Sice skoro 8 let starý článek, ale dalo by se říct i časem prověřený článek, který věkem nabírá na kvalitě a moudrosti….Přesně jako kvalitní archivní víno, kde platí že čím starší- tím lepší a dnes mám pro Vás jeden hodně starý článek od Davida Kaňovského, na druhé straně listu ale je to krásný článek s pěknou myšlenkou v závěru, tedy stojí za to si jej přečíst:)
Od mého posledního příspěvku uplynul měsíc a nějaké drobné. Co se stalo nového? Určitě by se toho našlo více, avšak dnes jsem se rozhodl seznámit Vás pouze s dílčími epizodami z mého života, které jsou místy snad i humorné.
Jednoho večera jsem šel jako obvykle doprovodit svou přítelkyni na koleje. Chvilku jsme si povídali, rozloučili se a já odjel na privát. Převlékl jsem se, lehl do postele… a vtom telefon. „Ahoj, zapomněla jsem si u tebe ručník a žádný jiný tady nemám. Nemohl bys mi ho prosím přivézt?“ Nebudu zastírat, že se mi moc nechtělo, vždyť jsem se zrovna natáhl do vyhřáté postýlky! Zkusil jsem, jestli třeba spolubydlící nemají nějaký navíc, ale prý nee. Tak jsem se oblékl, nasedl do auta a odjel s dvěma ručníky ještě jednou směr koleje. Cestou začalo pršet, tak jsem si dal ručníky pod bundu, aby nezmokly. Když jsem vstoupil do budovy kolejí, zastavila mne paní vrátná s otázkou, kam jdu. To mě celkem zarazilo, protože něco takového se mi ještě nestalo, a to jsem sám tři roky bydlel na kolejích!:) Tak jsem řekl, že za přítelkyní. Zeptala se, ve kterém patře bydlí. Tak já že ve třetím. Zeptala se, kolik nás tam bude. To už jsem opravdu přestával chápat, ale pak mi to došlo: paní vrátná totiž dostala echo, že na některém patře se pořádá párty. Tak si myslela, že pod bundou nesu nějaký alkohol a chtěla zjistit, jestli ho třeba není až moc. Tak jsem jí ukázal ručníky, ona mávla rukou a já mohl pokračovat…:)
Na začátku listopadu se uskutečnil první extraligový víkend nové sezóny. V prvním kole jsem po bojovné partii (to znamená, že ze zahájení jsem stál jako čuně a těsně před koncem partie mohl studiově vyhrát v pěšcovce…:)) remizoval s GM Yemelinem a v neděli si zahrál s nejlepším českým hráčem GM Davidem Navarou. David v Šachovém týdeníku popsal tento náš vzájemný souboj slovy: „My starší už samozřejmě víme, že šachy jsou remíza. Ale neříkáme to nahlas, protože by šachy přišly o diváky, jejichž odlivu by nezabránila asi ani kniha ´Nudíme se s Caro-Kannem´ (narážka na partii Kaňovský – Navara).“ S tím těžko mohu nesouhlasit, ale i tak jsem se rozhodl, že Vás seznámím se svou stručnou analýzou této „zajímavé“ partie…
Kaňovský, David (2497) – Navara, David (2708)
Extraliga 2010/2011 (2), 07.11.2010
Před extraligovou partií s Davidem jsem se tentokrát rozhodl pro zcela jednoduchou strategii: poměnit co půjde a hrát v klidu na remízu…:)
1.e4 c6
Caro-cann mě překvapil, to jsem opravdu nečekal a ani se na něj moc nepřipravoval. Vlastně vůbec, moje příprava na Caro-cann spočívala v tom, že jsem si řekl, že vyměním na d5 a bude prostě sušárna…:)
2.d4 d5 3.exd5 cxd5 4.Sd3 Jc6 5.c3 Jf6 6.Sf4 Sg4 7.Db3 Dd7
Z nějakého důvodu mám zafixováno, že se má chodit dámou spíš na c8 (snad kvůli tempu po případném skoku bílého jezdce na e5), ale asi je to šumák.
8.Jd2 e6 9.Jgf3 Sxf3 10.Jxf3 Sd6 11.Se5
Zobnout pěšce po 11.Sxd6 Dxd6 12.Dxb7 se podle všeho dá, ale takhle se za a) na remízu nehraje a za b) jsem si dobře vzpomínal na naši vzájemnou partii na MČR, kde jsem Davidovi spadl do precizní přípravy. Kdyby se mi během jednoho půlroku to samé podařilo dvakrát, to už bych si asi opravdu jednu vrazil (či vlepil)…
11…Sxe5 12.Jxe5 Dc7 13.f4 Je4 14.Sxe4 dxe4 15.0–0
David navrhl po partii zajímavou možnost schovat krále na opačnou stranu, tedy: 15.0–0–0 Přiznám se, že to mě vůbec nenapadlo, asi nějaký RR (= remízový reflex).
15…0–0 16.Dc4 Dd6 17.Jxc6 bxc6 18.f5 Dd5 19.Dxd5 exd5 20.Kf2
Máme za sebou prvních 20 tahů, můžeme bilancovat: ze šachovnice zmizely dámy, všechny lehké figury a jeden pár pěšců. Měnící strategie zatím úspěšně vychází.
20…Vfb8 21.b3 a5 22.Ke3 Kf8 23.Vf4 Ke8!?
Tady David opět prokázal svou vynalézavost (a taky trochu zdravou drzost…:)): okamžité Ke7 vázlo na nepříjemném f6 s rozbitím královského křídla, tak mě David zkusil nalákat na zisk pěšce. Teď samozřejmě šlo i klidné Vaf1, ale pěšec je pěšec…
24.Vh4 Ke7 25.Vxh7 Kf6 26.h3 a4 27.b4 Vh8 28.Vxh8 Vxh8
A další pár věží je pryč, jupííí!
29.c4
I po 29.Vf1 Vh5 30.Vc1 Vxf5 31.c4 Vg5 by měl černý dostatečnou protihru.
29…Kxf5 30.cxd5
V této pozici jsme po partii s Davidem a Michalem Konopkou zkoušeli získat výhodu po 30.b5. Tedy spíš Michal a David, já jsem neměl jediný důvod hledat v pozici nějakou výhodu…:)
30…cxd5 31.Vc1 a3
Tady jsem si začal říkat, jestli to stále ještě nemůžu nějak prokaučovat, ale pak jsem uviděl spásné opakování tahů:
32.Vc5 Ke6 33.Vc6+ Kd7 34.Vc5 Kd6 35.b5 Va8 36.Vc6+ Kd7 37.Vc5 Kd6
½–½
Mise splněna!
Všichni řidiči jistě vědí, že před každou jízdou by měli zkontrolovat několik věcí. Například světla. Avšak přiznejme si: kdo z nás to dělá opravdu před každou jízdou? Já se dobrovolně přiznám, že nikoliv. A možná proto si ze mě „Mazdík“ tak říkajíc vystřelil. Jeden večer jsem jel z Olomouce do Náměště. Za Olomoucí zrovna hlídkovala policie, tak mě zastavili a zeptali se, jestli vím, že mi nesvítí zadní levé světlo? Řekl jsem že ne (což byla pravda), tak jsem dostal stovku pokuty. V Náměšti jsem světlo vyměnil a na začátku dalšího týdne jel zpátky do Olomouce. No a co se nestalo: asi 100 metrů od privátu za sebou vidím blikající auto. Tak jsem zastavil, z auta vystoupil příslušník a ptá se: „Pane řidiči, víte, že Vám nesvítí přední levé světlo?“ „Nevím.“ (Opět po pravdě). Tak jsem dostal další stovku. Pan policista se se mnou rozloučil s tím, že bych si měl žárovku co nejdřív vyměnit (pokud možno hned) a já mu odpověděl, že si asi vyměním rovnou všechny, protože si ze mě moje vlastní auto udělalo dobrý den…