Napoleon byl vynikající taktik, a není proto divu, že si oblíbil hru, která je bitevní strategií sama o sobě
Císař a šachy – Napoleon hraje šachy se svým důstojníkem
Partií šachu se svými generály a důstojníky údajně Napoleon sehrál nepočítaně. Piloval na nich výcvik strategických schopností. Dle svědků hrál velice odvážně a rád zkoušel neobvyklá řešení. Jenže běda, když prohrával. To ho dokázalo pořádně naštvat! Neuměl moc ovládat svůj vztek a rozčarování a nezřídka pak bouchal pěstí do stolu či házel figurkami. Toužil hrát jako mistr a stále zkoušel štěstí. Potřeboval prostě vyhrávat!
Zábava ve vyhnanství
Císařské povinnosti ho sice od šachů odvedly, ale poté, co se dostal do vyhnanství na ostrov Sv. Heleny, měl už zase na oblíbenou zábavu času dost. Bohužel. Stačilo málo a mohlo to prý dopadnout úplně jinak. Poslední Napoleonův šachový set prý skrýval uvnitř figurek ze slonoviny plány na útěk z ostrova! Ukryli je tam jeho přátelé, jenže zasáhla náhoda. Důstojník, který tajemství znal, cestou na lodi zemřel a hru tak předala jiná osoba. A ta o tajném poslání dárku nevěděla vůbec nic. Do konce svého života se to nedozvěděl ani sám Napoleon.
Geniální stroj, nebo podvod?
Naprosto unikátním soupeřem se však stal Napoleonovi Turek! A ne ledajaký! Bratislavský rodák Wolfgang František Ján Kempelen roku 1769 sestrojil „šachový automat“. Měl podobu Turka sedícího u skříňky se šachovnicí a stal se naprostou senzací. Proudily k němu davy lidí, aby ten zázrak viděly. Kempelen vzal svého robota dokonce na turné! Před každou produkcí postupně zotvíral všechny dvířka skříně, na níž Turek seděl, aby dokázal, že se uvnitř nikdo neskrývá. Nevyhnul se ani Turkově hlavě. Užaslí lidé spatřili pouze změť koleček – to hlavní zůstalo neviděno. Důmyslná sestava zrcadel vytvořila iluzi prázdného prostoru, uvnitř však skutečně dřepěl živý šachista a už si brousil mozkové závity na své protivníky.
Ve Vídni tak roku 1770 spatřila Turka Marie Terezie, v Rusku s ním zkřížila síly carevna Kateřina II., v Paříži ho zkoumala Francouzské akademie věd. Takovou věci si Bonaparte nemohl nechat ujít! Po bitvě u Wagramu roku 1809 s Turkem, který zakotvil i s novým majitelem Leonhardem Menzelem v Schönbrunnu, sehrál několik partií a pokaždé prohrál! Vynález ho však přesto zcela okouzlil. Později Turka od Manzela vykoupil Napolenův adoptivní syn Eugen Beauharnais a dozvěděl se pravdu! V té době dřevěnou figurínu ovládal geniální šachista Allgaier. Menzel stroj odkoupil nazpět a „provařil“ ho ještě na turné v Americe…
- Zdroj textu: 100+1 historie