 2(4), jeho následnému trháku 3,5(4) nikdo odolat nedokázal a s celkovým ziskem 6 bodů si zajistil samostatné první místo i vstupenku do Masters v příštím ročníku! Na rovněž samostatném 2. místě s 5,5 body skončil Jan Krejčí, který vše obstaral bílými figurami, zatímco černými vše remizoval. V úvodním kole sice bílými prohrál s Peterem Michalíkem, pak však bílými 3x vyhrál. V závěrečném kole pak eliminoval snahu Ju ve vzájemném střetu jej v tabulce přeskočit.

I
ndická naděje Praggnanandhaa podlehl na úvod s Mateuszem Bartelem (POL), pak 3x půlil. Po následujících výhrách s Ju a turnajovou jedničkou Alexejem Širovem (ESP) měl možná „velké oči“. Následující dvě porážky jej vrátili zpět na zem a na konečnou 8. příčku. I tak jeho 4 vybojované body jsou pro něj velmi solidním ziskem.

Michalík se skoro celý turnaj pohyboval v plusu a s 5 b skončil na „bramborovém“ stupínku, se kterým ale zřejmě není nespokojený! O jeho umístění při dělení s Ju Wenjun rozhodla jejich vzájemná partie. Štoček zahájil prohrou, ve třetím kole v souboji obou čtyřicetiletých „kmetů“ turnaje porazil Širova a již se na 50% udržel a obsadil 5. místo. To je asi poslední spokojený účastník. Širov sice skončil těsně za Štočkem, ale jemu startovací Elo určilo vyšší ambice. Měl sice 6 rozhodnutých partií, ale rovnoměrně rozdělených na výhry i porážky.

Oba poslední v tabulce David Paravyan (RUS) i Mateusz Bartel (POL) začali shodně turnaj vítězstvím, brzy se však propadali tabulkou a jejich střetnutí v závěrečném kole již bylo soubojem posledních v tabulce. Paravyan Bartela porazil a zanechal jej jasně posledního s odstupem 1,5 bodu. Vzhledem ke svému nasazení (3. a 4.) ale určitě není spokojený ani jeden z nich.

Turnaje E, F, G:

Uzavřené turnaje 10 účastníků přibližně stejné síly jsou určeny pro typy hráčů, kteří moc netouží být otloukánkem v Openu, nebo tam hrát systémem „kyvadlo“ (jednou s podstatně silnějším, vzápětí s dost slabším). V rovnějších podmínkách se utkávali hráči jednak mladí s ambicemi velkého růstu, ale i zralejšího věku s ambicemi si hlavně zahrát na úrovni svého výkonnostního stropu. Původně uvažovaný turnaj D hráčů rozpětí Ela 2000-2200 již nenašel dost zájemců, většinou si již na Open troufli.

Turnaj E, pro hráče do Ela 2000, dopadl celkem podle papírových předpokladů. Jenom vítěz Amellal Sofiane Aris z Alžírska až příliš dominoval s 8,5 b, když vyhrál prvních 8 partií. Další dvě místa dělili Světlý Jiří a Skopec Luboš s 5,5 b a o půl bodu předstihli jednu z holandských talentovaných dívek – dvojčat, 11-ti letou Van Foreest Naume (5 b). Její sestra Van Foreest Machteld hrála v C Openu, kdy vybojovala slušné 4 body, když jí v závěru trochu došly síly.

Turnaj F, pro Ela do 1750, byl až na jedinou výjimku českou záležitostí, hráčů převážně staršího věku. Nakonec ale všechny zkušenější předstihl jediný mladý, Souček Petr (ročník 2006) se ziskem 7 bodů. Následovali Růžička Václav 6,5 b, Křupanský Jaromír a Trefílek Jiří po 5 b.

Turnaj G, určený pro hráče do Ela do 1500, obsadili zejména velmi mladí účastníci. Zvítězil však 35-ti letý Paseka Petr, který se ziskem bodů 8,5 i Elem 1601 dost odlišoval. Za ním již skončili mladí Holub Adam s 6 b a 8-mi letá Haasová Timea (SVK) s 5,5 b, která však v závěrečném kole přežila podezřelou pozici s druhou zúčastněnou ženou Horáčkovou.

Open turnaj C:

Do tohoto turnaje nastoupilo celkem 172 hráčů, včetně 19 žen, z 29 zemí, což je na úvodní ročník skvělé. A to ještě z původně přihlášených 188 hráčů někteří nedorazili. Českých hráčů nastoupilo 88, tvořili tak těsně přes polovinu startujících, ale zpravidla podle nasazení až za první padesátkou. Ještě výmluvnější než počet je kvalita startujících. Celkem 79 hráčů s mezinárodními tituly, v tom 12 GM, 1WGM, 26 IM. 3 hráči s Elem přes 2600, 12 přes 2500, či 26 přes 2400. Hráč v matematickém středu startovního pole s Elem 2146 (což je určitě daleko objektivněji vypovídající než průměrné Elo turnaje 2088, ovlivněné hráči bez Ela a blízko min. úrovně 1000) rovněž není u běžných velmi početných Openech na takové výši obvyklý. Mezi hráči nad 2400 bylo třeba hledat hlavní kandidáty na docela vysoké první ceny i na vstupenku do příštího Challengeru. Dalším lákadlem pro mnohé byla možnost, při kvalitním turnajovém startu, splnění normy IM, nebo dokonce GM. Při hojné účasti titulovaných hráčů z mnoha států zde totiž omezení v tomto směru moc nehrozila.

Že byl open koncipován spíše pro mladé a talenty, svědčí účast hned 43 hráčů žákovského a juniorského věku (do 21 let) a dalších 28 hráčů pouze něco starších do 30 let. To starších hráčů seniorského věku bylo podstatně méně, což bohužel má oporu i v propozicích turnaje, resp. tam není o motivaci této skupiny hráčů ani zmínka. Celkem se na startu prezentovalo pouze 27 hráčů +60, až na výjimky pouze z ČR. Seniorů +65 pak hrálo jenom 17, mezi nimi pouze 2 zahraniční. Mimopražské této kategorie jistě značně odrazovaly finanční náklady účasti, na startu se tak objevili hlavně šachoví „srdcaři“. Anebo hráči, kteří se principiálně zúčastňují úvodních ročníků začínajících turnajů. Buď ze zvědavosti, nebo z určité snahy podpořit každou novou šachovou akci, což je i můj případ.

Turnaj se rozeběhl docela tryskem, za nějakých 28 hodin se stihla 3. kola. Pak již pokračoval standardně jedno kolo denně v 16,00, sobotní závěrečné pak od 9 hodin. V tomto turnaji, stejně jako v žádném dalším turnaji tohoto festivalu, „nedošlo sluchu“ doporučení FIDE o nulové časové toleranci při zahajování partií. Pak by třeba klika zústavší v ruce, což se mi u dveří v předsálí hracího sálu 2x stalo, mohla znamenat kontumační prohru, což jistě není cílem takovýchto akcí.

První nasazená pětka turnaje neodstartovala nijak brilantně. Po povinných úvodních výhrách od třetího, či již od druhého kola ztrácela půlky, nebo dokonce celé body. Zato turnajová šestka, již 46-ti letý Stefanson Hannes (ISL) celkem bezpečně vyhrál 5x a jeko jediný 100% vedl. Pak již trochu zvolnil, ale po další výhře v 7. kole většina z nás o jeho vítězství v turnaji, i vhledem k jeho nejvyššímu turnajovému B-H, nepochybovala. V závěrečných kolech zkušeně remízami udržel za sebou soupeře, mající o půl bodu méně, což znamenalo samostatné a plně zasloužené prvenství se 7,5 body a zároveň i vstupenku do příštího Masters. Pokud mu vydrží současná forma, nemusí být v turnaji Masters jenom do počtu. Moc tohoto hráče výsledkově neznám, ale troufnu si tvrdit, že vítězství v pražském turnaji bude patřit mezi jeho největší.

Z nejvýše nasazených se rychle vzpamatoval Zubov Alexander (UKR), který nakonec díky až třetímu pomocnému kriteriu obsadil stříbrný stupínek. Se sedmi body mu v čele sekundovali další Ukrajinci Gasonov Eldar a Bakhmatský Vladislav, který je jediným hráčem bez titulu v TOP 20. A další Ukrajinec Bernadskiy Vitalij jim nestihl sekundovat pouze kvůli porážce v předposledním kole právě s krajanem Bakhmatským a skončil desátý. Bakhmatský se stal osudný i pro turnajovou jedničku Van Den Doela Erika (NED), kterého porazil o kolo dříve. Holanďan musel vynaložit velké úsilí, aby výhrami v posledních dvou kolech zachránil co šlo a skončil osmý. Hned za ním se umístila turnajová dvojka Sedlak Nikola (SRB), kterému naopak k plné spokojenosti chyběla ze závěrečných dvou půlek (Černoušek Lukáš a Kashlinskaya Alina) jedna výhra. Na pátém a šestém místě rovněž se 7 body skončili určitě spokojení IM – Stany G.A. (USA) a domácí Kriebel Tadeáš, kteří jako ostatní sedmibodoví splnili normu GM. Nejlepší z osmi hráčů s 6,5 byl náš Černoušek, který odehrál velmi kvalitní turnaj, ale nevím, zda mu to stačilo na GM normu. (Kvůli vzdálenosti od Prahy a druholigovému nedělnimu zápasu jsem totiž musel odjíždět právě v době zakončení turnaje.)

V turnaji bylo vypsáno celkem 12 cen, dělených systémem Hort, ale opravdu pouze pro prvních 12! Minimální rozdíly v pomocných kritériích tak při shodných 6,5 bodech odsunuly z dělení 13. Rusku Kashlinskaya (byla nejúspěšnější ženou v turnaji) a 14. Demuth Adrien (FRA). Celou dobu turnaje se na nejčelnějších postech pohybovali Poláci Nguyen Piotr a Stachowiak Kamil, ale úplně shodný finiš (0,5 ze 2) je odsunul se 6 b na 15., resp 16. příčku. Hned za nimi skončil třetí z českých zástupců Rašík Vítězslav, který jedinou prohru utrpěl až v posledním kole. Docela velký výsledkový kolaps předvedla turnajová 7. Sivuk Vitaly (UKR), který po startu 4,5 (5) z jinak velmi úspěšné ukrajinské družiny vypadl díky pouhému jedinému bodu ze čtyř závěrečných kol a se 5,5 b skončil až 30.

Druhá mezi 19 v turnaji hrajícími ženami byla Šalimova Nurgyul (BUL) – 23. se 6 b, ročník 2003. S výrazným odstupem s 5 b na 57. místě pak byla Zubova Maria (UKR), jako třetí žena v pořadí, jenom o jedinou příčku před nejlepší českou zástupkyní Petrovou Kristýnou. Vedle ní jsem vícekrát hrál a herně se mi líbila.

V turnaji hrálo i více opravdu dětí – 3x byl zastoupen ročník narození 2010, 6 dalších bylo věku do 11 let. Nejvýrazněji z nich na sebe upozornil Nurgaliyov Senat (KAZ), který ve svých 8 letech skončil se 4 b na 115. místě a získal 95 bodů do svého Ela. Kupodivu však nebyl největším „skokanem“ turnaje v Elo hodnocení. Ještě o 2 body (tedy 97) získal Husa Daniel (CZE), kterému k tomu stačilo 3,5 b a 131. umístění. Ještě dva hráči zaznamenali výrazné vylepšení svých osobních koeficientů:

Ludvík Tomáš (CZE) na 47. příčce s 5,5 b vzrostl o 64 bodů,

Dong Bao Hghia (VIE) byl 28. rovněž s 5,5 b (nejlepší ve skupině s 5,5 b) vyrostl o 60. Pohyby ostatních již byly do 40 bodů.

Když jsme u skokanů Ela, nutno uvést i negativní pohyby. Zde jsem na mnou zpracovanou tabulku koukal docela smutně – mezi patnáctkou hráčů s největšími ztrátami Elo bodů v turnaji C totiž figurovalo hned 13 (!!) Čechů. To jenom potvrzuje fakt, že na turnaj ze zahraničí přicestovali opravdu kvalitní hráči, jejíž Ela ovšem často mají výrazný růstový potenciál. A domácí jim pak sloužili jako prostředníci k tomuto zlepšování. I pohled na závěrečnou tabulku dost napovídá, když ve druhé polovině tabulky Češi viditelně převažují! (Celkem jich tam lze napočítat 61).

Nejvíce svých bodů „odevzdali“:

Hák David (CZE) 139. umístění, 3,5 b, -59 bodů

Holemář David (CZE) 93. umístění, 4,5 b, -50 bodů

Plešek Jiří (CZE) 134. umístění, 3,5 b, -49 bodů

Šplíchal Stanislav (CZE) 137. Umístění, 3,5 b, -49 bodů

Pochopitelně mi to nedalo, podívat se i na kategorie, nyní již mi blízké, tj. „mladších a starších seniorů“. Nejúspěšnějším hráčem kategorie +60 se stal Rus Chudinovskikh Alexander s 5 body na 60. místě, ročník 1957. Druhý Lacrosse Marc (FRA) rovněž 5 b na 70. příčce, ročník 1958. Třetí jsem skončil já, tedy Babula Milan (CZE) opět 5 b na 72. příčce, ročník 1950, což znamená i prvenství v kategorii +65.

Zlínský kraj, pro jehož web sachyvlcnov.cz, je článek primárně určen, byl na turnaji zastoupen spíše symbolicky, čtyřmi hráči:

IM Milan Babula, TJ Vlčnov (pořadateli neustále uváděn jako TŽ Třinec) 70. nas., Elo 2225

Alexandr Skalský, Staré Město 101., 2103

Miroslav Beneš, Slávia Kroměříž 104., 2074

Antonín Vavruška, Staré Město 111., 2054

Provozovatel webu ještě před zahájením turnaje vyzval k fandění i jeho (a mnoha z nás) příteli FM Davidu Holemáři, Lokomotiva Brno 47., 2309

Žádný z těchto účastníků nezaznamenal nějaký pronikavý úspěch. Zpravidla hráli na „principu kyvadla“, kdy výhra se slabším střídá prohru se silnějším a naopak. V konci turnaje se tomu úspěšně vzepřel Míra Beneš a vybojoval tak nejlepší umístění ze Zlínského kraje, skončil 65. S 5 b a připsal si skoro 24 bodů. Naopak David Holemář byl mezi neúspěšnými až na 93. příčce se 4,5 b a patřil mezi největší „odevzdávače“. Ostatní skončili zhruba podle papírových prognóz. Babula 72. s 5 b, Skalský 96. a 4,5 b, Vavruška 100., rovněž se 4,5 b.

Myslím, že se celkově 1.ročník Pražského festivalu vydařil. Ředitel turnaje Petr Laušman, ani mezinárodní rozhodčí IA Pavel Votruba se svými štáby nemuseli asi řešit žádné nezvyklé problémy nad běžný rámec. To určitě ocenil zejména Pavel Votruba jako zastánce klidu za šachovnicemi i kolem nich. Snad jen se mne v průběhu turnaje i po něm více šachistů i třeba rodinných příslušníků ptalo, proč kromě všech partií v A i B turnajích bylo online přenášeno pouze 6 partií Openu C, i vzhledem k té velmi kvalitní konkurenci. To jistě lze podstatně změnit v příštím ročníku Festivalu Prague International Chess, který, věříme, bude již v roce 2020!I

IM Milan Babula /pro www.sachyvlcnov.cz/ a pro www.sachycvek.cz