Ve SM je mnohé jinak, jen bohyně pravděpodobnosti se na mne stále zlobí. Milan Babula

(subjektivní zamyšlení častého účastníka nad turnaji ve SM, i třeba o hodnoceních B-H)

V tradičním termínu druhé poloviny srpna, tentokrát ve dnech 18.-26. 8. 2018 proběhl již 16. r. FIDE Open Staré Město, opět v klimatizovaných sálech Společensko-kulturního centra na Brněnské ulici. Tím však tradice prakticky končí, vše ostatní bylo jiné. Nový pořadatelský kolektiv v čele s ředitelem Petrem Bažantem, nový mladičký rozhodčí Tomáš Danada (SVK), místo 10 pouze 9 kol. Někteří nostalgici a milovníci všeho starého možná litují konec zřejmě posledního openu v ČR bez časového přídavku za provedený tah, většina startujících to však přijala rychle a bez námitek. To, že zůstal počet hracích dnů a tím zmizelo dvojkolo, většina účastníků zřejmě uvítala. Snaha mnohých organizátorů omezovat počet turnajových dnů, i třeba více dvojkoly, určitě partie nezkvalitní a zejména starší hráče od účasti odrazuje. To je nyní trend hlavně na Slovensku.

 

 

Velkou novinkou byly turnaje dva, ale s poměrně velkým rozpětím Ela u B turnaje, kde první z nasazených by v hlavním turnaji figurovali uprostřed startovního pole. B turnaj byl koncipován jako Národní open se zápočtem výsledků na LOK ŠSČR, což zřejmě některé hráče přivedlo do hlavního turnaje lákadlem zápočtu na FIDE, i když jejich Elo bylo nevalné a většinou tomu odpovídala i hra. Naopak u mladých talentů, dorostenců a často věkem ještě žáků, je snaha rychle růst v Elu FIDE pochopitelná. To, že se mnoho partií těchto nadějných hráčů na LOK ŠSČR nezapočítává, vede u nich k velkým disproporcím v obou Elech, k vidění byly na velmi vkusných vizitkách rozdíly až 300 bodů! Samostatnou kapitolou pak byly ceny. Jako u každého novorozence se objevují určité problémy, nevyhnuli se jim ani noví organizátoři turnaje. S organizací se rozjížděli trochu ztuha, původní propozice se časem vyvíjely až do nějaké čtvrté verze. To, že Open SM převezme od Vsetínského openu žezlo pořadatele Krajských přeborů Zlínského kraje, se ještě necelý měsíc před turnajem nebylo třeba možné na oficiálních stránkách ŠSZK vůbec dovědět.

Zde na tom pochopitelně značný podíl mají zodpovědní funkcionáři ZK – zase tolik šachových akcí v kraji neprobíhá, aby na ně nešlo aktuelně reagovat. Nakonec tedy se tak vedle cen turnajových rozdělovaly i ceny za Krajské přebory, které se pochopitelně týkaly pouze hráčů registrovaných v oddílech Zlínského kraje. Bylo v KP vypsáno po třech cenách v kategoriích mužů i žen a pro vítěze v U20(juniorech) i U18(dorostencích). Při předávání cen za KP se následně řešil češtinový rébus s částí věty „cenu pro nejlepšího hráče ŠSZK může hráč získat max. jednu…“ Domácí František Mrkus, který obdržel ceny za U20 i v mužích, ani pořadatelé asi jistě neví, zda oprávněně, či nikoliv. Jako (bohužel) již zástupce nejstarší generace se ovšem musím zeptat: „ve Zlínském kraji senioři nejsou?“, či co horšího „se s nimi už nepočítá?“

 

Naopak s ženami se počítalo až příliš, ale mohly být uděleny pouze 2 ceny. Prostě žen šachistek v kraji není? Jen o trochu lepší to bylo v hlavních ženských cenách, kde na 3 ceny bylo pouze 6 adeptek. Oproti minulým letům tedy značný pokles. Hlavních cen bylo deset. První čtyři ceny však mají na open zbytečně velkou vzájemnou diferenciaci ve více tis. Kč, ve velkém kontrastu k cenám od pátého místa s pouze stokorunovou diferenciací. V takových turnajích, kde osud i třeba prvního místa řeší partie posledního kola někde na 25. desce, se mi zdá mírnější diferenciace cen vhodnější. Při snížení relativně vysoké první i druhé ceny je pak prostor třeba udělit více nižších cen v turnaji výrazně amatérského formátu. Kopírovat pořadatele velmistrovských turnajů profesionálů, kde jsou mnohdy přemrštěné první ceny lákadlem k vysoké hráčské účasti, asi v českých podmínkách moc nejde. Snad úplnou novinkou je turnaj B, kde kromě tří hlavních cen celkového pořadí, se udělovaly ceny i pro první tři hráče 2.,3. a 4. čtvrtiny skupin hráčů, rozdělených podle startovního Ela.

 

Při venkovní teplotě +34 C, která v dalších kolech vystoupala až na +36 C, byl turnaj zahájen. Bez účinné klimatizace, která teploty v hracích sálech snižovala o dobrých 10 stupňů, by se o kvalitní hře nedalo ani uvažovat a určitě by lékařská pohotovost byla v sále častým návštěvníkem. Takto se oba turnaje obešly bez zdravotních a vlastně jakýchkoliv komplikací. Možná příjemná vnitřní teplota měla vliv na zcela bezkonfliktní průběh turnajů, bez hádek a protestů. Odvolací komise byla bez práce. Rozhodčí se tak mohl realizovat, kromě nasazování kol a zapisování výsledků, i vyhlašování m v úvodech kol příjemností, jako ochutnávky vín, či slivovice, opékání klobásků a jiných, kterými pořadatelé (opět v souladu s tradicí předchozích ročníků) zpříjemňovali účastníkům pobyt.

V hlavním FIDE Openu startovalo 66 hráčů, včetně 13 držitelů mezinárodních titulů, v tom 6 IM. Zahraniční účast byla tentokrát méně početná, pouze tři Slováci, Běloruska Ekaterina Nikanová a již tradiční účastník Němec IM Sebastian Plischki, který byl současně nasazenou jedničkou. Početně domácí hráče SM, kterých hrálo v turnaji 7, převálcovalo 9, většinou ještě dětí z BŠS F-M, které většinou skončily v první třicítce konečného pořadí. Ostatní oddíly byly zastoupeny maximálně 4 reprezentanty.

Ze Zlínského kraje bylo 28 hráčů. Opět, stejně jako v minulých letech, bylo mládeže kolem poloviny účastníků. Úvodní dvě kola se obešla bez překvapení. Po čtvrtém kole zůstali 100% pouze Slovák FM Béla Jakab a FM Jan Miesbauer, který zdolal Plischkiho. Po rychlé půlce oba vedoucí v 5. kole dohnal FM Lumír Mrázek, se Slavojem Český Těšín se připravující na Extraligovou premiéru. Mrázek v následujícím kole porazil Miesbauera a osamostatnil se v čele turnaje. To udržel i v sedmém kole po půlce s Plischki a vše nasvědčovalo, že celý turnaj vyhraje. V 8. kole rychle remízoval, zatímco pozice jeho hlavního konkurenta Plischki s IM Standou Jasným byla docela žalostná. Jasný se ale začal příliš „otáčet na diváky, zda sledují, jak soupeře drtí“, udělal pro ně elegantní obětní kombinaci, která však byla děravá a soupeři tak spadl bod do klína! V závěrečném kole oba vedoucí dokázali své soupeře udolat, mírně lepší B-H rozhodl o prvenství šťastnějšího Němce.

 

Mně by spíše seděl na nejvyšší příčce sice urostlý, ale jinak nenápadný zástupce Českého Těšína. Hráči na 3, resp. 4 místě, IM Pavel Zpěvák a Miesbauer, kteří se 6,5 b zaostali za vítězi o celý bod, se chovali podstatně opatrněji, zejména Pavel se snažil zcela omezovat partiové riziko. A o 5.-13. místa se dělili hráči s 6 b, což je při obdobném počtu hráčů v turnaji docela neobvyklé. Velice solidní výkony podali oba Slováci, Jakab i Erno Molnár. Petr Kapusta potvrdil dobrou formu posledních měsíců, až na tradičně slabší poslední kolo, kde ovšem musel černými kameny odolávat turnajové jedničce. A Jasný, kromě zmiňované partie s pozdějším vítězem turnaje, vyrobil ještě jednu hrubku, ztrácející minimálně figuru, či dámu. Ke svému výkonu: po standardních dvou kolech se mi černými s Plischki podařilo špatnou pozici vylepšovat do skoro rovné věžovky, kterou jsem ale pokazil. Vítězný pochod volného b pěšce s Nikanovou v následujícím kole zase jsem zapomněl nejprve podpořit věží a pěšce jednotkově ztratil – remíza. A v pátém kole s Vojtěchem Šrámkem ve hře obou na poslední minutě v rovné pozici neoprávněná hra „na spletení soupeře“ dopadla přesně naopak. Pak již dohnat úplné čelo nešlo. Před posledním kolem mne více zajímala teorie pravděpodobnosti, Gaussovy křivky atp. Připomněly se mi totiž minulé dva ročníky, kdy zejména vloni šly běžné pravděpodobnosti úplně vniveč. Tam moji 4 soupeři z prvních kol, kteří zpravidla tvoří základ hodnocení Buchholz, neboť v závěrečných kolech již větší rozdíly nevznikají a nejslabší (většinou z úvodního kola) se škrtá, dokázali loni prakticky nemožné. V závěrečných třech kolech ve 12 partiích uhráli pouze 5 půlek a 7 nul! Tak se můj, po 7.kole skvělý B-H, srovnal s ostatními. Mnou vždy kritizovaný a zcela nelogický střední B-H (za nejslabšího zpravidla z losu prvního kola nemůžete, ale nejlepšího si uhrajete sami!) mne při dělení 5.-10. místa odsunul na osmé místo o půl bodu za 7., resp. bod za 6. Škrtal se mi totiž s 9b loňský suverén Vojta Plát, soupeřům pak hráči se 7,5, či 7 body.

 

Letos byla situace před posledním kolem taková, že tři dvojice hráčů s 6, resp. 6,5b bojovaly o pódium. Pak byla jedna dvojice s 5,5b a pět párů pětibodových hráčů. Teoreticky mohlo mít až 13 hráčů 6 a více bodů, ale tato pravděpodobnost není velká. V posledním kole se mi podařila má nejkratší partie v turnaji, kde jsem jinak hrál bez 3 minut celkem 33 hodin (myslím, že nejvíce ze všech účastníků), určitě k radosti protagonisty boje do poslední šance Petra Koutného. A mohl tak sledovat, jak postupně všechny partie pětibodových mají rezultativní výsledek, když oba hráči s 5,5 body již dávno zremizovali. Nakonec tedy opravdu málo pravděpodobné dělení od 5. až do 13. místa nastalo! A nejen to. Současně jsem sledoval, jak mí B-H „koni“(hráči, se kterými jsem hrál) prohrávají jeden za druhým. Nakonec uhráli pouze 3 remízy, když jediná výhra Plischki se mi samozřejmě do středního B-H škrtala! Přírůstek ubohých 1,5 b těžko srovnávat s 5 body stř. B-H Kapusty, nebo 4b Mrkuse. Své umístění jsem tak znal ještě před vytištěním! Jedině mne těší, že již více šachistů i funkcionářů chápe anachronismus a nelogičnost tzv. středního B-H, což jsem se v této části článku snažil i objasnit. V aktuálním vydání Soutěžního řádu ŠSČR, platnému od 1.9.2018 se v čl.5.2.3 u Vyhodnocení pořadí v soutěžích jednotlivců píše za prvními kritérii (1. počet bodů, 2. vzájemná partie) 3.Buchholz krácený o výsledek soupeře s nejnižším bodovým ziskem . Odvážím si zde opatrně zavolat Hurá, konečně! A současně vyslovit naději, že se toto začne neprodleně aplikovat i pořadateli různých jiných turnajů, mimo oficiálních soutěží ŠSČR. Rozhodčí Danada ve Starém Městě se mi vyjádřil, že zde tomu tak napřesrok zřejmě bude.

 

Neumím to přesně spočítat, ale mé závěry co se týká pomocného hodnocení B-H (spíše tedy mých dodavatelů bodů do hodnocení B-H) dohromady z posledních tří Openů SM, mají pravděpodobnost někde kolem 1%, možná ještě méně! Jak dlouho se na mne ve Starém Městě bude bohyně pravděpodobnosti ještě zlobit?

V ženách se nakonec z prvenství raduje jediná zahraniční účastnice Ekaterina Nikanova z Běloruska se 4,5 b. Druhá skončila Marie Bažantová rovněž se 4,5b. Pro mne až třetí je Jana Zpěváková (4b). Nejlepší mezi S60, byl seniorský benjamínek Pavel Zpěvák, při zákazu souběhu cen vzal cenu IM Ladislav Dobrovolský.

 

V turnaji B – Národním Openu hrálo celkem 27 hráčů, i když někteří pouze několik partií. Tak se stalo, že v poslední odměňované čtvrtině získali cenu všichni, co turnaj dohráli. I zde bylo mezinárodní zastoupení, jedním Slovákem a neznámou Ruskou Elenou Vasilyevou, údajně bez Ela, která by se zřejmě herně neztratila ani v Openu FIDE. Celý turnaj vedl Josef Ludvíček, v 81 letech nejstarší účastník obou turnajů. Moc jsem mu fandil, neboť to byl v mých šachových začátcích hráč TOP 5 okresu Uherské Hradiště, kterému jsem se snažil vyrovnat. Rozhodlo se až v posledním kole, kdy Ludvíček bohužel neudržel nadějnou pozici s Vasilyevou, prohrál a přenechal jí nejvyšší post B Openu. I tak velká gratulace za druhé místo Josefe! Dva hráči tohoto turnaje se tak zabrali v posledním kole do hry, že prodloužili závěrečný ceremoniel o dobrých 45 minut, kdy již bylo jinak vše dohráno. Alespoň mohli pořadatelé kompletně sklidit nejen šachové vybavení, ale i stoly a židle.

V samostatně hodnoceném KPZK zvítězil Pavel Zpěvák (ŠO Kunovice), mezi ženami Jana Zpěváková, reprezentující domácí ŠK Staré Město, mezi juniory rovněž domácí František Mrkus.

 

/mb/