Čužakinův Systém

Zkusil jsem si vyhledat na internetu heslo Čužakin a šachy. Nic, co jsem hledal, jsem nenašel. Tak druhý pokus byl Chuzhakin – latinkový přepis azbukového jména čužakin. To už bylo lepší.

Vyskočily některé anglickojazyčné weby a základní web tohoto ruského génia .

Od počátku mého recyklovaného zájmu o šachy se čas od času pídím po nějakém kameni šachových mudrců. Po nějakém uceleném souhrnu universálních pravidel. Na tomto blogu můžete zaznamenat stopy mého pídění. Berlinerův Systém v zahájení. Bohužel to nebylo to pravé. Snažit se hrát šachy podle pravidel je utopie. Můžete se všemi pravidly pobavit a přitakat jim, že mají hodně pravdy, ale hrát se pomocí nich nenaučíte. Moje nejoblíbenější pravidlo je to, co je připisováno Emanuelovi Laskerovi: Když vidíte dobrý tah, podívejte se pozorněji a najděte ještě lepší.

Sám jsem vymyslel také pravidlo:

„Stejně důležité jako objevit dobrý (nejlepší) tah svůj je také objevit případnýdobrý obranný tah soupeře.“

Možná je to ještě důležitější, protože se může potom ukázat, že náš plánovaný tah není vůbec dobrý.

Ještě jedno pravidlo jsem si vymyslel: „Kam tahy můžeme spočítat, sahá taktika a kam to už spočítat nejde, nastupuje strategie.“

Ilustrace tohoto prvního pravidla je v nížeuvedeném diagramu, kde to černý i bílý nedopočítali.

Nově mnou „objevený“ systém čužakina na mě dělá od počátku mnohem lepší dojem, než Systém Berlinera nebo Systém Nimcoviče. Jsem přesvědčen o tom, že šachy na úrovni, na jaké se asi budu ještě dlouho pohybovat, jsou hlavně o taktice, dovednosti počítání variant a dobré vizualizaci možných pozic. Učit se teoretické koncovky je sice dobrá věc, ale bohužel se v praktických partiích stále setkávám pouze s elementárními koncovkami, které by měl znát každý začátečník a většinou to do koncovky ani nedojde. Partie se většinou rozhodne nějakou taktickou chybou. Ovšem studováním zahájení se šachy už vůbec hrát nenaučíte. Řešením taktických úloh, na kterých se Čužakinova pravidla ilustrují, se alespoň pobavíte.

Nemohu tu podrobně popisovat čužakinův systém rizikových prvků. Zatím jsem získal neúplný, propagační popis systému na stránce NeoNeuro.com v angličtině a podrobnější popis v ruštině. Jelikož mi oba jazyky nedělají větší problémy, začetl jsem se a doufám, že pochopil podstatu tohoto zajímavého systému. Porozumět něčemu však neznamená to zvládnout prakticky ve všech souvislostech. K tomu mi zbývá ještě dlouhá cesta.

Pokusy o systemizaci taktiky a strategie jsou již od dob Philidora a Steinitze. Pokoušel se o to Max Euwe, i náš velký šachista Luděk Pachman sepsal světově uznávané učebnice taktiky a strategie. Myslím si, že každý silný hráč má své principy hodnocení pozice a různé triky při propočtu variant. Ovšem málokterý špičkový hráč má motivaci své myšlenkové postupy vysvětlovat. Občas se vyskytnou v komentářích partie různé poznámky o slabosti některého pole, nebo diagonály. Někdy mi to ale připomíná přísloví: Po bitvě je každý generálem. Posoudit, jaký rizikový prvek je v pozici dominantní a jaký lze zanedbat je velké umění. Intuici nelepších hráčů systém Čužakina nahradit nemůže. Nějak se ale vyvíjející hráč musí začít v pozici orientovat, než si vypracuje svůj systém.

Nový Čužakinův pokus vypadá velmi zajímavě. Celý dokument 2.14 v azbuce obsahuje více jak stovku diagramů s taktickými úlohami, na nichž demonstruje svou teorii. Kdyby nic jiného, tak řešení těchto památných úloh z šachové historie šachistovi určitě prospěje. Nacházet všechny rizikové prvky, hodnotit jejich důležitost v pozici a odvozovat z nich hledání taktických obratů vyžaduje praxi. Mění to způsob myšlení nad šachovými pozicemi a to vyžaduje určitý čas a praxi. Jestli to bude úspěšné a jak dlouho může přeprogramování myšlení trvat, to nedokážu odhadnout.

Někde jsem četl, že pro slušné ovládnutí taktiky je potřeba talent a řešení asi 10,000 úloh. Podle úrovně talentu a píle pak budou výsledky studenta. I největší mistři taktiky se nedokáží prosadit do špičky, protože k zvládnutí šachu jsou potřeba i jiné znalosti a dovednosti. Když v pozici taktika není, tak se nedá nic dělat a musí se hrát dál a hlavně neudělat chybu. Hráč je totiž stále v určité nevýhodě tahu, protože po učiněném tahu je na tahu soupeř a aktuální pozice mu může lépe napovědět nějaký taktický nápad, který před tahem nebyl tak zřetelně vidět. Jsem přesvědčen, že po oboustranně správné hře musí partie končit remízami. Partie se tedy rozhodují chybami více či méně skrytými (jak pro koho).

Pro ilustraci jedné taktické pozice, která mě nedávno opravdu pobavila je následující diagram, kde byl na tahu černý

černý byl na tahu a vymyslel „rozhodující“ kombinaci.

Řešení:

V partii se stalo 1. … Qxh2+?? (vyhrávalo 1. … Qh5! 2. e6 Bxe6 3. Qf2 Bh3 4. bxc5 Bg2+ -+ ) 2. Kxh2 Rcg8 (s hrozbou Rh5 mat) a tady se bilý vzdal, ale mohl vyhrát fantastickým obratem: 3. e6! Bxe6 4. Rxc5!! bxc5 5. Rxc5 +-

Počet základních rizikových prvků v systému je kolem 20. Rizikové prvky mají různou důležitost a funguje i jejich souhra. Správné nalezení a zhodnocení prvků vyžaduje nacvičenou dovednost a jisté zkušenosti. Každá pozice kromě té počáteční nějaké RP má. Rizikové prvky (RP) jsou něco jako „semena zla“, která jsou podmínkou taktických úderů. Jsou to pro hráče indikátory možné taktiky v průběhu hry. Nemusí po každém tahu znovu hledat RP, ale pozorovat jak poslední tah ovlivnil seznam RP z předchozího pozice. Snaha o zvyšování počtu RP v pozici soupeře a snižování ve své pozici může sloužit jako strategický cíl ve hře.

Nade vším však kraluje technika propočtu konkrétních variant. Dnes již můžeme k zjištění „pravdy“ v pozici stačí na několik minut použít šachový program. Před 30 lety, kdy počítače byly jen šachistům pro legraci, se dlouhé roky dohadovali šachisté nad nějakou zajímavou divokou pozicí o správném řešení.

Jedno z taktických doporučení pro začátečníka je, aby při hledání nejlepšího tahu začal zkoumat šachy, braní figur a útoky a vytváření hrozeb proti soupeřovu králi a jeho figurám. To není vůbec v rozporu se systémem čužakina, ale naopak. Šachy jsou tak různorodé a nevypočitatelné, že žádné zásady a pravidla neplatí nikdy universálně, ale je nutné stále prověřovat a počítat. Stačí maličká změna v pozici a očividná typická kombinace nevychází a vede k „sebevraždě“. Vyhrává ten, kdo má v zásobě více ideí, vzorců kritických pozic, lepší paměť, lepší představivost a lepší nápady. Nový systém dává jisté vodítko, čeho si v pozici především všímat a v jakém pořadí. Z kritických prvků může pak vzejít nápad, jak vytvořit případnou kombinaci. Vizualizace a přesné hodnocení variant se nevyhneme!

Jevgenij Jevgenievič Čužakin je i jinak zajímavý člověk. Podle mého názoru je to génius. Na jeho stránce NeoNeuro jsou články filosofického charakteru a se zájmem jsem si je přečetl.

P.S.:

Stručný přehled rizikových prvků od největší priority k nejnižší.

1. Materiální převaha. Ta je nakonec klíčová – materiál lze odevzdat za poziční výhodu.

2. Napadené objekty

3. Napadené a kryté objekty (obrana svázaným objektem se nepočítá) – koeficient napětí – nejčastější RP

4. Výměna – napadení a krytí stejně cenným objektem

5. Možnost útoku na cennější objekt.

6. Vazba

7. Král

8. Volný pěšec (cennější je čím blíže proměně)

9. Pole vniku

10. Omezení mobility

11. Zaběhlé figury

12. Invazní figury

13. Rentgen

14. Rizikové konstelace figur (pro dvojí údery (vidličky), špejle)

15. Možnost patu

16. Zugzwang

17. Teoretické remízy.