Musím předně upozornit, že nepůjde o žádnou vědeckou studii, byť se tento článek bude opírat o řadu významných studií. Žádné odkazy na publikace zde nebudou, už jenom proto, že autor je zdravě lenivý něco hledat.
Chtěl bych tímto článkem rozbořit řadu mýtů o životosprávě šachového hráče. Nebudeme chodit kolem horké kaše a hned si prozraďme základní pravdu: sport (fyzický) šachu škodí, stejně tak i nám známá tzv. „zdravá výživa“, což je jeden velký blud, jak uvidíme.
Začněme nejdříve stravou. Asi jste často četli jak skvělé je jíst 5-6x denně. Není. Daleko přirozenější je jíst ve velkém množství 2-3x denně. Protože neustálé namáhání žaludku je kontraproduktivní, nehledě na ztrátu času a energie na jiné činnosti. Je prokázáno, že naši předkové si zvykli (při ulovení kořisti – mamuta) se pořádně napráskat. Kdyby někdo opovi nutil svoji teorii 6ti jídel denně, zřejmě by dostal palicí po dutině. Občas přicházely kruté hlady, které poznáváme i dneska, hlavně v podvečerní hodiny a následný nájezd na kořist ulovenou v ledničce. Je to zcela v pořádku a v souladu s naší genovou výbavou.
Jak by tedy měl vypadat jídelníček šachisty?
Zde musíme souhlasit s řadou kvalitních studií o důležitosti snídaně. Ano, snídat bychom měli, ALE dále bychom měli být velmi opatrní. Samotný akt stávaní je něco hrozného, i proto by měla následovat inspirativní snídaně, která jinak nechutně začínajícímu dnu dodá alespoň nějaký smysl. Obecně bychom doporučili (jako řada významných studií) sacharidovou snídani doplněnou mírnou spotřebou bílkovin. Ideální je asi 5až 10koblížků, nebo štrúdl, koláčky, povidlové buchty, buchtičky s krémem atd.(těžko pochopit lidi co si kazí den nějakými ovesnými vločky či bezchutnými lupínky) . Na pití asi kakao s mlékem anebo něco na ten způsob. Samozřejmě, že mléko je velmi pochybné, nahrazení sladkou šťávou či sirupem s vodou je velmi vhodné. Stejně tak čajem nebo silnou kávou se šlehačkou, mlíkem a dostatkem cukru. Kdo má rád párečky a další uzeniny, tak si začátek dne jenom vylepší. Nezapomeňme na chutné, křupkavé, bílé pečivo.
Oběd bych ponechal na kombinaci času, peněz a hladu (chuti). Oběd je většinou jenom předvěst pořádné večeře, která by měla být (v souladu s našimi předky) pořádná nejenom množstvím, ale i kalorickou výživností. Nebojme se experimentovat a naložit si na talíř více než sníme. Opačný přístup značí mentální nezralost a genetickou poruchu mozku.
Preferujme tučná jídla, množství kvalitních příloh a pikantních doplňků. Co se týče toliko oceňované zeleniny, tak zde bychom to rozhodně neměli přehánět a občas zcela vynechat. Jelikož zelenina má velké alergické účinky, téměř minimální výživnou hodnotu a občas ne zcela řádně umytá může udělat pořádnou paseku. Taky se nabízí otázka, nakolik je přirozené pro člověka jíst nějakou „trávu ze záhonu?“ Ovoce je nutné zlo oproti daleko výživnějším a chutnějším sladkým pokrmům. Nemusí to však nutně uškodit. V rámci svačiny jsou velmi vhodné v podstatě jakékoliv uzeniny (s rohlíkem). Splňují skvělou kombinaci: chuti, vůně a málo peněz (a tím pádem pocitu štěstí!).
Nyní se podívejme na sport a tzv. pohyb. Hned své oko zaměřme z velké výše na zcela nevhodné sporty:
Asi úplně nejhorší může být posilování. Položme si otázku: „známe někoho – významného člověka – co něco dosáhl hlavou a byl přitom svalově nadprůměrný?“ Jistěže ne. Platí přece známá pravda – čím více kolem ruky, tím méně kolem hlavy, krásná nepřímá úměrnost. Nejsme přece opice, ale lidi a lidi od opic odlišuje mozkovna. Dobře, toto není zcela konkrétní. Takže konkrétně: posilování ničí klouby, deformuje stravu (chcete-li přibrat, musíte jíst hodně pochybných věcí), deformuje lidskou postavu, bere čas a hlavně prudce zvyšuje riziko zranění, což by se inteligentnímu člověku trávící čas doma nemohlo přihodit. A zvyšuje šanci na mrtvici nebo infarkt při marné snaze zdolání velké váhy (a tím pádem dlouhodobého nepřirozeného zadržování dechu).
Neběhejme! Opět hrubá chyba. Musíme si uvědomit, že běh je jednou z nejvíce škodlivých činností pro šachistu. Možná namítnete, že během si zlepšujete kondici, pročistíte plíce, získáte tzv. endorfiny štěstí (ve zkratce: „Endorfin bývá také nazýván jako hormon štěstí, protože se uvolňuje do mozku a způsobuje dobrou náladu, pocity štěstí, tlumí bolest, ovlivňuje výdej některých hormonů, vyplavuje se při stresu a svalové zátěži.“).
No ano, souhlasíme. ALE co předchází běhu: tam jsou vylučovány hormony kolapsu, hrůzy a agónie a stejně tak i během běhu, hlavně z kraje. A u mnohých z nás i po běhu. Takže díky asi 10ti minutám hormonů štěstí (které jsou stejně nejisté) budeme trpět 50minut (a to jistě)? Nebylo by (logicky) lepší být doma, jíst čokoládu, dívat se na dobrý film a mít pocit štěstí neustále?
A co plíce? Žijeme v zemi, kde je téměř všechno a všude znečištěno. Člověk, který jde ve městě běhat, byť parkem s čelenkou kolem smršťující se hlavy (běh má podobný dopad jako posilování), vdechne obrovské množství prachu a nečistot. Díky běhu a zrychlenému dýchání a prudké (až nezdravé) námaze, srdce prokysličí obrovské množství krve. Avšak víme, že tím pádem do sebe dostaneme kvanta prachu, dehtu a dalších škodlivin. Konečný efekt není tedy jenom zničené klouby, krvavé kolena od pádu, ale zničené plíce a porouchaná psychika. A také samozřejmě šance se zhroutit v krásném parku s mrtvicí.
A běhat v lese? Nikoliv. Není to zdravější, jelikož se vystavujete obrovskému nebezpečí zranění. A nyní už nejenom díky své šikovnosti, ale i díky zvířatům a hlavně hmyzu, tzv. klíšťákům, kteří dokážou vycítit běžící postavu a přisát se a parazitovat. Výsledný efekt může být i nebezpečí na životě. A nezapomeňme na různé uchyláky a lesní vrahy.
Plavání? Jenom to ne. Zcela nepřirozené. Člověk není vůbec dobře uzpůsoben na plavání (kdyby měl aspoň blány mezi prsty). Navíc plavání velmi namáhá některé klouby (ano!) a člověka tak mrzačí. Nehledě na červené oči (hrozba ztráty zraku), poničenou pokožku (ekzémy) a hrozby utopení. A nemluvě o nebezpečí střetu s nejrůznějšími bakteriemi a dalšími viry (např. při loknutí značně znečištěné smrduté vody).
Jízda na kole? Opět zcela nesmyslná činnost. Nepřirozeně namáhá záda a způsobuje tzv. kolaps hrudníku. Podobně jako u běhu silně hrozí nadýchání se znečištěného vzduchu. Navíc je pád z kola většinou velmi nepříjemný a jako bonus je určitá šance sražení autem či jiným silničním prostředkem anebo střetem s nepozorným chodcem. Životu nebezpečná činnost! A takhle bychom mohli pokračovat u všech sportů.
A tak má smysl vůbec sportovat či hýbat se? Velmi dobrá otázka. Podle nejnovějších studií v čele s autorem průlomové knihy Černá labuť, Nassimem Nicholasem Talebem je dokázáno, že nejzdravější je pomalá (p o m a l á !) chůze, doplňovaná častými a dlouhými pauzami (lavička, hospoda, kostel atd.). Jelikož je to časově trochu náročnější, doporučuje se max. 3xtýdně. Uvidíte sami, nakolik je taková procházka příjemná, popřemýšlet na lavičce, projasnit hlavu v hospodě a zchladit se v kostele (a tím ukončit procházku po náměstí).
Už delší dobu je dokázáno, že optimální fyzický stav je (lehká či střední) nadváha. U mužů mírně vystouplé břicho jenom podtrhuje autoritu, blahobyt a inteligenci. U žen pak plnější tvary potvrzují dobrý fyzický stav, schopnost se postarat o potomstvo a zdravou sebedůvěru. Tzv. štíhlé ženy, toliko vychvalovány, jenom vyvolávají pocit úzkosti, stresu, fyzického kolapsu a duševního výbuchu, vrcholícím žhavou lávou hysterie. Z tohoto hlediska je tedy tzv. štíhlý člověk stejně nezdravý jako tzv. silně obézní. Nedoporučujeme ani jednu kategorii, byť silně obézní člověk bude mít klidnější nervy (i život), což pro šachistu bude znamenat velkou šanci uplatnit převahu ve vyhrané pozici.
Je až zarážející nakolik se někteří lidé upínají ke svému fyzickému stavu. V dnešní inteligentní společnosti přece dávno víme, že to co nás dělá lidmi je hlavně mozek. Má smysl se celý rok dřít jako mezek (a ničit si zdraví) jenom proto, abychom asi 1% času roku ukázali svůj pochybný výsledek někde u vody? Tady se opět projevuje nakolik tzv. posilování likviduje mozkomíšní potenciál.
Stejně tak můžeme žasnout nad pochybným vlivem východního spiritismu. Například vegetariánství – naprosto nepřirozené a likvidující zdraví a ohrožující šachovou výkonnost. Je to asi stejné, jako kdybychom si přivázali levou ruku k opasku a vůbec ji nepoužívali. Dále je s otazníkem, zda je ideální strávit celý život v jeskyni a zbavovat se toho jediného co nás činí lidmi – svého myšlení (vědomí, já). Bez myšlení se budou šachy těžko hrát, navíc v jeskyni.
Blížíme se ke konci. Spousta věcí zde nebyla řečena, ale nešlo o manuál na všechno a hlavně nešlo o turnajový režim. I proto zde nebyl zmíněn, zatím, alkohol. V rozumných dávkách je alkohol vnímán jako všelék, který dokáže zcela uhasit nesmyslnou chuť na aktivitu (pohyb), dokáže zlepšit jinak zoufalý den šedi a taky dokáže zatraktivnit nezatraktivnitelné a vzkřísit dávno mrtvé myšlenky. A šachy? Zklidní nervy, rozváže jazyk u analýzy a pomáhá navázat zajímavá přátelství v nočních hodinách nekončících blicek a tím nabudit silný pocit štěstí. A 4 z 5ti mistrů světa alkohol vřele pili. Je velkou chybou se pití alkoholu zcela vyhýbat a být exkomunikován jako tzv. abstinent.
Ps.: Dva mistři světa Fischer a Kasparov, abstinenti, se brzy zhroutili a v mladém věku šachy zcela opustili a svým způsobem zešíleli.