„Myslím, že na hlavu je teď Norsko nejvíc do šachů zblázněnou zemí na světě,“ říká padesátiletý Lars Petter Fosdahl, spolumajitel šachového baru Good Knight v Oslu. Nejen k němu si lidé chodí zahrát téměř národní hru. 

Dámami a pěšci lidé tahají v kavárnách i v hospodách u piva, kde se nicméně šachy staly oblíbenou podstatou soutěží, při kterých je cílem co nejvíc se opít. Děti hrají šachy s kamarády, učí se je už ve školce. Mánie, kterou před pár lety odstartoval norský šampion Magnus Carlsen, je vidět všude, píše americký deník The New York Times. Hrát šachy je v Norsku zkrátka cool.

Lidé je trénují na mobilu cestou do práce nebo těsně před usnutím, do online hry se pravidelně pouští až půl milionu z nich. Do sluchátek si pouští podcasty o šachách a prodejny deskových her jen těžce drží krok s poptávkou po této, pro mnohé přespolní nepříliš atraktivní, hře.

To potvrzuje prodejce Oystein Brekke, který ještě před začátkem norského šachového šílenství míval kolem dvanácti objednávek šachovnic denně. Během jednoho z Carlsenových zápasů v roce 2013 však nemohl uvěřit svým očím, když ho syn přivolal k firemnímu počítači – za jedinou hodinu jim přišlo dvě stě objednávek.

„V našem obchodě už to pak nikdy nebylo jako předtím,“ vypráví Brekke. Zdvojnásobil se také počet členů v norském šachovém klubu, který do té doby zažíval spíš stagnaci.

Osmadvacetiletý šachista Carlsen vyhrál titul mistra světa čtyřikrát po sobě, už v roce 2005 o něm vznikl film The Prince of Chess a v Norsku je nenápadný hráč národním hrdinou. Norové si také díky jeho aplikaci mohou zahrát přímo s ním, tedy spíše s jeho mladším já. Zájemci si ve hře Magnus’ Kingdom of Chess mohou vybrat svou úroveň na základě Carlsenových starších her.

K tomu, aby se šachy staly populární kratochvílí i u běžného obyvatelstva, by však pouze jeho sláva nestačila. Notně k tomu přispěla také norská veřejnoprávní televize NRK.

Ta proslula vysíláním „pomalých“ pořadů, jako je několikadenní plavba lodí norskou přírodou, plápolání ohně v krbu či pletení svetru. V roce 2013 se pak rozhodla živě odvysílat šampionát, ve kterém Carlsen později získal svůj první titul mistra světa. 

Každé kolo přitom trvá několik hodin a sledování zápasů může laikovi připadat stejně zábavné jako pozorovat, jak „zasychá barva“, jak přenos okomentovali v americké televizi CBS.

Televize přenos doplnila hosty ve studiu, kteří každý tah komentovali a analyzovali, na obrazovce se vypočítávala i aktuální pravděpodobnost výhry a hosté jednotlivé pohyby figurkami ukazovali i na šachovnici před sebou. Riskantní krok se NRK vyplatil a z nezáživného sportu udělala tahák. 

Na přenos se tehdy podívalo 335 tisíc lidí a v dalších letech počet diváků jen rostl. V roce 2016 už si jej zapnulo přes 760 tisíc Norů, tedy více než polovina těch, kteří právě seděli u obrazovek. Pozorovatelé trendu se však nemohou shodnout, jestli brzy neupadne do zapomnění stejně jako předchozí národní sport – curling. I ten kdysi pobláznil Norsko.