Adams,Michael (2680) – Giorgadze,Giorgi (2625) [C95]
MS FIDE k.o. (2.1), Groningen 1997
1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sb5 Nejlogičtější pokračování boje o centrum útokem na ochránce polí e5 a d4. 3…a6 Tento tah využívá taktiku ve službě strategii. Vtip je v tom, že po výměně na c6 pěšec e5 nevisí, respektive černý se hojí na e4. Zájem o tento postup vznikl v době, kdy se ukázalo, že ve Steinitzově obraně 3…d6 někdy po 4.Sxc6+ bxc6 5.d4 exd4 6.Dxd4 vadí, že občas visí Pa7. Odehnání střelce na a4 umožňuje později eliminovat vazbu jezdce postupem b5 a tato idea byla během let rozpracována do mnoha různých systémů, které ze španělské hry učinily jedno z nejsložitějších zahájení. Současná móda ovšem oživila zájem také o stařičkou berlínskou obranu – protiútok 3…Jf6, především v koncovkové verzi 4.0-0 Jxe4 5.d4 Jd6 6.Sxc6 dxc6 7.dxe5 Jf5 Na špičkové úrovni to lze chápat, proti silným soupeřům může být užitečné omezení oboustranných aktivních možností i za cenu obrany nepatrně horší technické koncovky. Na amatérské úrovni je však podobná volba obhajitelná pouze stylovými zvláštnostmi obou konkrétních hráčů, jinak bych to spíš chápal jako nedostatek víry ve vlastní bojové schopnosti.
pozice po 3…a6
4.Sa4 Popularita výměnné varianty 4.Sxc6 dxc6 kolísá s dobou. Milovníkům koncovek se kdysi pěšcová majorita bílého ve variantě 5.d4 (a konec konců i ve verzi 5.Jxe5 Dd4! 6.Jf3 Dxe4+=) 5…exd4 6.Dxd4 Dxd4 7.Jxd4 celkem zamlouvala, až objev plánu aktivní protihry 7…Sd7! s dalším 0-0-0 a c5 na dlouhá léta tuto koncepci odložil do šuplíku. Až jednou přišel Fischer s postupem 5.0-0 a ukázal, že bílý může volit i složitější hru a černé čekalo nové nelehké hledání správného receptu protihry. Našlo se posléze několik koncepcí, které víceméně obstály v prověrce času, z pohledu amatéra je však tato varianta vzhledem ke strategické srozumitelnosti stále poměrně atraktivní volbou. 4…Jf6 5.0-0 Se7 Základní tah strategicky nejnáročnějších „zavřených“ systémů, černý stále využívá toho, že výměna na c6 nevede k zisku pěšce e5. Alternativou je zde především 5…Jxe4 s oboustranně volnější figurovou hrou, a agresivní archangelská výstavba charakteristická tahem 5…b5 spojená s vývinem střelců na b7 a c5. 6.Ve1 Na tomto místě zmíním alternativu Worrallova útoku charakteristického manévrem 6.De2 s pozdějším Vfd1, který jinak víceméně zachovává další obvyklé španělské manévry, netradiční vztah dam a věží na centrálních sloupcích si ale někdy žádá jiná řešení běžných problémů. Tento plán je podle mého názoru mnoho let celkem zbytečně opomíjen a teprve čeká na svou renovaci. Za zmínku určitě také stojí tah 6.d4, buď teď, nebo i dříve. Bílý tím provokuje živější srážku v centru a je nezbytné naučit se pár triků, které se v těchto variantách vyskytují. Znalci ovšem tvrdí, že z toho většinou může být jen remíza. 6…b5 7.Sb3 0-0 Toto pořadí tahů považuji za taktičtější než častěji hrané 7…d6. Černý si tak totiž ponechává v záloze možnost zvolit náročný a nebezpečný Marshallův útok. 8.h3!? Po 8.c3 Frank James Marshall přepadl na turnaji v New Yorku 1918 Capablanku geniální ideou 8…d5!? a i když v premiéře nebyl úspěšný, zapsal se do dějin šachu nesmírně náročnou gambitovou ideou, která dosud odolává snahám generací teoretiků, a v současnosti platí za dobře hratelnou a korektní reakci černého na španělskou hru. Vyžaduje to jen maličkost – rozsáhlé teoretické znalosti a také slušnou dávku vlastní analytické práce. Amatér by se měl rozhodně seznámit se záludně špekařskou variantou 9.exd5 e4!?, která sice asi není plně korektní, ale zato se dá bílými prohrát velice rychle. Chodit do hlavních variant po 9…Jxd5 10.Jxe5 Jxe5 11.Vxe5 c6 nebo i 11…Jf6 bez nějakých teoretických znalostí bych ale také nedoporučoval. Marshallův útok je možno odmítnout několika způsoby. Tah v partii vychází z prostého receptu „co když budeme tahy přehazovat oba“, nemusí to však být tak jednoduché. Významnou samostatnou větví je tah 8.a4, okamžitý útok na pěšce b5 narušuje organizaci černých figur, černý reaguje buď 8…Sb7, 8…b4 nebo 8…Vb8, podle toho, jak míní naložit se svým dámským křídlem. Další možností je tah 8.d4, který většinou přechází do bězné varianty 8…d6 9.c3 Sg4, kdy tlak na pole d4 nutí bílého k tranformaci centra, buď 10.d5 nebo 10.Se3 exd4 11.cxd4 Ja5 12.Sc2 c5. Hratelný je i neutrální, ale poněkud pasivní tah 8.d3 – bílý odkládá tah d4 na později, hraje obvykle c3, Jb1-d2-f1-g3 a teprve pak postupuje v centru. Dává to ovšem černému trochu volnější ruku v centru, nicméně v tomto stylu může hrát bílý španělku jako mechanickou šablonu bez velkého přemýšlení o variantách na různých místech tohoto zahájení. Jen zisk výhody ze zahájení je méně pravděpodobný. 8…d6 Přechází do klasických variant. 8…d5?! je na tomto místě trochu příliš optimistické, chybí slabina d3 a bílý má také volné pole c3 pro vývin jezdce. Hodně jedovatý je ale tah 8…Sb7!?, po kterém si černý zachovává gambitovou možnosti d7-d5. Bílý udělá nejlépe, kdyz zahraje 9.d3 a budoucnost svého střelce pak řeší s pomocí a3 a Sa2, na diagonále a2-g8 mu nyní černý nemůže dobře oponovat. 9.c3 Tento tah je nutný pro záchranu bělopolného střelce před výměnou, tah d6 otevírá černému možnost Ja5. Současně je základem pro budování pěšcového centra tahem d2-d4, což je úvodní strategický záměr bílého v tomto systému.
pozice po 9.c3
9…Jb8 Černý v této variantě velmi často bojuje proti budování pěšcového centra bílého postupem c7-c5, tím si zároveň zajišťuje prostor na dámském křídle. Jb8 je zajímavou alternativou Čigorinova Ja5, Gyula Breyer svůj manévr založil na zjištění, že na okraji šachovnice mívá jezdec problémy a lépe by mohl stát na d7. Exkurzi do základní teorie španělské zde ukončím zmínkou o několika dalších důležitých systémech černého: Zajcevovo 9…Sb7 s dalším Ve8 a tlakem na bod e4 tvoří v teorii jistý hybrid se Smyslovovým 9…h6, které obsahuje podobnou strategickou koncepci. Hlavně z Karpovovy tvorby je známé 9…Jd7 s úmyslem po Sf6 tlačit na bod d4 a černí jezdci mezitím hledají dobrá pole na dámském křídle, zájem je hlavně o c4. Tahů a koncepcí má ale černý na tomto místě mnohem více, jde o jeho základní rozcestí v zavřeném systému. 10.d4 Jbd7 11.Jbd2 Sb7 12.Sc2 Vlastně drobné ideové vítězství Breyerovy varianty, bílý musí dobrovolně opustit atraktivní diagonálu a2-g8, aby překryl pole e4, a mohl dokončit vývin, ke kterému potřebuje dokončit typický španělský převod Jd2-f1-g3. 12…Ve8 13.Jf1 Sf8 Střelec uvolňuje sloupec e a míří na g7, aby posílil tlak na centrum. Bez tahu g6 se černý v této výstavbě neobejde, pole f5 vyžaduje dohled. A pokud bílý někdy později bude donucen centrum zavřít postupem d4-d5, bude se hodit k prosazování úderu f7-f5. Několik let zde dělal bílým těžkou hlavu agresivní postup 13…d5!?, pak ale zájem zcela vymizel, a já se sebekriticky přiznávám, že jsem zapomněl proč, je to přes 20 let. Buď 14.exd5 nebo 14.Jxe5, musíte v databázích hledat sami. 14.Jg3 Jen velmi výjimečně chodí ve španělce tento jezdec na e3, narušení ochrany pěšce e4 mívá obvykle vážnější následky než případná možnost jeho průniku na d5. 14…g6 15.a4! Španělská je hra po celé šachovnici, předsunutý pěšec b5 se může stát terčem aktivity na dámském křídle. Teprve vyjasnění situace na tomto křídle dá bílému správné noty pro výběr umístění jeho černopolného střelce. 15…c5! Po vcelku tradiční přípravné šabloně dokončil černý svůj úvodní záměr a vytvořil tlak na soupeřovovo centrum.
pozice po 15…c5
16.d5 Uzavření centra je moderní koncepce od doby, kdy se bílí naučili těžit z prostorové převahy. 16…c4 Jednak prostor na dámském křídle, dvak preventivní ochrana pěšce b5, a pěkné pole c5 pro jezdce. 17.Sg5 Dává na výběr: buď oslabit královské křídlo, nebo dopustit Dd2 a nechat se střelcem otravovat po obou černých diagonálách procházejících polem g5. 17…h6 18.Se3 Jc5 19.Dd2 Výměna na c5 zatím nemá smysl. Černé pěšce to sice oslabí, ale to momentálně nejde využít. Černý by dostal dvojici střelců a pěkné blokádové pole d6. 19…h5 Alternativa 19…Kh7 se černým přestala líbit, po 20.Jh2 s dalším Vf1 může bílý spustit hru na královském křídle, přičemž v záloze má i hru na dámském křídle podobně jako v partii. Naopak král na diagonále b1-h7 komplikuje postup f7 potřebný pro aktivní protihru. Naopak pěšec na h5 vyhrožuje jezdci g3 a zvyšuje tlak na e4. 20.Sg5 Se7 S úmyslem vyměnit černopolné střelce po ústupu jezdce z f6. Zde končí základní fáze teoretické varianty, obě strany zakončily vývin figur. Bílý si nyní vybírá další plán hry, díky četnosti materiálu a počítačovým databázím již „teorie zahájení“ pokračuje dále hluboko do fáze střední hry.
pozice po 20…Se7
21.Va3 Standardní plán boje o sloupec a. 21.Sh6 Sf8 bývá jen planou opakovací vložkou, ale černý může hrát i 21…Jh7, třeba 22.Va3 Vb8 23.Vea1 Sc8, Adams – Salov, Wijk aan Zee 1991, nebo Dorfman – Van der Sterren, Escaldes zt 1998. 21…Vb8 Černý plánuje přesun střelce na diagonálu c8-h3. O 2 roky později zvolil černý v partii Martin Gonzales – Giorgadze, Villa de Benasque 1999, druhou zajímavou koncepci 21…Jfd7!? 22.Se3 Výměna na e7 je zřejmě k ničemu. Nyní po 22…Dc7 23.Vea1 Jb6!= je černý připraven na sloupci a vyměnit všechny věže a možná nemá problém s vyrovnáním. Bílí zatím hledají optimální recept, např. Melamed – Nemcová Kat., Frauenbundesliga 2009. 22.Vea1 Logické posílení kontroly sloupce a, bílý čeká s výměnou na b5 až na tah Sc8, po kterém černý na dámském křídle nemůže příliš oponovat. Po 22.De3 Jh7! se bílý nevyhne výměně černopolných střelců, což usnadní černému obranu. To ukázala již partie Kavalek – Spassky, Turin 1982.
pozice po 22.Vea1
22…h4?! To je zřejmě připravená novinka, černý chce taktickou zápletkou vyřešit vztahy na královském křídle. Ukáže se však, že oslabení jeho královského křídla bude hodně závazné. Vše se odvíjí od partie Topalov – Van der Sterren, Antverpy 1997, kde se hrálo 22…Jh7 23.Se3 Sf6 a bílý zvolil pozoruhodný převod 24.Je2!? Jf8 25.Jc1 Jfd7 26.axb5 axb5 27.b4! cxb3 28.Jxb3 Dc7 29.Jxc5 Jxc5 30.De2 Sc8 31.Va7 Dd8 32.V1a5+/=, celý plán akce na dámském křídle vyhlíží celkem perspektivně. Manévry černého se však později dočkaly různých korektur. Zajímavé je ovšem i důsledné 22…Sc8!? 23.axb5 axb5 24.Va7 Vb7 25.Va8 Jfd7 26.Se3 Dc7 z partie Svidler – Piket, Wijk aan Zee 1999. Na dámském křídle bílý mnoho pořídit nemůže, proto Svidler změnil plán postupem 27.Vf1!? (Alternativou je třeba Topalovův přesun 27.Je2 s dalším Jc1 a b2-b4.) 27…Va7 28.Vxa7 Dxa7 29.Jg5 Sd8 30.Kh1 a bílý kombinoval postup f2-f4 s hrozbou oběti na h5. 23.Sxh4! Lepší řešení než 23.Jxh4 Jfxe4 (23…Jxd5 24.Sxe7 Jxe7 25.axb5 axb5 26.Jf3+/=) 24.Jxe4 Jxe4 25.Sxe7 Dxe7 26.Sxe4 Dxh4=. 23…Jfxe4 24.Jxe4 Jxe4 Pochybné je 24…Sxh4?! 25.Jxc5 dxc5 26.axb5 axb5 27.Jxh4 Dxh4 28.Va5+/=, dámské křídlo černého má vážné nedostatky a pěšec d5 o sobě dá vědět. 25.Sxe4 Sxh4 26.axb5 axb5 27.Va5! Bílý musí soupeře zaměstnat dříve, než uklidí střelce z h4 a připraví postup f5. 27…Sc8 Jiné taktické operace jsou dosti sporné. Po 27…Va8 28.Vxa8 Sxa8 přijde především drtivé 29.Dh6! (Alternativy 29.Jxh4 Dxh4 30.Sf3+/= a 29.Vxa8 Sxf2+ 30.Dxf2 Dxa8 31.g4+/= by se snad ještě hrát daly.) 29…Sf6 30.Sxg6! fxg6 31.Dxg6+ Sg7 (31…Kf8 32.Vxa8+-) 32.Jg5 Sxd5 33.Vd1+- a obrana černého se rozsype. Rozhodně nejde 27…f5? 28.Dh6!+-, jasný důkaz, jakou taktickou slabinou je Sh4. 28.Va7 Sf6 Vcelku logický ústup, přesto právě zde hledali komentátoři vylepšení obrany černého. Ftáčnikovo 28…Vb7!? 29.Vxb7 Sxb7 30.Va7 by musel udržet tah 30…Db8+/=, protože navrhované 30…Sc8? znovu narazí na motiv 31.Dh6! Sf6 (31…Sxf2+ 32.Kxf2 Db6+ 33.De3+-; 31…Se7 32.Sxg6 fxg6 33.Jg5+- s matem.) 32.Vxf7! Kxf7 33.Sxg6++- a mat. Mnoho hlasů včetně Adamsova získalo 28…Kg7!?, ten dále uvádí 29.De3 Se7 30.h4 s tím, že nejde 30…Sxh4? 31.Sxg6! Kxg6 32.De4++/=.
pozice po 28…Sf6
29.h4!-> Zásadní tah, který odhaluje slabost královského křídla černého. Jeho základním smyslem je uvolnění diagonály b1-h7, především oslabení pole f5. Využívá přitom i zranitelnosti pole h6 a „útoku bočním obchvatem“ – po 7. řadě. Všechny bílé figury jsou zaměřeny na černého krále, je pravý čas zahájít přímý útok. Výjimkou je Va1, ta je ale oporou významného útočníka Va7, a toho se bude muset černý urychleně zbavit. 29…Ve7? Pochopitelné, ale nepostačující. Určitě nejde 29…Sxh4? pro již zmíněný motiv 30.Dh6! (30.Sxg6! fxg6 31.Dh6+-) 30…Se7 (30…Sf6 31.Vxf7! Kxf7 32.Sxg6+ Ke7 33.Dh7+ Kf8 34.Df7#) 31.Sxg6 fxg6 32.Dxg6+ Kf8 33.Jg5+- s matem. Adams doporučil 29…Sg7! (pouštět dámu na h6 do takové blízkosti vlastního krále by černý neměl především!) a uvedl variantu 30.Jg5 (Ideový postup30.h5 f5 31.Sc2 gxh5 není vůbec jasný, pokračování 32.g3 Vf8 33.Jh4 e4 34.Sd1 dává bílému sice kompenzaci za obětovaného pěšce, ale pozice je plná jedu a třeba 34…f4 35.Jg6 e3 36.fxe3 Dg5<=> dává černému hodně protihry.) 30…f5 (30…Sh6!?) 31.Sc2 e4~~ Toto postavení je zřejmě v dynamické rovnováze. Černý má sice dost zranitelných bodů, ale vyřadil z útoku soupeřova bělopolného střelce a zbavil se okamžitých hrozeb. Jeho dalším úkolem je eliminace 7. řady. V analýze by možná mohlo obstát opět i 29…Kg7!? ale střelec na f6 přece jen spíš překáží. Černý v partii ztratil odvahu provést svůj základní aktivní postup f7-f5 v obavě z dalšího oslabení vlastního krále, ztracený čas a hlavně iniciativu už ale nikdo nevrátí. I když byla teoretická novinka černého komentátory vesměs odsouzena, ukazuje se při podrobné analýze, že není nehratelná, a těžkou pozici nezvládl černý až později chybami v obraně. 30.h5! Sf5 Černý asi plánoval 30…Vxa7 31.Vxa7 Db6, nechtěl však riskovat možnost 32.Vxf7!? Kxf7 33.Dh6 s docela protivnými hrozbami, např. 33…Ke7 34.Jg5 gxh5 35.Dh7+ Kd8 36.Jf7+ Ke8 37.Sg6 Vb7 38.Dg8++/=. O této možnosti ale komentátoři vesměs pomlčeli a uvedli jen klidnější postup 32.Va1 Kg7 (Adams zmiňuje možnost 32…Sf5 33.Dc2!+/= ) 33.hxg6 fxg6 34.Dc2 s trvajícím útokem, např. 34…Sb7 35.Sxg6 Sxd5 36.Sh5+/-. Určitě špatné je 30…gxh5? 31.Dh6 Sg7 32.Dxh5 Vxa7 33.Vxa7 Vb7 34.Va8+- s velmi silným útokem. 31.Dc2 Logické posílení diagonálního tlaku. Určitou výhodu by ale bílý měl mít i po 31.Sxf5 gxf5 32.V7a6+/=. 31…Dc8 Boj o diagonálu pokračuje. O variantě 31…Vxa7 32.Vxa7 Db6 33.Va1 (Ideu 33.Vxf7!? stále není možno ignorovat.) 33…Sxe4 34.Dxe4 už byla zmínka, Adamsovou střízlivé 34…Kg7+/= vede k jen malé výhodě bílého. 34…gxh5?! 35.Df5 Kg7 (35…Dd8? 36.Va7!+-) 36.Jd2+/= je pro černého mnohem nebezpečnější. 32.hxg6 fxg6
pozice po 32…fxg6
33.Jd2? Málokdy a málokomu se povede opravdová glancpartie „z jednoho kusu“. Většinou podrobná analýza vždycky odhalí nějaké nepřesnosti, neomylní jsou totiž jen politici. Mýlí se i Adams v jinak velmi dobře vedené partii. Ještě potřebuje obě věže, přesné pořadí tahů bylo 33.V7a6! Dd7 34.Jd2+/-, např. 34…Sg5 35.Sxf5 gxf5 36.Va7! Dxa7 37.Vxa7 Vxa7 38.Jf3 Se7 39.Dxf5+/-. 33…Kf8? Jenže černý svou šanci míjí. Ve složitých španělských pozicích nejde jen o propočet variant, ale především o jemné posuzování mnoha alternativ a hodnocení různých pozic, které na šachovnici mohou vzniknout. To stojí hodně času a hodí se i zkušenosti s rozehráváním podobných pozic, pozná se zkrátka kvalita hráče. Správné nyní bylo 33…Vxa7! 34.Vxa7 Dc5! Důležitý tah, který nejen napadá věž, ale zároveň objevuje citlivost bodu f2, což dá černému potřebnou protihru. Můj počítač je ale stále na straně bílého, objevil pokračování 35.Va6! (35.Va1 Sh4! 36.Vf1 Vf8 37.Jf3 Sd8= je určitě o ničem. Ftáčnikovo 35.Sxf5!? Dxa7 36.Sxg6© nějakou kompenzaci vytvoří, ale na vážné ohrožení černého krále už asi bílý nemá dost sil.) 35…Sh4 36.Jf3! Sxf2+ 37.Dxf2+/=, což by mohlo vést k lepším koncovkám bílého, buď 37…Sxe4 38.Dxc5 dxc5 39.Jxe5 Sxd5 40.Jd7+/= nebo 37…Dxf2+ 38.Kxf2 Sxe4 39.Vxd6 Sxf3 40.Kxf3 Kf7 41.Ke4+/-. 34.V7a6!+/- Bílý už rozeznal, jak užitečné mu může být pole c6. Černému zbývá jen pasivní obrana a ta už asi k odražení tlaku bílého nestačí. 34…Dd7 35.Jf1 Bílý se drží plánu probít diagonálu b1-h7. Zdvojení věží na 6. řadě asi není tak efektivní, můj počítač ovšem nelpí na věžích a prosazuje postup 35.Sxf5!? gxf5 36.Va7 Dxa7 (36…Dc8 37.Jf1+/-) 37.Vxa7 Vxa7 38.Dxf5+- a útok spojených sil dámy a jezdce považuje za rozhodující. Může to tak být, ale bílý se asi před časovou kontrolou nechtěl pouštět do tak zásadních rozhodnutí, když má logický plán uspokojivé síly. 35…Vf7 Po 35…Sxe4 36.Dxe4 Kg7 37.De3 Vf7 38.Jg3+/- má bílý jasnou technickou výhodu jezdce postaveného na skvělém poli e4 proti špatnému černopolnému střelci černého. V tom má zkušený velmistr proti amatérovi nespornou výhodu – on ví, že s takovou výhodou bude umět pracovat a měla by mu stačit k pohodlné výhře. 36.Jg3 Se7 37.Va7 Obrana pole f5 se pomalu hroutí. 37…Vb7 Zcela bez šancí je 37…Sxe4?! 38.Dxe4 Vb7 39.Vxb7 Dxb7 40.Dxg6 Dxd5 41.Jf5+-. Na pohled úpornější 37…Dc8 podlehne přímému útoku po černých polích po 38.Dd2! např. 38…Kg7 39.Sxf5 gxf5 40.Vxe7! Vxe7 41.Dg5+ Kf7 42.Jxf5+-. 38.Vxb7 Dxb7 39.Sxf5 gxf5 40.Jxf5 Dxd5 Černý ještě udržel rovný materiál, ale pozice ukrývá půvabný kombinační úder, který skvěle potvrzuje správnost strategie bílého. Už jsem možná někde psal, že pokud hrajete partii správně, taktické zápletky vycházejí ve váš prospěch – to je šachová spravedlnost! Jen je musíte nalézt!
pozice po 40…Dxd5
41.Dd2!!+- Krásný tah, který Ftáčnik nazývá zábleskem génia. Bílý samozřejmě zná matový obrázek, který vytváří jeho jezdec ve spojení s černým králem a věží, a využívá ho k zapojení dámy do útoku s tempem. 41…Dc6 Pole a8 musí černý hlídat, 41…Dxd2 42.Va8+ Sd8 43.Vxd8# je mat. 42.Dh6+ Ke8 [42…Kg8 43.Va7 De8 44.Dg6+ Kf8 45.Jxe7+- Vxe7 46.Df6+ Df7 47.Dh8++-] 43.De6 Po 43…Kf8 44.Va7 De8 znovu snadno rozhodne 45.Jxe7+-. 1-0
A teď si můžete partii přehrát, prozkoumat všechny varianty a možnosti a ještě jednou si tak potrénovat.