O chybných tazích v šachu
Šachy jsou úžasná hra s nekonečným obsahem idejí. Potěšení v jejich složitosti nachází hráči všech úrovní, od věčných začátečníků až po mistry světa. Partie se nevyhrává geniálním tahem, ale výhra je podmíněna chybou soupeře.
Šachy jsou vlastně hra vzájemných chyb. Hrubé chyby, které pochopí i slabí hráči, dělají i mistři světa. Dřívější radu, jak se vyhnout hrubé chybě, nelze nyní následovat kvůli změnám pravidel. Rada zněla: Než uděláte tah, zapište si ho do partiáře a ještě jednou si představte pozici, jestli soupeř nemůže po tahu udeřit – kontrola na všechny jeho šachy, vzetí figur a velké hrozby. Nyní však se tah může zapsat do partiáře až po jeho vykonání na šachovnici. Důvodem ke změně je možné zneužití předepsaného tahu k napovídání posunky silnějším hráčem, divákem.
Dětské, začátečnické chyby
Neznalost, nebo neuvědomění si obecných principů hry ze zahájení – vývin, boj o centrum, bezpečí krále. Tahy jako a4, Ja3, atd. Neznalost typických strategických plánů v pozicích střední hry. Pozornost začátečníků se točí kolem základních pravidel a zahrají první tah, který jim padne do oka. Ti lepší hráči se snaží napadnout nějakou figuru soupeře, aniž počítají dále a spoléhají na to, že si toho nevšimne. Typická je nepozornost k hrozbám soupeře, přehlížení hrozeb šachu a dvojitých úderů, hraní nepřípustných tahů a nepřipravené útoky před dokončením vývinu jednou nebo dvěma figurami „do plných“.
U šachu však existuje mnoho výjimek, kdy hra proti obecným zásadám je nejlepší konkrétní způsob boje. Například brzký výpad dámy Dg4 ve francouzské hře. To je však založeno na hlubší pochopení pozice a vyplývá z její zvláštnosti a skrytých chyb soupeře. Mnohdy to vyžaduje daleký propočet variant a je to téma teorie zahájení.
Chyby pokročilých začátečníků.
Po fázi zahájení, kterou překonají se znalostí elementární teorie, občas naletí na nějakou více či méně známou léčku. Z toho pak vyplývají zbytečné profylaktické tahy (h6, h3) a pasivní hra v otevřených pozicích, kde záleží na každém tempu. Vzácné je již přehlédnutí nekryté figury, nebo elementárního úderu. S narůstající únavou a slábnoucí pozornosti v komplikovaných pozicích střední hry je přehlédnutí taktiky častější. Projevuje se neznalost strategických postupů v typických pozicích a ještě malá zásoba znalostí pozičních idejí a taktického arzenálu. Začíná se již více projevovat neznalost teorie koncovek. Příčinou chyb bývá špatné ohodnocení pozic, krátký a chybný propočet. Nedostatky ve správných myšlenkových postupech.
Chyby zkušenějších hráčů.
Neznalost zahájení, léček a nepodařené experimenty ve snaze splést soupeře. Přehlédnutí skrytějších taktických obratů pramenící z nesoustředěnosti a zbrklé hry. Nedostatečná technika propočtu variant a s tím související chybné hodnocení cílových pozic variant. Například opakované propočítávání stejných variant dokola, nerozhodnost, volba tahu naslepo, špatné hospodaření s časem a chyby v časové tísni.
Špatná orientace v rozehrávání složitějších koncovek. Podle jednoho aforismu D. Bronštejna „Šachová hra není zkouška ze znalostí, ale je to boj nervů“. Vyhrává ten, kdo spáchá předposlední chybu. O partii rozhoduje schopnost lépe se soustředit, vytrvalost, lepší představivost, vůle k vítězství a udržení motivace hrát co nejlépe i v horší pozici.
Velmi časté jsou příčiny chyb myšlenkové předsudky. Intuitivní a často mylné přesvědčení, že nějaký tah není v pozici z nějakých obecných představ možný. Při hlubší analýze ale nakonec vyjde najevo, že právě takový „nemožný tah“ je ten nejlepší. Zkušený hráč zkoumá i následky všech paradoxních tahů.
Chyby v přípravě
Mnoho hráčů by rádi zlepšili úroveň své hry. Studují teorii, cvičí se v taktice i v koncovkách, ale nedosahují očekávaných výsledků. Chyba někdy spočívá například v tom, že se soustřeďují příliš na teorii zahájení ve fázi, kdy by měli raději více času věnovat studiu taktických obratů. Dobrý trenér dokáže odhalit podstatné slabiny a zaměřit pozornost svěřence na podstatné nedostatky.
Genetické předpoklady
„Nikdo nepřekročí svůj stín“. Talent ke hře, dobrá paměť, velká představivost a další psychické předpoklady vytváří velké rozdíly mezi hráči. Každý jsme limitováni svými mentálními dary, ale vhodnou přípravou můžeme zlepšit sílu hry až o 200 bodů. Každý se nemůže stát mistrem světa, ale může si hrát svou hru, sehrát krásné partie a získat nádherné zážitky ze šachových soutěží. Šachy jsou pro každého.
Jak vyhrát šachovou partii?
Recept je „jednoduchý“. Donutit nebo dát příležitost soupeři udělat chyby a neudělat je sám. Člověk dělá chyby nebo ztrácí čas v neznámé situaci. Jak na to? V zahájení hrát takové systémy a varianty, které dobře známe a soupeř v nich tápe. Ve střední hře být pozorný k hrozbám a plánům soupeře a snažit se vlastní plány rafinovaně skrývat. Využívat psychologických slabin soupeřů a útočné hráče tlačit do obrany a obranářům nabízet varianty, kde musí útočit, aby získali výhodu. Někteří hráči se dokáží vyhecovat tím, že nabídnou v mírně leší pozici remízu a po odmítnutí získají motivaci využívat výhody v pozici.
______________________________________________________________________________________________
A na závěr 2 tipy z jednoho šachového fóra proto, abychom se vyhnuli chybám.
1. nápady soupeře:
Všiml jsem si, že většina amatérů jsou zaneprázdněni hrát svou hru, ale ignorují záměry jejich oponenta. Jakmile soupeř udělá tah, člověk musí ptát: Co se můj soupeř snaží dělat? Jaká je myšlenka za jeho tahem? Mnoho chybám se lze vyhnout tím, že vidí nápad protivníka a vyhne se mu!
Mnohokrát jsou hráči tak zaneprázdnění přemýšlením o svých nápadech, které nevnímají myšlenky svého oponenta a jednoduše prohrají partii.
2. Počkejte a podívejte se:
Jakmile jste se rozhodli provést tah, STOP !! a jen tak se podívejte na pozici, a zeptejte se sami sebe: Nepřehlédl jsem nějakou jednoduchou taktiku? Mnohokrát jsou šachisté tak zabraní do výpočtu dlouhé varianty, že nepostřehnou okamžitou a snadnou odpověď na oponentův tah, která by získala nějaký materiál.