Motivace
Soudobá psychologie nabízí hned několik definic motivace. Nejjednodušší však bude říci, že motivace se odráží v každém našem jednání. Často o motivaci hovoříme jako o vnitřní dynamické síle, která aktivizuje, organizuje a usměrňuje naše chování. Nicméně i naše neaktivní chování, i chování vyloženě líné a zahálčivé, je něčím motivováno. Trénujeme, protože chceme v šachu něčeho dosáhnout. Jsme aktivní. Netrénujeme, protože buď nemáme čas nebo se nám prostě nechce. I zde jsme ale něčím motivováni. Příčiny naší neaktivity mohou být různé. Například nechceme měnit své priority a šachovou hru vnímáme jen jako zábavnou kratochvíli. Nebo se nám trénovat nechce, protože se domníváme, že případné zisky nevyváží vynaloženou námahu. V každém případě dáváme přednost zachování status quo. Motivace je tedy stav, kdy se snažíme něčeho dosáhnout, nebo se toužíme něčemu vyhnout.
Motivace je síla, která nás pohání vpřed. Je to vnitřní hlas, který nás ponouká, navádí a svádí k tomu, abychom opakovaně vyhledávali určité podněty a chovali se určitým způsobem. Motivaci někdy doslova chápeme jako sílu, která s námi hýbe, neboť člověk poháněný motivem se někdy chová v rozporu se zdravým rozumem. Motivace zaměřuje naše jednání určitým směrem a je zdrojem potřebné energie. Snad i proto se název motivace odvozuje z latinského moveo-ere = hýbati a motivus = hýbající. Člověk si uvědomuje, že všichni nejsou přitahováni stejnými věcmi, a že se od ostatních odlišujeme nejen intenzitou, s jakou se snažíme vyhledávat určité situace, ale také odhodláním, s jakým překonáváme případné překážky.
Vliv motivačních sil tedy vnímáme jako vábení nebo odpuzování, v závislosti na tom, zda se toužíme nějakým situacím vyhýbat nebo je opakovaně vyhledávat. I když si však uvědomujeme, že jsme nějakým objektem přitahováni, neznamená to ještě, že je nám zcela jasné, proč tomu tak je. Někdo zasvětí celý svůj život šachu, další sbírání známek, mincí či modelů aut. Někdo vášnivě procestuje celý svět, zatímco druhý nevystrčí paty z domu. Někdo se rozhodne hrát na klavír, jiný dá přednost houslím a další trumpetě. Někteří lidé fandí výhradně jednomu sportu, zatímco jiní mají rádi sport obecně a najdou se i tací, kterým sport nic neříká.
Člověk se odedávna snaží porozumět důvodům lidského chování. Pochopit, proč ten či onen udělá v určité situaci to či ono, a proč támhleten se ve stejné situaci zachová jinak. Porozumíme-li jednou lidské motivaci, dá nám to naději, že bude schopni porozumět chování druhý, předvídat a ovlivňovat ho. Toužíme přijít na to, jaké motivy vedou člověka k tomu, že se chová zrovna takovým způsobem, a ne jiným. Zabývat se motivací není nic jiného než pátrání po příčinách lidského
chování. Ukazuje se však, že porozumět důvodům lidského chování skrze motivaci není vůbec jednoduché.
Stejné motivy totiž mohou vyvolat odlišné chování a stejné chování může pramenit z různých motivů. Skutečné motivy, které stojí za našim jednáním, nemusí být také na první pohled zřejmé. Někdy se je dokonce snažíme maskovat, protože se obáváme negativní reakce ostatních. Jindy své skutečné pohnutky skrýváme sami před sebou. Například lakomý člověk se bude snažit, aby na veřejnosti vypadal jako spořivý a skromný člověk, který nemá rád plýtvání. Stejně tak lidé neústupní, tvrdohlaví, umínění a paličatí, mohou sami sebe považovat za osoby zásadové, kterým jde jen o princip.
Z psychologického hlediska se naše chování vždy opírá o nějaký vnitřní důvod. Naše chování nám dává smysl, i kdyby se ostatním zdálo nesmyslné. Nejsme-li však nuceni své chování před svým okolím obhajovat, nepovažujeme obvykle za důležité se smyslem našeho jednání nějak hlouběji zaobírat. Šachová hra má nepochybně svůj půvab, který na obecné úrovni vnímají všichni šachisté stejně nebo alespoň velice podobně. Přesto existuje značná variabilita v tom, jak k šachové hře přistupujeme, co od ní očekáváme a co nám samotná hra poskytuje. Šachy každému z nás zprostředkovávají něco jiného. Síla naší motivace je variabilní, časem může zesílit, oslabit, případně i zcela vytratit. Časem může každého z nás napadnou, že jsme si mohli zvolit jiný způsob trávení volného času. Z praktického hlediska – a dost možná, že i z toho psychologického, nemá cenu příliš pátrat, po příčinách naší volby. Dost možná, že žádná uspokojivá odpověď ani neexistuje. Nejjednodušší je prostě akceptovat fakt, že nás šachová hra baví a přináší nám uspokojení. Otec slavné Maslowovy pyramidy potřeb, A. H. Maslow, má za to, že otázku motivace nemůžeme bagatelizovat jen na hledání příčin lidského chování. Motivace není jen o tom, co děláme, ale o celé osobnosti člověka, o jeho vnitřní dynamice, psychice, vnímání, myšlení a imaginaci. Motivace je proto neobyčejně složitý psychologický fenomén, který je neoddělitelně spjatý s celou lidskou bytostí.
Mgr. Bc. Martin Pardy
Pokračování příště……