Po dlouhé době jsem se rozhodl oživit svůj šachový blog a uvidím, jakou odezvu to bude mít, jestli se o něj budu trochu starat, nebo jestli ho zase nechám spát. Za posledního dva a půl roku, co jsem se neozval, se u mě šachově nestalo nic moc významného. Snad kromě toho, že jsem se teda konečně stal tím velmistrem, že jsme s Borem udělali tři tituly v řadě a že mi chyběl pouhý bodík do polomagické hranice 2550. Na šachy jsem bohužel neměl moc času. Má výkonnost tak pro mě byla a je jedna velká neznámá. Na Mitropě vždycky naprostej propadák, že mě v extralize pak ani nechcou nechat nosit hráčům kafe k partiím. Nebo letím do Lotyšska a úplně stejnej kartáč dostanu v rapidu. Pak ale zase zajedu do Rakouska a rozmlátím tam všechno od 2300 do 2600 a splním devítikolovou normu po sedmým kole. Takže i když už by mi všichni přáli max to lepší uvadající IMko 2450, který v životě nepošlou ani do céčkový repre, pořád se jakž takž držím nad všema, co jsou mladší, ambicioznější, perspektivnější, talentovanější, chytřejší a pracovitější než jsem já. Sem tam si totiž zajedu na menší placenou dovču jako třeba teď do Olomouce, rozhodnu se to tam prochlastat, odevzdat mladejm pár bodíků, ale nakonec to vyhraju s náskokem celýho bodu. No a protože byly i docela hezké partie, svůj průchod turnajem jsem se rozhodl zdokumentovat právě do tohoto blogu:

 

 

 

V prvním kole dostávám černými mladého řeckého fidemistra. Bod jsem cítil už kolem desátého tahu a to byla chyba. Soupeř rozehrál katalánskou obranu, dal mi pěšáka na c4 a ještě vyměnil střelce za koně. To bylo příliš na to, abych bral partii nějak moc vážně. Takové rozpoložení ale přímo žadoní o to, aby se dostavila chvilka nepozornosti a aby mě rychle přivedla do značně nepohodlné pozice. Tu však soupeř zahrál trestuhodně špatně a tak jsme se dostali do pozice na diagramu. Ne, že bych tu snad něco měl, ale už aspoň nestojím na prohru.

 

 

Soupeř zde určitě ještě netušil, že svou nedůsledností v předchozím průběhu partie na sebe urval lavinu šesti nul v řadě a místo startu ve velkém stylu se pasoval do role kořisti na odstřel. Protože mám příliš mnoho napadených pěšců, rozhodl jsem se soupeři dát rychle mat. Následovalo 1…e5! s komplikovanou hrou, ve které je však již pozice bílého vyrovnaná pouze se zapnutým motorem na pozadí. V praxi se to brání dost těžko. Partie pokračovala 2.Vxa7 exf4 3.exf4

 

 

Tady jsem řešil velké dilema. Viděl jsem okamžité KO v podobě 3…Se6 4.d5?? Sh3!!, v ostatních variantách mi však přišlo, že bude mít bílý vyrovnání snazší. Nutkání zahrát pastičku bylo silné, soupeř během prvních dvaceti tahů ukázal značné mezery v propočtu. Nakonec jsem ale zvolil 3…De7 s nátlakem na oslabenou pozici bílého. Bílý uzoučkou cestu k remíze nenachází a po tazích 4.Dd3 g6 5.Se4 Ve8 6.Sc6? (6.Dc3!!=) 6…Sf5 7.Df3 se dostává do zcela prohrané pozice.

 

 

Po kratším zamyšlení nacházím 7…Sb1!, které vede k matu nebo k obrovským materiálním ztrátám bílého. První kolo tedy vyhrávám a splňuji si jeden z hlavních cílů na turnaji – vyhrát aspoň jednu partii.

 

Ve druhém kole dostávám bílými pro mne neznámého ruského velmistra, v karlovarské struktuře jsem si s chutí zobnul pěšáka a dostali jsme se do pozice na diagramu. Rozdíl v aktivitě věží je propastný, mám ale pěšce navíc a lepšího střelce.

 

 

Hraju logické 1.Vc1 a snažím se postupně něčeho dosáhnout. Ke konci se to trochu pokazilo a ještě jsem byl rád, že mi soupeř přijal nabídku remízy. Počítač sice s mou pozicí žádný problém nemá, jeho 0.00 však neznamená nic než že soupeř může hrát cokoliv a já vždy jen jeden až dva tahy, které neprohrávají.

 

Ve třetím kole dostávám černými mladého ambiciozního hráče – Vojtu Pláta. Říkám si, remíza je v pohodě, překazím mu normu a ještě si odpočinu. Tak se už někdy kolem pátého tahu ozývám, že půlka u mě dobrá, soupeř ale odmítá a tak rozehráváme divokou variantu skotské obrany. Ani ne deset tahů na to se situace obrátila.

 

 

Tady mi pro změnu nabízí remízu bílý, to už je ale trochu pozdě a v pozici s minimálním rizikem pokračuji ve hře. Nejdříve měním dámy na b4, beru pěšce na e5 a po šachu a výměně na c5 se dostáváme do koncovky s nestejnými střelci.

 

 

Určitě to po cestě mohl bílý zahrát několikrát výrazně lépe. Tato koncovka totiž není za bílé nepříjemná ani špatná, ale přímo prohraná. Následovalo 1…Vhf8 2.f3 e4 3.Kd2 d4 4.fxe4 Vf2+ a v dalším průběhu jsem svou iniciativu bez větších problémů proměnil v celý bod.

 

Ve čtvrtém kole mám bílými dalšího ruského velmistra. V přípravě zjišťuji, že rád staví systémy s chaloupkou a jiná zákopová zahájení. Po pasivně rozehraném 1.d4 Jf6 2.c4 d6 3.Jf3 Sf5 4.g3 Dc8 5.Db3 soupeř zcela neopodstatněně otevírá pozici tahem 5…c5? a vydává se do komplikací, které budou vždy o něco výhodnější aktivním figurám bílého. Brzy jsme se dostali do pozice na diagramu.

 

 

Viděl jsem, že po 1.Je5 Sxd6 2.Jxd6 Dc7 3.Jxc6 bxc6 4.Jxf5 exf5 5.0-0 stojím výborně. Chtěl jsem se ale ujistit, že příliš brzy nezruším napětí a začal jsem hledat tahy, které černý vůbec může zahrát po obyčejné rošádě. Přišlo mi, že bez braní na d6 se skoro nepohne a že braní ztrácí pěšáka. Pokračoval jsem proto 1.0-0 Sxd6 2.Jxd6 Dc7 3.Jxb7 a postupně jsem svou výhodu uplatnil k zisku dalšího bodu.

 

Před pátým kolem jsem absolvoval dopolední blicák a ten řekněme nedopadl úplně podle očekávání. Unavenej a spráskanej jak pes se vydávám na další kolo, tentokrát černými s Pavlem Šimáčkem. Protože minule nabídka remízy v pátém tahu nesklidila úspěch, zkouším to tentokrát v tahu desátém. Pavel ale kromě toho, že má bílé, potřebuje udělat 5/5 na velmistrovskou normu a tak v partii pokračujeme. Skvěle mi ale vyšla příprava, prakticky od výkopu engine ukazuje jen mínus.

 

 

Vlastní tvorbu jsem začínal až někde tady. Je to jedna z pozic, kde je snazší nacházet správné tahy než hodnotit to, jak kdo vlastně stojí. Následovalo správné 1…d6! 2.Dxc6 Vab8! s komplikacemi. Objektivně je pozice černého lepší a ke všemu jediné hratelné tahy za bílého skoro není možné za šachovnicí najít. Když přičtu, že jsem do toho dalších 15 tahů prakticky nabouchal stockfish main line, není divu, že v pětadvacátým bylo hotovo.

 

 

Nestává se to často, aby v pozici bez přímých hrozeb a s vyrovnaným materiálem ukazoval počítač -7. Následovalo 10…Vd3! 11.0-0 Da2 se ziskem figury. Překazil jsem tak druhou normu a s náskokem jsem vedl v turnaji.

 

Další kolo mám opět černé a zkouším to tentokrát v tahu sedmém. Mladý slovenský talent Christopher Repka z mně neznámého důvodu o smírný výsledek po deseti minutách opět nestojí. Asi chce bílé figury zužitkovat jiným způsobem.

 

 

Rozehráváme divokou variantu chaloupek ve stylu dámské indické, soupeř obětovává pěšce na d5 a komplikovanou vyrovnanou pozicí oba procházíme korektně.

 

 

V pozici na diagramu mi pro změnu nabídl remízu bílý. I když jsem ji nikterak výhodně nehodnotil, zdála se mi o něco pohodlnější na hraní. A hlavně image, kde je nabídka remízy jen jedna a je do budoucna negarantovaná, bude po zbytek turnaje užitečná. Tři poslední partie chci doremizovat, bodů mám víc než dost. Potřebuju, aby mi soupeři přestali nabídky odkopávat. Musí pochopit, že odmítnutím si na mě nebudou freerollovat přípravy a triky, ale že jsem připravenej je při sebemenším pochybení sundat klidně v pětihodinové partii. Následovalo 1…Jc6 2.exd6 cxd6 3.e4 Je5 4.Sxe5 dxe5 5.c4!? Vc8 6.Dd5 Dxd5 7.cxd5 Vc4 se symbolickou výhodou černého. Bílý postupně vynechal nějaké bezpečnější cesty k remíze, až jsme se dostali do pozice na dalším diagramu.

 

 

Bílý zkusil nabídku remízy ještě jednou a načasování měl tentokrát perfektní. To, že stojí černý lépe, je vidět ze dvou kilometrů. Poprvé v partii ale černý reálně něco riskuje. Jediná smysluplná lajna, kromě opakování tahů, je odevzdání obou pěšců na královském křídle a závody. Vznikající pozice jsou velice citlivé na přesnost a pochybení bude často fatální. Takové riziko první hráč v turnaji nemusí chtít podstoupit, i když svou pozici vyhodnotí jako jasně lepší. Nakonec jsem ale toto riziko byl ochoten akceptovat a odehráli jsme tak logické 14…Vxe4 15.Vxg7+ Kd6 16.Vg6+ Kxd5 17.Vxh6 Va4. S pozicí jsem byl spokojený, pěšce mám blíže poli proměny a králem můžu jak podpořit pěšce vlastní, tak se můžu vydat opačně bránit na královské křídlo postup pěšců soupeře.

 

 

Bílý bohužel pro mě hraje správné 18.h4! a vyhýbá se chybnému 18.Vh3? b4! 19.axb4 Va2!+ 20.Ke1 (20.Kf3?? Va3+) axb4 s jednoduchou pozicí, kterou už prohrát nemůžu a soupeř ji zároveň asi nemůže udržet. 18…Vxa3 19.h5 b4

 

 

20.Vh8? Tady se mělo stát 20.Va6!! s remízou. Tento tah jsem sice viděl, neviděl jsem, jak ho mám vyvrátit, ale přišlo mi, že je přinejmenším protiintuitivní a že ho soupeř asi nezahraje. 20…Va1 Další velké dilema, protože kromě tohoto tahu můžu zahrát i 20…Va2+, které krále pošle před g-pěšce a získám tak tempo. Toto tempo ale bude vykoupeno tím, že se po Kh2 nedostanu věží na h1. 21.g4 b3 22.Vd8!?+ Ani jeden z nás teď nehrajeme počítačovou main line. Ale když tam vidíte ty laviny pěšců, tak je realita trochu jiná, než když to ta křemíková bestie spočítá až do matu. 22…Ke6!? 23.Vb8

 

 

23…a4 Pořád to vypadá, že jsem o něco blíž, na druhou stranu moje věž ještě není na h-sloupci a navíc je můj král v šachu případné dámy na g8. Takže jsem se musel vnitřně aspoň trochu smířit s tím, že pokud se to pokazí, může se to pokazit opravdu hodně. 24.h6?! Tady má třeba počítač už zcela jasno, já měl pořád spíš jen pocit, že asi stojím dobře. Přivyhranou pozici bych měl i po 24.Kg2! Va2+ 25.Kg3 b2 26.h6 Va3+ 27.Kh4 Vb3 28.Ve8+ Kd5 29.h7 b1D 30.h8D Dh1+ 31.Kg5 Dxh8!? 32.Vxh8, i když třeba po 32…e4 33.Va8 a3 34.Kf4 Vf3+ 35.Kg5 e3 36.Vxa3 e2 37.Vxf3 e1D 38.Vf5+

 

 

se dostáváme do pozice, co je podle tablebase jasná remíza, což jsme se mimochodem o dva dny později nezávisle na této partii snažili dokázat ve spoustě podobných pozic a nějak nám ta obrana celkově moc nešla. Varianta je samozřejmě dlouhá a nevynucená a šance bílého na úspěšnou obranu jsou malé, nejsou však nulové. Naše partie pokračovala 24…Vh1 25.Vb6+ Ke7! abych nešel do šachu. Po 26.Vb7+ Kf6 pěšce pochytám králem. Nic nezmění ani 26.g5 b2 27.Vxb2 Vh2+ 28.Kg3 Vxb2 29.h7 Vb8 30.g6 Kf6 opět se zastavením postupu pěšců na poslední chvíli.

 

Dopoledne před dalším kolem jsem vyhrál ještě doprovodný rapid turnaj a zbytek partií jsem stylově odremizoval vždy v rozmezí pěti až deseti tahů po začátku partie. Matyáš Marek mě dlouho pronásledoval a měl i dlouho šanci turnaj dokonce vyhrát a uhrát si GM normu, v osmém kole však prohrál přivyhranou pozici. Při rovnosti bodů by mě skoro jistě porazil na pomocné hodnocení, což by mě donutilo hrát poslední partii bílými na výhru, k ničemu tak dramatickému nakonec ale nedošlo a po třech rychlých remízách jsem turnaj vyhrál s náskokem celého bodu. Zároveň jsem jako jediný z účastníků splnil normu na velmistra. Ne že by to k něčemu bylo, ale radost to udělá.

 

 

 

A abych vás neošidil o fotodokumentaci z turnaje, nabídnu jednu z posledního kola. Hezky 9:05 ráno a v obou GMkách se hraje poslední partie. Tak to má být 🙂