Vidíte sami, že jsem už („strašně moc“) dlouho nic nenapsal… Nabalilo se více věcí a jako sněhová koule se pak lepilo další a další dobrodružství, až se to zastavilo na dovolené s rodinkou. Dal jsem si větší oddech od psaní. To nicméně končí.
V prvé řadě tento web funguje již neuvěřitelné dva roky! Pamatuji si, že když vznikl, tak pár lidí bylo docela skeptických k životnosti této webové mise, ale jak vidíte, tak se toto dítko má čile k světu a až na poslední období si myslím prospívá velmi dobře.
Je to jako ve snách, když si vzpomenu na začátek. Jak mě Petr oslovil s nabídkou mít vlastní web… v té době kdyby mi řekl, že to budu dělat „“jen““ pro radost, tak bych do toho těžko šel ( ps.: samozřejmě nešel, v tom čase a na tom místě jsem ještě dost věcí netušil). Ale nyní jsem velmi rád, že mám toto „útočiště“, kde mohu kdykoliv psát, o čemkoli psát a snad, pomáhat všem, kdo mají rádi šachy a kdo se chtějí zlepšit. Tento web je hlavně o sebe zdokonalování v šachu, inspiraci a o hledání cesty.
Tento web a všechny články co publikuji je můj ryzí rukopis radosti. Bylo jen minimum článků, kde jsem se nějak nutil. Hlavně z kraje, kdy jsem se – mylně – domníval, že musí být nějaká frekvence psaní. Nic nemusí, právě to je na tomto mém webu také krásné. Je to jako čirý rozměr, který se pohybuje vlastní rychlostí. Nezávisle na autorovi. A je to pohyb i v čase. Myslím si, že některé vzdálenější články mohou stále oslovovat pozdní rybáře.
Nejvíce myšlenek a nápadů si mě najde v lese. Nedávno jsem přemýšlel o tom, proč máme takové problémy vychovat hráče 2600+. Bylo více talentů (včetně autora tohoto textu, ačkoliv já jsem se stal GM až ve 27-28 letech, což zase takový talent není), ale stále je tato meta jako zakletá. Je samozřejmě více faktorů. Velmi se mi líbil rozhovor s Christopherem Repkou na šachovém portálu www.sachovetreningy.sk. Docela jsem hleděl nakolik vyzrálé a moudré názory má Chris. Já v jeho věku jsem byl úplně někde jinde. Myslím si, že on má velkou šanci jít přes metu 2600, ačkoliv není to snadná cesta a ještě se při tom zapotí. Uvidíme nakolik to bude klikaté a které všechny překážky se mu do cesty postaví. Ačkoliv já mu velmi přeji a držím pěsti!
Nechci dále čtenáře unavovat svými úvahy o metě 2600. Myslím, že jsem už o tom psal. Když jsem seděl v lese na pařezu, zadumán, tak jsem zahlédl svého věrného společníka, psa Bejlinu. Seděla, ležela kousek ode mě a v ten moment se na mě podívala. Pochopil jsem, že bych měl přemýšlet o jiných věcech, než o elu 2600+. Možná lépe nepřemýšlet. Co ale ví pes? Navíc celý prolezlý rakovinou? Co se tam skrývá?
Bejlinu jsem se snažil „převychovat“ co jsem se zde přistěhoval. Je to velmi hodný pes, ale naprosto neposlušný. Nikdy neměla obojek, nic takového, chodí si kam chce, dělá si co chce, žere si co chce. Moje převýchova začala tak rychle, jak skončila. Párkrát jsem na ní „zařval“, bez úspěchu. Jediný efekt byl ten, že se na mě lidi začali divně dívat, zavírat okenice a zamykat dveře. Samozřejmě trochu přeháním, ale skoro k tomu došlo. Později jsem se dozvěděl, že tu žil nějaký tyran, co týral zvířata, ženu, děti a okolí. A hlavně řval na psa…
Bejlina je prorostlá nádory. Nedá se nic dělat. Veterinář se na ní díval, ale není pomoci. Ačkoliv už to má asi půl roku, stále je spokojená. Není dne, aby se mnou nešla ven. Je to němý svědek mých ranních cest. Zvykl jsem si na ni a ona na mě.
Dva roky…to je dlouhá doba. Před okamžikem z hlediska dvou let, jsem byl venku. Natrhat ostružiny na zahradě, nakrmit slepice a Mrndu. Pěkně jsem zmokl. Tady většinou přicházejí bouřky dost rychle, ale stejně tak odcházejí. Mrnda, naše malé kotě co je ve stodole byl docela „těžce“ zraněn. Zdálo se, že má oko pryč, navíc měl krev z oka a nosu. Dneska se na mě díval doširoka, obě oči v pořádku, kapsička mu chutnala a stále leze kde nemá.
Šachy pro mě mají nyní daleko větší rozměr než kdysi. Kdysi to bylo jen o výsledku, mít co největší třídu a elo, výsledek, výsledek a výsledek.
Mám z toho rozporuplné pocity. Dva roky ? To je už pěkné číslo. Je to ale jen začátek…
1 komentář u „Všechno možné a hlavně už dva roky :-)“